Budoucí premiérkou se má stát volební vítězka Anke Rehlingerová (45). V dosavadní vládě byla ministryní hospodářství. Před volbami dávalo 53 procent voličů najevo, že pokud by si mohli budoucího ministerského předsedu vybrat v přímých volbách, hlasovali by pro právě ni. Rehlingerové se tak podařilo zopakovat, co dokázal na podzim při celostátních volbách současný kancléř Olaf Scholz: díky vysoké osobní popularitě vyhrál celostátní volby z pozice vicekancléře spolkové vlády.
Naopak pro křesťanské demokraty (CDU), kteří dosud Sársko vedli, skončily volby fiaskem. Získali pouze 28 procent hlasů a oproti roku 2017 si pohoršili o 12 procentních bodů. Jejich dosavadní premiér Tobias Hans, jenž byl se 44 roky vůbec nejmladším šéfem některé z německých regionálních vlád, utrpěl drtivou porážku. Úřad převzal před čtyřmi lety po populární Annegret Krampové-Karrenbauerové, která tehdy přestoupila do celostátní politiky, stala se předsedkyní CDU i ministryní obrany.
Pád CDU, konec Zelených
Hans proslul hlavně jako stoupenec velmi přísných opatření proti koronavirové pandemii, dlouho také patřil ke stoupencům očkovací povinnosti. „Teď budete mimo společenský život,“ vzkazoval ještě v prosinci 2021 spoluobčanům, kteří by se odmítli nechat očkovat. Jeho sociálnědemokratická vyzyvatelka byla v tomto ohledu zdrženlivější.
Kromě SPD a CDU se dostala do parlamentu již pouze protiimigrační Alternativa pro Německo (AfD), a to se ziskem necelých šesti procent hlasů. Všechny další strany nedostaly potřebných minimálně pět procent hlasů.
Zřejmě největším zklamáním skončily volby pro Zelené, kteří získali 4,99 procenta hlasů. K opětovnému vstupu do zemského sněmu jim chybělo jen asi 20 hlasů.
Návrat rudé bašty
Sársko patří k nejmenším z německých regionů, žije zde necelý milion obyvatel. Má velmi výraznou průmyslovou tradici, dříve se zde těžilo uhlí a vyráběla ocel. Dnes hraje klíčovou roli autoprůmysl, který čeká v nejbližší době zásadní přeměna.
Německá proměna nabírá na obrátkách. Země se přestává chovat neutrálně, chce novou armádu a jiný plyn |
I když je Sársko strukturně-konzervativním a historicky katolickým regionem, kde většina obyvatelstva žije mimo města, patřilo řadu let k baštám sociálních demokratů. O svou dominantní pozici přišla SPD především po vzniku postkomunistické Levice, která dokázala přilákat řadu tradičně levicových voličů. O víkendu naopak Levice pohořela, když se ziskem 2,5 procenta hlasů vypadla z parlamentu.
Analytik Roberto Heinrich z institutu Infratest dimap považuje volební výsledek zejména za osobní úspěch kandidátky SPD Rehlingerové. „Dokázala přesvědčit voliče, že SPD je schopná vyřešit ekonomické problémy regionu a jeho hospodářskou transformaci,“ uvedl pro německý veřejnoprávní rozhlas. Naopak CDU, jíž důvěřují voliči v tomto ohledu obvykle o něco víc, se svým ekonomickým programem vůbec nedokázala u voličů bodovat.
Povolební analýzy Infratest dimap naznačují, že SPD získala hlasy ve všech věkových a sociálních skupinách. Stejně tak zjevně dokázala přitáhnout voliče i z ostatních stran, včetně zhruba 30 tisíc hlasů přímo od CDU a necelých 20 tisíc hlasů od postkomunistické Levice.
Předehra před květnovými volbami
Pro SPD a CDU bylo hlasování v Sársku prvním výkopem před květnovým volebním utkáním ve dvou dalších zemích. V neděli 8. května budou vybírat nový parlament voliči v nejsevernějším německém regionu, ve Šlesvicku-Holštýnsku. I zde půjde o politický osud dalšího z generace mladších křesťanskodemokratic- kých premiérů, Daniela Günthera, který zde vládne od roku 2017.
Avšak zřejmě nejdůležitější hlasování proběhne o týden později v Severním Porýní – Vestfálsku, které je s 18 miliony obyvatel nejlidnatější zemí Německa.
I zde má CDU premiéra a podobně jako v Sársku hrozí, že po zmíněných volbách skončí v opozici. Ztratit během několika týdnů hned tři premiéry by bylo velkým neúspěchem i pro nového předsedu CDU Friedricha Merze. Ten včera slíbil, že se v příštích týdnech zapojí do kampaně daleko silněji než dosud.
