Itálie přitvrzuje opatření, zavádí super zelený pas pro očkované. Ohrožené je lyžování na severu země |
Bude mít římský palác Quirinal nového nájemníka? A pokud ano, kdo to bude? Tato otázka již delší dobu hýbe italskou politickou scénou, odpovědi ale navzdory kvapně se blížícímu datu hlasování nepřicházejí.
Sídlo italského prezidenta obývá osmdesátiletý Sergio Mattarella, který kandidaturu na další období i vzhledem k vysokému věku vylučuje. Prezident se v Itálii volí na sedm let a v klidných dobách jeho pravomoci nejsou velké. Zato když přijde politická krize, prezident se stává hegemonem dění.
V Itálii jde přitom o situace, které se opakují se železnou pravidelností. Naposledy se to ukázalo počátkem tohoto roku, kdy po kolapsu druhé vlády Giuseppa Conteho prezident Mattarella po konzultacích s politickými stranami nakonec instaloval na post premiéra respektovaného ekonoma Maria Draghiho.
Hra o evropské peníze
Pokud by se braly v úvahu postoje politických stran, erudice i hlas veřejnosti, kandidát s velmi vysokou šancí na vítězství již v prvním kole prezidentských voleb by byl jasný: Mario Draghi.
Současného premiéra, považovaného mnohými téměř za spasitele, si z obyvatel nedovolí kritizovat skoro nikdo a s výjimkou krajně pravicových Bratří Itálie (FdI) má podporu všech významných stran.
To druhé je pro volbu podstatné, neboť o novém prezidentovi budou v lednu hlasovat zákonodárci obou komor parlamentu spolu se zástupci regionů.
S nástupem do Quirinalu by Draghi ovšem musel opustit premiérský post klíčový pro exekutivu. A nejen na italské politické scéně se objevují úvahy, kde by Draghi byl pro zemi užitečnější s ohledem na to, že Itálie bude potřebovat v příštích letech co nejlépe zúročit obří balík peněz, více než 200 miliard eur, jenž zemi připadne z evropského covidového fondu.
Draghi byl úspěšným guvernérem Evropské centrální banky a jeho ekonomickou erudici se nikdo neodvažuje zpochybňovat. Podle Nouriela Roubiniho, jednoho z nejrespektovanějších světových ekonomů, se uvažování ubírá dvěma směry. „Jako premiér by Draghi nejspíš vydržel až do data dalších řádných parlamentních voleb, tedy do února 2023, a mohl by efektivně řídit alespoň rozjezd distribuce evropských peněz v Itálii,“ napsal Roubini pro Projekt Syndicate.
Připomíná ale, že není zdaleka jisté, jestli by Draghi pokračoval jako předseda vlády i po volbách, zatímco implementace financí z koronavirového fondu je úkolem na řadu let. „Kdyby se Draghi teď stal prezidentem, měl by možná menší pravomoce, ale po roce 2023 by se mohl stát efektivní protiváhou možné nové euroskeptické vlády. A to nejen co do dohledu nad distribucí evropských peněz,“ argumentuje Roubini.
Berlusconi: jen vlažný zájem
V souvislosti s prezidentskou volbou se mluví i o bývalém několikanásobném premiérovi a aktuálním šéfovi pravicové strany Vzhůru Itálie! (FI) Silviu Berlusconim.
Čtyřiaosmdesátiletý politik má aspoň verbální podporu pravicových stran, sám se ale do klání nežene – podle italských médií si zřejmě uvědomuje rizika neúspěšné kandidatury. Část Italů by si jej na nejvyšším postu představit dokázala. Dle průzkumu agentury Ipsos se Berlusconi mezi možnými kandidáty umístil jako druhý. Zdaleka nejvíc lidí preferovalo Draghiho. Průzkum ukázal též tápání mnoha Italů v tom, kdo by v Quirinalu měl usednout: víc než třetina dotazovaných neřekla žádné jméno.
Není to jediná nejistota, která se nad prezidentskou volbou vznáší. Ačkoli Mattarellovi vyprší mandát 3. února, dosud nebylo stanoveno přesné datum, kdy se poslanci, senátoři a zástupci italských regionů poprvé sejdou, aby o nové hlavě státu začali rokovat. Mělo by k tomu dojít v posledním lednovém týdnu.
