Dokonce natolik, že srbský premiér Aleksandar Vučić nyní osobně zamířil utužovat vztahy s USA přímo do Washingtonu. Ve středu ho čeká historická schůzka s americkým viceprezidentem Josephem Bidenem. Ostatně to, že zájem o posílení vztahů není jednostranný, naznačuje i fakt, že Bílý dům k jednání vyslal druhého muže USA. Srbsko totiž nabízí víc, než se na první pohled může zdát – pozici klíčového hráče v regionu západního Balkánu. A taky představuje nejvěrnějšího spojence Ruska v této oblasti.
Žádné plácání po ramenou
Vučićova slova o přátelství s USA, která pronesl minulý týden v rozhovoru pro agenturu AP, jsou tak poněkud nadnesená. Žádné přátelské poplácávání po ramenou se při jeho nynější návštěvě konat nebude. Ostatně, na to jsou vzpomínky na letouny NATO zasypávající Bělehrad bombami ještě příliš živé.
Současná srbská, proevropsky orientovaná vláda si nicméně uvědomuje, jak strategické je pro vstup země do Unie partnerství s USA.
„Washington je pochopitelně nesmírně důležitý a doufáme, že podpoří naši cestu do EU,“ prohlásil srbský premiér. Připustil tak, že dobré vztahy s USA mohou uspíšit cestu Srbska do Unie.
Je tu ovšem ještě přinejmenším jeden důvod, který žene Bělehrad do dialogu s Američany. A tím je zastavení projektu plynovodu South Stream, který měl přivádět ruský plyn přes Černé moře na Balkán a dále na západ do Evropy.
AP Interview: Under US pressure, Serbia ready to reduce dependence on Russian gas supplies http://t.co/ByCh1sQtw3
— The Associated Press (@AP) 28. květen 2015Pro Srbsko to měl být největší projekt v oblasti infrastruktury od pádu režimu Slobodana Miloševiče. Výstavba 422 kilometrů dlouhé větve plynovodu, táhnoucí se od hranic s Bulharskem na východě přes Bělehrad až na sever k Maďarsku, slibovala přinést do země investice ve výši dvou miliard eur, dát práci víc než dvěma tisícům lidí a kromě zlevnění plynu přinést nově Srbsku jako tranzitní zemi do státní kasy až 300 milionů eur ročně. A odhadovalo se, že by díky plynovodu mohlo místní HDP vzrůst nejméně o dvě procenta.
Východ versus Západ
Srbská vláda v roce 2008 s vidinou slibné budoucnosti dokonce prodala bez jakékoliv garance skutečné výstavby plynovodu ruskému Gazpromu většinový podíl ve státní ropné a plynárenské společnosti NIS. Gazprom tehdy za 400 milionů eur kromě samotného podílu získal i dvě rafinerie a celou síť čerpacích stanic.
Loni počátkem prosince však přišla pro Bělehrad studená sprcha, když ruský prezident Vladimir Putin oznámil zastavení projektu South Stream kvůli rozporům s Bruselem. Ten totiž odmítl, aby Gazprom byl zároveň vlastníkem plynovodu i dodavatelem. Nabízí se nicméně i otázka, zdali by si Gazprom poloviční podíl na výstavbě za desítky miliard eur v době nejistého ekonomického vývoje vlivem západních sankcí mohl vůbec dovolit.
K TÉMATU: |
South Stream však tak či onak nebude. Co naplat, že Srbsko tou dobou již investovalo asi 30 milionů eur do výstavby, včetně toho, že stát skoupil asi 80 procent potřebných pozemků.
„Najdeme jiné řešení,“ uklidňoval tehdy Srby prostřednictvím médií premiér. Jenže to se snadněji říkalo, než konalo. Rusko sice přišlo s alternativním plánem, projektem s pracovním názvem Turkish Stream, který by vedl ruský plyn přes Černé moře do Turecka, Řecka a na Balkán. Počátkem května však srbský prezident Tomislav Nikolič jeho trasu přes srbské území označil za nereálnou. Srbsko by totiž nejen muselo výstavbu zaplatit za svého, ale oproti původnímu projektu South Streamu by navíc nebylo tranzitní zemí, ale jen odběratelem.
Východisko z bezvýchodné situace?
Situace se zdála bezvýchodná. Minulý týden, při jiné neméně přelomové návštěvě v Tiraně, nicméně srbský premiér oznámil nečekaný obrat. „Jsme připraveni diverzifikovat zdroje plynu pro Srbsko,“ vzkázal z historicky první novodobé návštěvy v Albánii.
Potvrdil tak, že Bělehrad vyslyší výzvy Západu, aby Srbsko snížilo svoji energetickou závislost na Rusku, a bude usilovat o připojení k projektu Transanatolského plynovodu, jenž má dopravovat plyn do Evropy z Ázerbájdžánu.
Právě tento projekt, rýsující se za podpory EU a USA, které s obavami sledují, jak Moskva kormidluje Balkánem prostřednictvím plynu, má pro Srbsko jednu nespornou výhodu. Jakožto kandidátské zemi by mu totiž přinejmenším část nákladů na výstavbu mohla být pokryta z programu předvstupní pomoci EU, v němž je pro Srbsko v letech 2014 až 2020 vyhrazeno 1,5 miliardy eur.
Jak ale namítá sám Vučić, neexistuje žádné dilema Východ versus Západ. Jedna věc je otázka diverzifikace dodávek plynu, druhá historií prověřené spojenectví s Ruskem. „Ano, chceme si zachovat dobré vztahy s Ruskem,“ připustil premiér otevřeně pro AP.
