Právě naopak, například v syrském táboře al-Hol došlo od ledna k 70 vraždám, přičemž minimálně v deseti případech byla oběti uříznuta hlava. Podle deníku The Washington Post (WP) jsou za zločiny s nejvyšší pravděpodobností zodpovědné manželky bojovníků Islámského státu.
„Stále to vyšetřujeme,“ uvedla pro WP jedna z táborových stráží. Frustrace je údajně znát na správě tábora i jeho obyvatelstvu. Na relativně stísněném prostoru, konstruovaném během války v Perském zálivu pro pár set utečenců, se momentálně tísní asi 65 tisíc lidí. Osmdesát procent z nich jsou ženy a děti, většinou pozůstalí zahynulých nebo nezvěstných islamistů.
„Co máme dělat?“ vyjádřila se pro americký deník dvaapadesátiletá Iráčanka, která v táboře žije již delší dobu. „Nemůžou nás tu přece jen tak nechat a doufat, že umřeme.“ Žena údajně žádala o repatriaci do své vlasti, ale bez výsledku.
Zato jiné ženy si v táboře očividně nezoufají. Naopak, rozhodly se tam vzít věci do vlastních rukou a z al-Holu vytvořily jakousi zmenšenou verzi bývalého chalífátu. Na jeho území zavedly právo šaría a jakýkoli prohřešek je náležitě trestán.
„Tikající bomby“
„Podporujeme to, co na nás sešle Alláh. Pokud říká, že cizoložník má být ukamenován, pak je to prostě tak a já to musím přijmout,“ říká v reportáži americké televize CBS zahalená žena z tábora, jejíž přízvuk zní nápadně britsky. Gayové by podle ní měli být shazováni ze střechy.
Další útok v afghánském Dželálábádu, bomba usmrtila pět lidí. Terčem byl opět vůz Tálibánu |
Že se nejedná jen o planá slova, dokládají nedávné vraždy, které sice zůstávají oficiálně bez pachatele, málokdo ale pochybuje o tom, že za nimi stojí zradikalizované manželky někdejších bojovníků chalífátu. Ti jsou buď mrtví, zatčení, nebo nezvěstní a jejich družky se rozhodly pokračovat v jejich díle.
„Jsme tikající bomby, jen počkejte a uvidíte,“ odříkávají bojovně vyhlížející ženy na jednom videu, které má k dispozici CBS. Jejich děti zase slibují, že až se z tábora dostanou, všem bezvěrcům rozdrtí hlavy.
Z této humanitární krize přitom není jednoduchá cesta ven. Kurdská správa tábora tvrdí, že nad situací ztratila kontrolu. „Nevíme si s nimi rady,“ přiznal pro WP Mohamad Bašír, jeden z velitelů stráží.
Jenže země, ze kterých islamistky se svými rodinami pochází, o zfanatizované ženy nejeví zájem – v neposlední řadě právě kvůli jejich příslibu pokračujícího džihádu.
Minimálně deset tisíc žen a dětí v táboře přitom údajně pochází z Evropy, především ze Spojeného království, Francie a Belgie. Británie islamistky preventivně zbavuje občanství a Francie odmítá přijmout jedinou z nich, byť některé spustily protestní hladovku. Nejsmířlivější se jeví Belgie, podle které je návrat zradikalizovaných žen do vlasti a jejich reintegrace do evropské společnosti nejbezpečnější možnou volbou.