Když v únoru Pedro Sánchez vyhlásil na duben předčasné volby, Španělé doufali, že přinesou změnu. Podle nich je totiž problém v tom, že po tzv. konstruktivním vótu nedůvěry vládě Mariana Rajoye v červnu 2018 se stal premiérem právě Sánchez, který ale volby v roce 2016 nevyhrál a předsedou vlády by tak být neměl.
Španělé to považovali za nedemokratické a po neshodách vlády a parlamentu kvůli rozpočtu se Sánchez rozhodl, že řešením jsou právě předčasné volby. V řádném termínu by se hlasovalo až v červnu 2019, půjde také o třetí parlamentní volby za poslední tři roky.
Pravděpodobné rozdělení mandátů
Ve hře je 350 mandátů, z nichž k vyjádření důvěry sestavené vládě je potřeba alespoň 176. Průzkumy ukazují, že sestavování koalice bude kvůli preferencím jednotlivých velkých stran, které potenciálně budou ve hře o pozice ve vládě, velmi náročné.
Ozvěny minulosti? Ve Španělsku poprvé od pádu frankismu zabodovala ultrapravice |
Pravděpodobné je, že vláda zůstane tak, jak je to nyní, jen poměr sil ve sněmovně se změní. Ve volbách zvítězí Sánchezova Španělská socialistická dělnická strana (PSOE) se ziskem zhruba třiceti procent hlasů, což by znamenalo až 142 mandátů. Druhá skončí Lidová strana Španělska (Partido Popular) expremiéra Rajoye se zhruba pětinou všech hlasů a ziskem až 96 křesel. Tyto dvě strany si tak zhruba prohodí výsledky z posledních voleb v roce 2016.
  |
O třetí místo se pak utkají středoleví Ciudadanos a krajně levicová strana Podemos. Ty by měly získat shodně kolem čtrnácti procent hlasů. Ovšem poslední průzkumy ukazují, že Podemos začíná zaostávat. Odhady výsledků pak pramení právě z průzkumů, z nichž deník El País sestavil průměr.
Do voleb může nově promluvit i krajně pravicové a nacionalistické hnutí VOX, jemuž průzkumy přisuzují možný zisk jedenácti procent a tím v krajním případě až čtyřicet křesel. Vox se ve Španělsku setkává s velkou vlnou odporu lidí z velkých měst, přesto se jim v Andalusii povedlo získat v místním parlamentu 12 křesel, což byl dosavadní největší úspěch strany. Tentokrát pravděpodobně budou mít poslance i ve velké španělské sněmovně.
Koalice v nedohlednu
Daleko od absolutní většiny by i při překonání veškerých optimistických představ zůstali socialisté. Proto se ve španělských médiích dlouho spekuluje o tom, kdo vlastně sestaví vládu tak, aby získala důvěru. Dříve tradiční souboj mezi lidovci a socialisty, kteří dlouho neměli konkurenci, se nyní přiostřuje. Dříve platilo, že která z těchto dvou stran vyhrála volby, sestavovala vládu. S příchodem Podemos, Ciudadanos a nyní i Vox nejde o tak snadný úkol jako v minulosti.
Jako nejpravděpodobnější se jeví varianta spojení socialistů a krajně levicových Podemos, které vede politolog Pablo Iglesias respektive aliancí, kterou pro potřeby voleb vytvořila tato strana s menšími levicovými subjekty. Jde právě o strany, které loni vyslovily Rajoyově vládě nedůvěru. Přesto ani tyto dvě strany by neměly dohromady absolutní většinu a musely by se spoléhat na pomoc menších, nacionalistických stran, které si dohromady mohou rozdělit až 26 mandátů.
Opačným směrem se zřejmě pokusí vydat pravicová koalice v lidovců, Vox a Ciudadanos, kteří se zatím těšili úspěchům především v Katalánsku, kde v regionálním parlamentu mají 36 poslanců. Podobná koalice už funguje ve zmiňované Andalusii. Jenže ve velké sněmovně by ani jim tato koalice většinu nepřinesla a pravděpodobný kandidát na premiéra a nový šéf Lidové strany Pablo Casado by také potřeboval podporu menších subjektů a realizace této spolupráce není moc pravděpodobná.
Lidovci totiž mají za sebou několik korupčních afér a většina klíčových menších stran už se vyjádřila, že s bývalou Rajoyovou stranou nechce mít nic společného. Casado tak zřejmě po necelém roce v čele PP dovede stranu k nejhoršímu výsledku za několik dekád.
Ciudadanos jsou pak variantou i pro socialisty, protože jejich programy nejsou v přímém rozporu. Navíc je podle průzkumů mezi lidmi potenciálně druhá nejoblíbenější, hned za zmiňovanou možností spolupráce PSOE a Podemos. Největší problém je především v tom, že s jejich podporou by měli k dosažení absolutní většiny ještě dál.
Ve Španělsku funguje proporční volební systém podle velikosti a počtu obyvatel jednotlivých provincií. Volebních oblastí je tedy 52 (50 provincií a 2 autonomní města na území Maroka - Ceuta a Melilla) a v každé z nich získávají strany jiný počet křesel ve sněmovně. Například v provincii Soria ve středním Španělsku mohou strany získat pouze dva mandáty, v Madridu jich je ve hře třicet sedm. Jasno o výsledcích by mělo být v neděli 28. dubna v noci, nejpozději v pondělí ráno. Vládu je pak nutné sestavit do dvou měsíců od voleb.
