Sobota 1. října 2022, svátek má Igor
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Svět

‚Když se objeví německá letadla, utíkej!‘ Rusko si připomíná 80 let od útoku nacistů, bez vítězného patosu

Ruští vojáci s ukořistěným německým vybavením v roce 1941. foto: Profimedia.cz

MOSKVA - Rusko si připomíná 80. výročí od útoku nacistického Německa na Sovětský svaz. Aneb jak v zemi tradičně říkají, zahájení Velké vlastenecké války. Po Rudém náměstí ale nebudou burácet tanky, vojáci s dvouhlavým orlem na uniformě nebudou pochodovat jako 9. května. A to nejen kvůli prudkému růstu nákazy covid-19, který Rusko právě sužuje.
  5:00

Maďarský vládní činitel a šéf muzea přirovnal židovského finančníka Sorose k Hitlerovi

Rusové k prvnímu dni druhé světové války přistupují s pokorou. Potvrzují to i sociologické průzkumy, například od agentury Levada Centr: Rusové mají rozdílný přístup k zahájení války a k jejímu vítěznému konci.

V Rusku je 22. červen vnímán jako začátek existenčního boje, kdy se rozhodovalo o bytí a nebytí nejen Sovětského svazu jako státního útvaru, ale především lidí žijících na jeho území. Ovšem 9. květnu, dni ruských oslav porážky nacismu, tato pochmurná pokora chybí. S ním se pojí spíš vítězoslavný patos.

Oficiální vzpomínkové akce jsou dnes komornější. Ve čtvrt na jednu moskevského času, poté co ruský prezident Vladimir Putin položí věnec k hrobu neznámého vojína u kremelské hradby, se po celé zemi bude držet minuta ticha. Loni uzákoněná pieta se odkazuje k rozhlasovému projevu sovětského ministra zahraničí Vjačeslava Molotova, ve kterém právě před 80 lety oznámil napadení SSSR.

Oznámil to Molotov

„Žili jsme v komunálním bytě na Leninově ulici v Leningradu. Pamatuji si, jak máma pustila naplno rádio a otevřela dveře do společné chodby. Přišla k nám stará sousedka, aby si poslechla hlášení rozhlasu. Tehdy jsem nechápala, co se děje. Jen jsem si všimla, že stařenka začala plakat a všichni okolo začali říkat slovo válka,“ vzpomíná na zahájení útoku proti Sovětskému svazu Ludmila Sedláková, rozená Muchina.

Jako sedmiletá zažila hrůzy válečné blokády. Z nacisty obklíčeného Leningradu se dostala po takzvané cestě života. Šlo o ledovou silnici přes Ladožské jezero, která byla jediným zásobovacím kanálem a cestou na svobodu pro více než půlmilion obyvatel někdejšího hlavního města carského Ruska.

Nastoupení vojáci SSSR vedle těch z Hitlerovského Německa v právě dobytém...
První zprava za Hitlerem Reinhard Heydrich v Praze, která se mu stane osudnou

„Nejtěžším dnem války byla evakuace z Leningradu. Máma mi zabalila nějaké nejnutnější věci, aby se to dalo nést. Držela jsem ji za ruku a dlouho jsme šli na shromaždiště. Pak nás naložili do nákladního auta, které se právě vrátilo z fronty, a vydali jsme se přes Ladožské jezero. Jediné, co mi máma řekla, bylo: když se objeví německá letadla, utíkej pryč od auta. Naštěstí jsme po cestě nepotkali žádná,“ popisuje Ludmila Nikolajevna útěk z obklíčeného města.

Sladký konec války

Jeho život řídil Hitler. Nevěřte, že svět je horší, než kdy byl, vzkazuje mladým exporadce Havla Franz Reiss

Po osvobození Leningradu koncem ledna 1944 se vrátila do bombardováním rozdrásaného a blokádou mořeného města. Tam se dozvěděla o porážce nacistického Německa. „V domě, kde jsem žila v roce 1945, byla okna hrozně vysoko. Když kolem procházeli lidé, tak jsem viděla, jak se míhají vrcholky hlav. Jednou ráno jsem uslyšela, jak někdo holí tluče na parapet. Vstávejte, zvítězili jsme, křičel neznámý muž. Tak jsem se dozvěděla, že válka skončila.“

„Jako malá jsem se těšila na konec války. Myslela jsem si, že můj táta hned přijede z fronty domů. Vrátil se ale až po několika letech, protože sloužil na severu. Jen máma k němu někdy jezdila,“ vypráví Sedláková.

S koncem války má spojeny i drobné radosti. „Za války nám někdy na příděl dávali malinký kousek cukru. A 9. května mi máma přinesla talíř vrchovatě plný cukru. To bylo něco neuvěřitelného,“ popisuje svůj dětský zážitek.

Pamětníci žijí dlouho

Ludmila Nikolajevna po válce vystudovala fyziku. Na Leningradské státní univerzitě se seznámila s československým studentem Jaroslavem Sedlákem, za něhož se provdala, a po ukončení studií společně odjeli do Československa. Posléze působila v Ústavu jaderného výzkumu ČSAV a v České republice dlouhodobě vede Společnost blokádníků Leningradu.

„Těch, kdo přežili válku, je už velmi málo. Někdy si říkám, že se na nás všechny zapomíná, protože příliš dlouho žijeme,“ říká se smíchem. Jak dodává, je ráda, když ji pozvou na vzpomínkou akci na ruské velvyslanectví v Praze.

Žádné zvláštní výhody z toho, že přežila druhou světovou válku, ale nemá. „V Rusku ti, kdo přežili blokádu Leningradu, dostávají speciální příplatek k důchodu. Ale to se mě netýká, protože jsem si změnila občanství,“ uzavírá Ludmila Sedláková.

Autor:

Sověti ozářili Richarda Nixona radioaktivitou. Jeho agenti to zastavili trikem

Premium Při návštěvě v Sovětském svazu Richard Nixon sice přátelsky hovořil se sovětským vůdcem Nikitou Chruščovem v takzvané...

Test kočičích kapsiček. I z krmiva za deset korun může zvíře dostat vše

Premium Kočky nám sice někdy připadají mlsné, ale ony jen v miskách hledají to, co jejich tělu prospívá nejvíc: maso plné...

Extra steh po porodu navíc? Rodičky děsí ponižující husband stitch

Premium Přivést dítě na svět znamená pro většinu žen prožít si mnoho vypjatých chvil. Vyrovnat se s průběhem porodu nemusí být...

Mohlo by vás zajímat