A výsledek tyto nízké cíle rozhodně nepřekonal. „Z našich základních principů ustupovat nebudeme. A mezi ně patří suverenita a územní celistvost všech zemí Evropy (...) Všechny státy mají právo zajistit si vlastní bezpečnost tak, jak uznají za vhodné,“ řekl po skončení jednání generální tajemník NATO Jens Stoltenberg a dodal, že není jasné, zda Rusové budou mít zájem o pokračování dialogu.
„Všemi státy“ měl šéf NATO na mysli zejména Ukrajinu (která se jednání neúčastní) a země tzv. východního křídla NATO. Právě statut Ukrajiny je hlavním předmětem aktuálních sporů mezi Západem a Ruskem. Moskva otevřeně považuje Ukrajinu za svoji sféru vlivu a mimo jiné požaduje po Severoatlantické alianci, aby dala Rusku jasné záruky, že Ukrajina se ani v budoucnu nestane členem NATO.
Vpád Ruska na Ukrajinu? NATO by vydatně posílilo přítomnost jednotek na východě, vyhrožuje Moskvě Stoltenberg |
Žádný optimismus nezazněl ani od vedoucího ruské delegace, někdejšího velvyslance při NATO Alexandra Gruška. „Mezi Ruskem a NATO neexistuje žádná pozitivní agenda. (...) Mnohé postoje Aliance jsou pro nás přijatelné,“ řekl včera Gruško. Moskva chce po NATO – kterou, alespoň verbálně, vnímá jako bezpečnostní hrozbu –, aby stáhla své vojáky a zbraňové systémy z východoevropských členských zemí, což by se týkalo i Česka. To však Aliance konzistentně odmítá.
Západ naopak obviňuje Rusko z toho, že nahromaděním zhruba stovky tisíc svých vojáků a těžké vojenské techniky v blízkosti ukrajinských hranic státy NATO vydírá a silou nutí k ústupkům. Rusové ovšem trvají na tom, že pohyby vojsk po vlastním území jsou jejich právem a minulý týden zopakovali, že neplánují Ukrajinu vojensky napadnout.
Podle Stoltenberga je deeskalace napětí u rusko-ukrajinských hranic – tedy stažení ruských vojsk – podmínkou pro to, aby došlo k opravdovému pokroku v rozhovorech. Pokud by k ruské invazi na Ukrajinu skutečně došlo, šéf Aliance prohlásil, že NATO by bylo „připraveno posílit přítomnost u svých východních hranic“.
Summit po dvou letech
Včerejší jednání proběhla v rámci formátu Rada NATO – Rusko, který se tím oživil po pauze dlouhé více než dva roky. Navázala na pondělní rozhovory mezi zástupci Ruska a USA v Ženevě a zatímco Američané jako vůdčí země NATO vyslali do Bruselu stejně jako do Ženevy náměstkyni ministra zahraničí Wendy Shermanovou, Rusové jednací tým obměnili – Alexandr Gruško vystřídal náměstka ruského ministra zahraničí Sergeje Rjabkova.
Vztahy mezi Západem a Ruskem se rapidně zhoršily po ruské anexi ukrajinského poloostrova Krymu v roce 2014 a nyní jsou nejhorší od skončení studené války na přelomu 80. a 90. let minulého století. Západní státy v posledních letech na Moskvu uvalily četné hospodářské sankce a jak USA, tak Evropská unie daly v uplynulých týdnech najevo, že v případě ruského útoku na Ukrajinu jsou v tomto ohledu připraveny zásadně přitvrdit.
Postupné šíření na východ
Severoatlantická aliance byla založena v roce 1949 jako vojenský pakt v reakci na agresivní poválečnou politiku Sovětského svazu. Ke 12 zakládajícím členům postupně přibývali další s tím, že největší vlna rozšíření – ta, která je Rusům aktuálně nejvíce trnem v oku – přišla po svržení komunistických režimů ve střední a východní Evropě.
Do bezprostředního kontaktu s hranicemi Ruska se NATO dostalo r. 1999, kdy do Aliance vstoupilo Česko, Maďarsko a Polsko. Ještě více však Rusy rozezlilo přistoupení Estonska, Litvy a Lotyšska, tedy třech bývalých sovětských republik, o pět let později. Zatím poslední zemí, která se stala členem Severoatlantické aliance, byla v roce 2020 Severní Makedonie.
Jediným státem, jenž má aktivovaný tzv. akční plán členství (vnímaný jako předstupeň pro plné členství v NATO), je Bosna a Hercegovina. O zařazení do tohoto programu usiluje Gruzie a Ukrajina. Zájem o budoucí členství v poslední době projevilo s odkazem na ruské hrozby také Finsko, debata o budoucím možném členství se obnovila rovněž ve Švédsku.
