Ofenziva na východě Ukrajiny? Stoprocentní taktovka Moskvy, říká analytik

Lidovky.cz: „Naši vojáci odrážejí útoky po celé frontové linii,“ uvedl ve čtvrtek ukrajinský prezident Porošenko. Kde jsou boje nejintenzivnější?
V oblasti města Debalcevo, kde se Rusové pokoušejí vytvořit kapsu a sevřít do ní ukrajinské jednotky. Debalcevo je důležitá železniční křižovatka, z vojenského pohledu zásadní strategický a logistický bod. Ukrajinská armáda ho navíc brání už dlouho, takže snaha o jeho dobytí má i svou psychologickou rovinu, podobně jako v případě doněckého letiště. Ukrajinské vojáky se v oblasti pokouší obklíčit nějakých 2500 bojovníků, a pokud se jim to podaří, ukrajinské straně to způsobí velké problémy.

Russians got #Popasna. I marked it on the @Conflict_Report's map. #Debaltseve is in danger. pic.twitter.com/sdyFxcbhWG

— Mariana Simone (@Meduselchen) 25. Leden 2015

Na frontě obě strany konfliktu pokračují v intenzivní dělostřelecké palbě, od poloviny ledna, kdy se Moskvou iniciovaná ofenzivní operace rozběhla, zemřely stovky lidí, vojáků i civilistů. Zahájit ofenzivu v zimě přitom nedává smysl, je to proti vojenské logice i taktice. Rusko se ovšem ocitlo v zoufalé ekonomické situaci, a tak se rozhodlo jednat, pokusit se získat co nejvíc ukrajinského území za linií stanovenou minským memorandem, aby si zajistilo výhodnější pozici u vyjednávacího stolu, dřív než mezinárodní společenství řekne „Dost!“, případně zareaguje dalšími sankcemi. Jenže ta ofenziva kýžený výsledek nepřinesla: fronta se prakticky neposunula a separatisté žádné územní zisky nemají. Tvrdí sice, že kontrolují doněcké letiště, ale není to tak.

Lidovky.cz: Ukrajinská armáda ale svou pozici na letišti ztratila...
Pravda je taková, že letiště je teď zemí nikoho. Z vojenského hlediska ztratilo význam: zbyly z něj jen trosky, obklopené z jedné strany ukrajinskými vojáky, kteří drží pozice v Peski, Spartaku a Avdějevce, z druhé strany rebely v Doněcku. Je to v podstatě neutrální území, protože tam není možné zůstat – kdokoli se o to pokusí, dostane se pod dělostřeleckou palbu nepřítele. Jak může někdo tvrdit, že letiště ovládá, když tam nemůže umístit svoje jednotky? Zacharčenko (vůdce samozvané DLR neboli Doněcké lidové republiky, pozn. red.) hrozil posunutím fronty na západ, ale nic takového se nestalo, žádné skutečné vojenské vítězství v ruce nemají.

Lidovky.cz: Kyjev mezitím zvolil novou strategii: parlament v úterý oficiálně prohlásil Rusko za agresora a obě separatistické republiky za teroristická uskupení. Čeho tím chce dosáhnout?
Je to politický krok, ve skutečnosti se ovšem jedná o otázku mezinárodního práva, s konkrétními právními důsledky. Ukrajina jím poukazuje na to, že Rusko porušuje směrnice OSN a musí za to nést trestní odpovědnost; Kyjev zároveň apeluje na mezinárodní společenství, aby Rusko k té odpovědnosti dohnalo. Mluvíme tu o válečných zločinech a konkrétních trestech, pokud se mezinárodní společenství rozhodne k tomu samému kroku jako ukrajinský parlament. Spojené státy, nebo i EU, mají s opatřeními proti teroristickým organizacím bohaté zkušenosti: lidé, kteří se na jejich seznamu ocitnou, se dostávají do hledáčku mezinárodního práva a mohou být v souladu s ním potrestáni.

Interpol vydal zatykač na Viktora Janukovyče - deset měsíců po žádosti...

Lidovky.cz: Jak ale mezinárodní tribunál potrestá někoho, koho nemá v moci?
To je samozřejmě problém. Ukazuje se to koneckonců i na příkladu Janukovyče, který se dál těší pohostinství Ruska, ačkoli na něj Interpol vydal mezinárodní zatykač. Je otázka, jaké konkrétní dopady to prohlášení přinese, případně jak dlouho potrvá, než se uskuteční, ale oficiální prohlášení v tomto smyslu je zásadní posun. Upozorňuje na závažnost situace, umožňuje jasně definovat, co všechno Rusko porušuje, a zakročit, například rozšířením sankcí. Sama EU dala tento týden jasně najevo, že jí dochází trpělivost, a ostře odsoudila nejen válku na Ukrajině, ale i samotné Rusko (více čtěte ZDE). Navíc, prohlášení DLR a LLR (Luhanská lidová republika, pozn. red.) za teroristy má další zásadní důsledek: s teroristy se na základě antiteroristického zákona nevyjednává. 

Lidovky.cz: Ukrajina tedy usiluje o to, aby bylo za skutečného viníka označeno Rusko?
Přesně tak: tím, že separatisty vyloučí od jednacího stolu, chce, aby bylo Rusko oficiálně uznáno jako jedna ze stran válečného konfliktu. Reakce Ruska je samozřejmě jiná věc, hodně záleží na tom, do jaké míry se za Ukrajinu postaví EU a USA a zda udělají stejný krok jako Kyjev. Který se mimochodem pravděpodobně odehrál po konzultacích Porošenka se západními partnery. Jednání by opět měla mířit k bodům definovaným dohodami z Minsku: stažení ruských jednotek, uzavření hranice, speciální režim pro konfliktní oblasti a období poválečné adaptace, včetně nových voleb.

Lidovky.cz: I kdyby byla v tomto smyslu uzavřena dohoda, kdo zaručí její naplnění? Minské memorandum bylo podepsáno před pěti měsíci, před necelým týdnem ostřeloval Mariupol raketomet Grad...
Ano, minské dohody nebyly a stále nejsou naplňovány. Prosadit je může soustředěný tlak mezinárodního společenství na Ruskou federaci.

Lidovky.cz: Na Donbasu se bojuje už skoro rok. Proč ukrajinská vláda stále nevyhlásila válečný stav?
To je zajímavý problém na dlouhou diskusi, ale ve zkratce: zákon, na jehož základě by to mohla udělat, vznikl na pozadí druhé světové války a je výsledkem tehdejších pravidel a psychologie. Veškeré hospodářství a administrativu podřizuje velení armády, což v praxi znamená například to, že neplatí pracovní zákony, zaměstnanci pracují tak dlouho, jak armáda potřebuje a požaduje, a třeba i bez platu, noviny mohou být zakázány bez jakéhokoli soudního rozhodnutí a podobně. Myslím, že vládě je jasné, že pro ukrajinskou ekonomiku, která už tak čelí velkým problémům, by to znamenalo katastrofu. Na druhou stranu, v Doněcké a Luhanské oblasti už platí speciální režim, byla pro ně vytvořena kombinace civilní a vojenské správy, která posiluje pravomoci úřadů a v praxi se v podstatě řídí pravidly válečného stavu, není však zatím podpořena žádnou novou legislativní úpravou.

Lidovky.cz: K vojenské strategii separatistů: dá se aspoň přibližně oddělit jejich iniciativa od pokynů Kremlu?
Jsem přesvědčený, že o strategii stoprocentně rozhoduje Moskva. Taktika je jiná věc: jako v každém manažerském procesu, ohlídat všechny jeho složky a prvky zkrátka není možné. Zacharčenko oznámí ofenzivu na Mariupol, útok, jehož cílem je prorazit koridor na Krym, na Mariupol dopadnou rakety (což byl podle mého názoru omyl, myslím si, že spíš než město chtěli zasáhnout blízké pozice ukrajinské armády a špatně to propočítali)... a o pár hodin později vydá Zacharčenko naprosto opačné prohlášení, v němž to předchozí dokonale popře: žádná ofenziva na Mariupol nebyla.

Vůdce separatistů Alexandr Zacharčenko obklopený strážemi na letišti v Doněcku.

Moskva všechna taktická rozhodnutí, případně omyly, jednoduše nemůže mít pod kontrolou. Stěží si můžeme představovat, že rozhoduje o tom, jak kozáci vyrazí z jedné malé vsi do druhé, kde nakradou vodku a přitom někoho zabijí. Ale strategie nese jasný podpis Moskvy, není to žádná kreativní práce zrozená z hlav separatistických vůdců. Strategie je ruská, logistika je ruská, zbraně jsou ruské. Ostatně, kdo je to Zacharčenko? Zítra může na jeho místo nastoupit třeba Ivaněnko. A nic to nezmění.

MYCHAJLO SAMUS Mychajlo Samus je vojenský analytik a novinář. Vede pražskou redakci časopisu Defense Express, kromě něj publikuje v řadě dalších ukrajinských i zahraničních periodik. Působil rovněž jako zástupce ředitele a koordinátor v neziskové organizaci CACDS.