„Satanismus je tu na roveň čarodějnictví a v Tanzánii bývá zabito několik tisíc ,čarodějnic‘ ročně,“ vysvětluje jakoby mimochodem Jakub Jahl, který se do východoafrické země nacházející se hned pod rovníkem vydal jako satanistický misionář a pro svou misii založil i webovou stránku Cesko.Afrika, skrze kterou se mohou zapojit další lidé.
Tanzanie zakázala používání plastových tašek, nechce nadále znečišťovat životní prostředí |
Spojovat si jeho činnost s nějakými temnými rituály by ale byla chyba. Jahl působí hlavně jako pracovník rozvojové organizace nebo charity. V oblasti Kilimandžára, hlavně pak ve městě Moshi a nedaleké vesnici Majengo Kyomo Kahe vypomáhá se zlepšováním života obyvatel, jak jen umí. Opravuje místní školu, nakupuje školní pomůcky, ale pořádá také přednášky pro mladé dívky o menstruaci či feminismu. Ve vesnici instaluje moskytiéry a učí vesničany, jak se uživit prodejem svých produktů. „Učíme je třeba nakládat nasušená rajčata do oleje, aby je mohli prodávat. Stejně jim pomáháme orat a sázet kakao, aby bylo možné založit výrobnu čokolády a kakaového másla,“ popisuje svou tanzanijskou misi Jahl.
Nejdeme cestou neziskovek
Misii podle svých slov financuje hlavně díky svému okolí, za pomoci rodiny, přátel a kamarádů ze Satanovy komunity či příznivců jeho činnosti na sociálních sítích. I když nepopírá, že peníze hrají v jeho snaze důležitou roli, nejdůležitější je podle něj každodenní kontakt s lidmi přímo na místě.
„Nasypat milion korun do nějakého projektu nemusí mít kýžený efekt. Nám jde hlavně o převýchovu a osamostatnění Afriky,“ vysvětluje aktivista. I proto se během své činnosti raději vyhýbá neziskovým organizacím, se kterými má prý neblahé zkušenosti.
S vesnickými dětmi pracují i další dobrovolníci. Třeba Eda (dole), který učí děti v sirotčinči ve městě Moshi sporty. Některé děti, jež aktivisté do sirotčince přivedli, spaly předtím venku na kartonech.
Paradoxem je, že zatímco celý svět žije covidem, v Tanzánii to vůbec není téma. Tamní prezident nechal teatrálně v dubnu namátkou testovat zvířata a ovoce, vše s pozitivním výsledkem. „Lidé tu mají silnější imunitu a také se tolik nebojí. I proto je naše misie taková pohoda. Občas je skoro sci-fi sledovat dění v Česku,“ vysvětluje mladý misionář.
Jahl a další dobrovolníci občas působí až na nepřátelském území. Jak sám popisuje, státy křesťanské Afriky jsou ve stavu, ve kterém byla Evropa v dobách středověkého tmářství, i proto už výše zmíněná averze vůči čarodějnictví. Podobně je na tom i s jinými svými postoji.
Cykloputování Tanzanií: Jak se v Africe opravují kotoučové brzdy? |
Satanova komunita v Česku například otevřeně podporuje Prague Pride, festival sexuálních menšin. „LGBT tu nelze otevřeně vůbec propagovat nebo obhajovat. Hrozí za to hned vězení. Můžete na to ale jít odjinud,“ prozrazuje Jahl.
Proto s kolegy osoby s jinou než heterosexuální orientací aktivně vyhledávají a snaží se psychologicky podpořit. S tím se pojí také zakládání ženských sdružení. „Právě vzestup a rozšíření feminismu a ženských práv je tu klíčové k obraně LGBT lidí,“ argumentuje misionář.
O svém satanistickém vyznání samozřejmě oficiálně mlčí. Každý týden chodí do kostela a modlí se. „Jen při tom šířím kacířské myšlenky,“ usmívá se. Po úvodních zkušenostech se rozhodl, že jedním z cílů jeho misie bude i potírání náboženského fundamentalismu.
Celou svou dosavadní africkou anabázi bere Jahl jen jako začátek. „Kýžené ovoce chvíli trvá, než dozraje. Na konci ledna jsem se měl vracet, ale zůstanu tu i přes dešťové období. Tahle misie je natolik důležitá, že ještě nesmí skončit,“ říká misionář rozhodně.K tomu slouží i spolupráce s jinými náboženskými menšinami. Dobrovolníci proto pomáhají třeba se stavbou chrámu rastafariánů a zakládání mezináboženských rozhovorů se sikhy. Kromě toho mezi křesťanskými ženami šíří heretický kult Černé Matky Bohyně. Sám Jahl to rád s nadsázkou označuje za normální „satanskou taktiku“.
