Je to totéž a není to totéž. Když v dubnu tohoto roku začali Rusové hromadit vojska poblíž východní hranice Ukrajiny, mnozí na Západě to považovali za přípravu na invazi do země, kterou Rusko stále považuje za svou sféru vlivu. K ruskému útoku na Ukrajinu nedošlo.
Ovšem o půl roku později tu máme podobnou situaci: v blízkosti ukrajinských hranic a na Ruskem okupovaném Krymu je nyní v pohotovosti asi 90 tisíc mužů ve zbrani (v tomto odhadu jsou započteny i Rusy podporované jednotky na separatistických územích na východě Ukrajiny).
Někteří experti ale upozorňují, že o podobnost se jedná jen na první, povrchní pohled. Podle Gustava Gressela z panevropského think tanku Evropská rada pro zahraniční vztahy (ECFR) na jaře Rusové alespoň předstírali, že pohyby vojsk souvisí s plánovaným vojenským cvičením. Tentokrát není na stole nic podobného.
  |
A připomíná, že vedle vlastních vojenských manévrů je třeba věnovat pozornost i neobvykle zvýšené aktivitě na letišti v Rostově na Donu. To díky své poloze blízko ukrajinského regionu Donbas v minulých letech sloužilo jako klíčový bod pro přesun jednotek a materiálu na separatistická území na východní Ukrajině.
V Kyjevě berou ruskou hrozbu vážně. Podle šéfa ukrajinské vojenské rozvědky Kyrylo Budanova by k invazi mohlo dojít „na přelomu ledna a února“ s tím, že ruské oddíly prý plánují vylodění v ukrajinských přístavech Oděse a Mariupolu.
Tlak na autonomii Donbasu?
Podle Gressela „existuje podezřelá souvislost s některými agresivními výroky ruských politiků na adresu Ukrajiny (...) Vypadá to, že tentokrát Rusové prostřednictvím vojenského nátlaku chtějí dosáhnout něčeho konkrétního,“ řekl expert serveru Euronews.
Lukašenko a past. Jaké je poučení z krize na polsko-běloruské hranici? |
„Něčím konkrétním“ může být nejen podle Gressela třeba tlak na uvedení do praxe tzv. dohod z Minsku z roku 2015. Ty byly uzavřeny pod záštitou OBSE a pod patronací Německa a Francie a mimo jiné předjímají ukrajinskou ústavní reformu, která by předala více pravomocí separatistickým proruským regionům na východě země.
K implementaci dohod ale zatím nedošlo. Spor se táhne o načasování: v Kyjevě chtějí nejprve obnovit kontrolu nad ukrajinskou východní hranicí. Až poté uspořádat na separatistických územích místní volby a následně nově vzniklým orgánům předat posílené pravomoce. Moskva však trvá na opačném postupu.
Nad posilováním ruských vojenských pozic nedaleko ukrajinské hranice vyjádřili v minulých dnech a týdnech znepokojení mnozí západní státníci včetně amerického ministra zahraničí Antonyho Blinkena či šéfa NATO Jense Stoltenberga. Američané ale současně přiznali, že skutečné úmysly Kremlu si v tuto chvíli mohou jen domýšlet.
„Nepřekračujte červené linie“
Moskva celou věc přirozeně vidí jinak a obviňuje Západ z „hysterie“. Podle Kremlu západní země Rusko opakovaně provokují v oblasti, která je pro něj geopoliticky mimořádně citlivá.
Rusko shromažďuje své vojenské jednotky poblíž města Jelňa ve Smolenské oblasti. (1. listopadu 2021)
Rusko shromažďuje své vojenské jednotky poblíž města Jelňa ve Smolenské oblasti. (1. listopadu 2021)
„Už jsme jim (USA a spojencům – pozn. red.) to dali na vědomí mnohokrát a připadá mi, že oni snad vůbec neposlouchají,“ řekl minulý týden v televizním projevu ruský prezident Vladimir Putin a dodal: „Nepokoušejte se překračovat naše červené linie.“ Za jednu z těchto „červených linií“ šéf Kremlu již dříve označil třeba vyzbrojování Ukrajiny Západem.
Právě to se ale teď děje, byť zatím ne v tak velkém rozsahu, jak by si současná ukrajinská vláda přála. Putin si také stěžoval na manévry amerických vojenských letadel nad Černým mořem v těsné blízkosti ruské hranice.
Ruský prezident ale současně zmínil, že Moskva je připravena rozvíjet kontakty s USA, které jsou podle něj nyní „hluboce nedostatečné“. Podle mluvčího Kremlu Dmitrije Peskova v posledních týdnech probíhá mezi nejvyššími patry ruské a americké politiky čilá komunikace a Putin měl o Ukrajině telefonicky jednat s americkým prezidentem Joem Bidenem před čtrnácti dny.
Někteří analytici vidí pravý důvod ruské vojenské aktivity ve snaze přitlačit Američany k tomu, aby souhlasili s fyzickou schůzkou Biden–Putin. A připomínají, že ruský a americký prezident se poprvé setkali v Ženevě letos v červnu, tedy nedlouho po letošní první vojenské eskalaci na ukrajinsko-ruském pomezí.
„Další schůzka s Bidenem by Putinovi umožnila opět představit Rusko jako supervelmoc, se kterou se musí počítat, a současně by mu pomocí nějaké dohody dovolila vycouvat z celé ukrajinské šlamastyky, aniž by ztratil tvář,“ myslí si bývalý ukrajinský ministr obrany Andrij Zagorodňuk citovaný serverem Euronews.
