Je to totéž a není to totéž. Když v dubnu tohoto roku začali Rusové hromadit vojska poblíž východní hranice Ukrajiny, mnozí na Západě to považovali za přípravu na invazi do země, kterou Rusko stále považuje za svou sféru vlivu. K ruskému útoku na Ukrajinu nedošlo.
Ovšem o půl roku později tu máme podobnou situaci: v blízkosti ukrajinských hranic a na Ruskem okupovaném Krymu je nyní v pohotovosti asi 90 tisíc mužů ve zbrani (v tomto odhadu jsou započteny i Rusy podporované jednotky na separatistických územích na východě Ukrajiny).
Někteří experti ale upozorňují, že o podobnost se jedná jen na první, povrchní pohled. Podle Gustava Gressela z panevropského think tanku Evropská rada pro zahraniční vztahy (ECFR) na jaře Rusové alespoň předstírali, že pohyby vojsk souvisí s plánovaným vojenským cvičením. Tentokrát není na stole nic podobného.
  |
A připomíná, že vedle vlastních vojenských manévrů je třeba věnovat pozornost i neobvykle zvýšené aktivitě na letišti v Rostově na Donu. To díky své poloze blízko ukrajinského regionu Donbas v minulých letech sloužilo jako klíčový bod pro přesun jednotek a materiálu na separatistická území na východní Ukrajině.
V Kyjevě berou ruskou hrozbu vážně. Podle šéfa ukrajinské vojenské rozvědky Kyrylo Budanova by k invazi mohlo dojít „na přelomu ledna a února“ s tím, že ruské oddíly prý plánují vylodění v ukrajinských přístavech Oděse a Mariupolu.
Tlak na autonomii Donbasu?
Podle Gressela „existuje podezřelá souvislost s některými agresivními výroky ruských politiků na adresu Ukrajiny (...) Vypadá to, že tentokrát Rusové prostřednictvím vojenského nátlaku chtějí dosáhnout něčeho konkrétního,“ řekl expert serveru Euronews.
Lukašenko a past. Jaké je poučení z krize na polsko-běloruské hranici? |
„Něčím konkrétním“ může být nejen podle Gressela třeba tlak na uvedení do praxe tzv. dohod z Minsku z roku 2015. Ty byly uzavřeny pod záštitou OBSE a pod patronací Německa a Francie a mimo jiné předjímají ukrajinskou ústavní reformu, která by předala více pravomocí separatistickým proruským regionům na východě země.
K implementaci dohod ale zatím nedošlo. Spor se táhne o načasování: v Kyjevě chtějí nejprve obnovit kontrolu nad ukrajinskou východní hranicí. Až poté uspořádat na separatistických územích místní volby a následně nově vzniklým orgánům předat posílené pravomoce. Moskva však trvá na opačném postupu.
Nad posilováním ruských vojenských pozic nedaleko ukrajinské hranice vyjádřili v minulých dnech a týdnech znepokojení mnozí západní státníci včetně amerického ministra zahraničí Antonyho Blinkena či šéfa NATO Jense Stoltenberga. Američané ale současně přiznali, že skutečné úmysly Kremlu si v tuto chvíli mohou jen domýšlet.
„Nepřekračujte červené linie“
Moskva celou věc přirozeně vidí jinak a obviňuje Západ z „hysterie“. Podle Kremlu západní země Rusko opakovaně provokují v oblasti, která je pro něj geopoliticky mimořádně citlivá.
Rusko shromažďuje své vojenské jednotky poblíž města Jelňa ve Smolenské oblasti. (1. listopadu 2021)
„Už jsme jim (USA a spojencům – pozn. red.) to dali na vědomí mnohokrát a připadá mi, že oni snad vůbec neposlouchají,“ řekl minulý týden v televizním projevu ruský prezident Vladimir Putin a dodal: „Nepokoušejte se překračovat naše červené linie.“ Za jednu z těchto „červených linií“ šéf Kremlu již dříve označil třeba vyzbrojování Ukrajiny Západem.
Právě to se ale teď děje, byť zatím ne v tak velkém rozsahu, jak by si současná ukrajinská vláda přála. Putin si také stěžoval na manévry amerických vojenských letadel nad Černým mořem v těsné blízkosti ruské hranice.
Ruský prezident ale současně zmínil, že Moskva je připravena rozvíjet kontakty s USA, které jsou podle něj nyní „hluboce nedostatečné“. Podle mluvčího Kremlu Dmitrije Peskova v posledních týdnech probíhá mezi nejvyššími patry ruské a americké politiky čilá komunikace a Putin měl o Ukrajině telefonicky jednat s americkým prezidentem Joem Bidenem před čtrnácti dny.
Někteří analytici vidí pravý důvod ruské vojenské aktivity ve snaze přitlačit Američany k tomu, aby souhlasili s fyzickou schůzkou Biden–Putin. A připomínají, že ruský a americký prezident se poprvé setkali v Ženevě letos v červnu, tedy nedlouho po letošní první vojenské eskalaci na ukrajinsko-ruském pomezí.
„Další schůzka s Bidenem by Putinovi umožnila opět představit Rusko jako supervelmoc, se kterou se musí počítat, a současně by mu pomocí nějaké dohody dovolila vycouvat z celé ukrajinské šlamastyky, aniž by ztratil tvář,“ myslí si bývalý ukrajinský ministr obrany Andrij Zagorodňuk citovaný serverem Euronews.
