Chadídža, jak ji televize pod smyšleným jménem představila, vyrostla v Sýrii, kde i vystudovala a stala se učitelkou na základní škole. Krátce po vypuknutí revoluce proti režimu Bašára Asada před třemi a půl lety se Chadídža přidala na stranu rebelů: „Demonstrovali jsme, psali jsme na zdi, bezpečnostní složky nás honily. Byly to skvělé dny,“ popsala tehdejší nadšení z arabského jara.
Později se ale revoluce změnila v naprostý chaos: všude kolem bylo násilí, nálety, kazetové bomby, zranění, krev... a Chadídža potřebovala z válečného šílenství někam utéct. „Problém je, že jsem utekla k něčemu ještě horšímu,“ vzpomíná dnes na chvíle, kdy se začala obracet k radikálnímu islámu.
Příchod do Rakky
K extremistům z Islámského státu ji nalákal Tunisan, s nímž si dopisovala po internetu. Ujišťoval ji, že nejde o žádné teroristy a že bojovníci musí být v této fázi války tvrdí, potom prý zavedou pravý islám. Pozval ji do města Rakka s tím, že by se po čase mohli i vzít. Chadídža už ve městě měla sestřenici, jejíž muž bojoval v řadách IS, a proto přesvědčila o přesunu celou rodinu. V Rakce se poté zapojila do obávané ženské brigády, kterou tvořilo 25 až 30 žen dohlížejících na správné oblékání v ulicích města. Ženy v něm musejí chodit zcela zahalené, ukázat nemohou ani oči.
    |
Ty, které se proti pořádkům zavedeným islamisty proviní, čeká bičování. Žena, která ho má na starosti, vyvolala v Chadídže hrůzu: „To není normální žena. Je obrovská, má samopal, pistoli, bič a dýku,“ vzpomínala na setkání s um Hamza. Když ale Chadídžino zděšení viděla velitelka brigády, přišla k ní, aby ji uklidnila: „Jsme drsní na nevěřící, mezi sebou ale shovívaví,“ řekla jí.
Krutá realita
Chadídža se ve své nové roli musela naučit čistit, rozebrat a nabíjet pušku. Zpočátku se jí služba v ulicích za 200 dolarů měsíčně líbila - pocit moci jí dělal dobře a nedbala ani na varování matky, která cítila, že se jí dcera vzdaluje. Postupně se ale začala stále více bát, a to i sama sebe. Před očima dodnes vidí obraz ukřižovaného 16letého mladíka, kterého obvinili ze znásilnění. Když ho viděla, začala se sama sebe ptát, jak může být součástí skupiny schopné takových krutostí.
PSALI JSME: |
„Nejhorší, co jsem viděla, byl muž s useknutou hlavou přímo naproti mně,“ vyprávěla. Děsivé vzpomínky má i na muže, jenž sídlil ve stejné budově jako její brigáda a měl na starost hledání žen pro místní i zahraniční bojovníky. „Cizí bojovníci jsou k ženám velice brutální. I k těm, které si vezmou,“ svěřila se s tím, že zažila i odvoz žen na pohotovost kvůli sexuálnímu násilí.
Když ji pak její velitelka tlačila k sňatku se Saúdským Arabem, řekla si Chadídža dost a pár dnů před začátkem koaličních náletů uprchla do sousedního Turecka. Její rodina ale zůstala v Sýrii a mladá žena dnes zápasí s návratem do normálního života. Nechce už další radikální změny, proto mluvila s novinářkou zahalená v nikábu.
