LN Region Afrického rohu zažívá v poslední době vlnu naděje po uzavření mírové smlouvy mezi Etiopií a Eritreou. Zatímco prvně jmenovaná země se demokratizuje, Eritrea zůstává tuhou diktaturou. Očekáváte nějaké změny i od jejího prezidenta Isaiase Afwerkiho?
To, co se nyní děje, je zajímavé – prezident Afwerki ve stínu reforem premiéra Abiye Ahmeda v sousední zemi fakticky konsolidoval svoji pozici a moc, aniž by vydal jediné oznámení o nějakých reformách nebo změnách ve své vlastní zemi. Výsledek je pro něj přesto extrémně příznivý, protože když se uzavře mír a probíhají reformy v jednom státě, lidé automaticky očekávají, že budou následovat i v tom sousedním.
KDO JE ANNETTE WEBEROVÁNěmecká odbornice na oblast Afrického rohu. Působí v Německém institutu pro mezinárodní a bezpečnostní otázky (Stiftung Wissenschaft und Politik). Spolupracuje s Africkou unií při mediaci sporů mezi Súdánem a státy Afrického rohu. |
Mezinárodní společenství dychtí po tom, aby se mohlo angažovat iv reformách v Eritreji, ale dosud ani prezident, ani jeho vláda nevydali v tomto směru žádné prohlášení. Afwerki nyní může rozšiřovat svá zahraničněpolitická partnerství, uzavírá dohody se zeměmi Perského zálivu, jedná s Američany, Evropané mají chuť se zapojit kvůli migraci. Vše hraje v jeho prospěch, aniž by sám musel cokoliv měnit.
LN Jedním z hlavních důvodů, proč lidé utíkají z Eritreje, je dlouhá vojenská služba. Jak nyní vláda vysvětluje, že potřebuje na hranicích tolik vojáků, když panuje mír?
Ministerstvo dopravy už vysvětlilo, že zapojení stovek tisíc vojáků do slabé eritrejské ekonomiky je složitý proces. To, že v ekonomice není prostor pro obrovský počet lidí, který by odložil zbraně, by ale neměl být důvod k tomu, držet je ve vojenské službě, během níž ostatně pracují například i ve stavebnictví či v dolech. Vláda ve skutečnosti nutí lidi pracovat téměř zadarmo a tvrdí, že je ekonomika příliš slabá na to, aby je absorbovala. To je proti všem mezinárodním pravidlům.
  |
LN V říjnu se Eritrea začala usmiřovat se svým dalším znepřáteleným sousedem, Džibutskem. Západ v reakci na to zvažuje ukončení sankcí proti Afwerkiho režimu. Je to krok správným směrem?
Mezi sankcemi musíme rozlišovat. Protože ten sankční režim, o němž teď mluvíme, tedy od Rady bezpečnosti OSN, není spojen s lidskými právy. Vzešel z práce somálsko-eritrejského monitorovacího panelu. Sankce byly v roce 2009 uvaleny proto, že Eritrea měla podporovat teroristickou organizaci al-Šabáb v Somálsku, druhá část sankcí se týkala hraničního sporu mezi Eritreou a Džibutskem. V prvním případě nenalezla OSN za posledních pět let důkazy, že by Eritrea i nadále pokračovala v podpoře al-Šabábu, proto považuji ukončení sankcí za správné. Zajímavé je sledovat pozici Džibutska v druhém případě – vždy bylo tvrdě proti ukončení sankcí, nyní ale svůj postoj zmírňuje.
O ukončení sankcí Rady bezpečnosti jednat lze. Něco zcela jiného by ale bylo normalizovat vztahy se zemí, která má tak strašné výsledky v oblasti lidských práv. To by bylo absurdní.
LN O Eritreji se často mluví jako o Severní Koreji Afriky. Mají lidé v této zemi informace z nezávislých médií? Používají třeba satelity jako lidé v arabských státech?
Ne. Když získala Eritrea v roce 1993 nezávislost, lidé očekávali, že to bude vzkvétající země, fungovat začala ústavní komise i parlament. To vše skončilo, když vypukla válka se sousední Etiopií v roce 1998. Konflikt skončil v roce 2000 a prezident Afwerki rozhodl, že jeho kolegové, kteří volali po volbách a chtěli zahájit debatu o ústavě, budou uvězněni.
Přístup k informacím je velice složitý – se sousední Etiopií dokonce ani nefungovalo telefonické spojení, neexistuje nezávislý tisk a lidé nemají přístup k internetu. V zemi není občanská společnost, není zde prostor pro politickou diskusi, nemohou zde působit ani cizinci, režim je velice restriktivní. V poslední době se ale přesto k lidem dostávají informace od stovek a tisíců Eritrejců, kteří utekli do zahraničí. Jen v sousední Etiopii se počet uprchlíků odhaduje na 200 tisíc. Eritrea má přitom 3,5 milionu obyvatel.
Protestující bránili řečníkům, kteří jsou považováni za stoupence vlády, pronést projevy
LN Při sbližování Etiopie s Eritreou hrály důležitou roli Spojené arabské emiráty a Saúdská Arábie. Proč je pro ně tento region tak důležitý?
Státy Zálivu, zejména Spojené arabské emiráty, to dělaly ze dvou důvodů. Když se podíváte na pobřeží Rudého moře v Africkém rohu, jsou tam jen dva přístavy, které nevlastní, nebo alespoň nespravují Emiráty. Jejich zájmy v Rudém moři jsou proto obrovsky důležité, a to po obchodní i vojenské stránce. V Eritreji leží přístav Assab, který je používán jako letecká základna pro válku v Jemenu, což je extrémně důležité.
Saúdská Arábie si zase přeje, aby byla Eritrea součástí její válečné koalice v Jemenu. Války se účastní tři africké země, jen Súdán a Eritrea ale do Jemenu vyslaly vlastní vojáky, Egypt pouze koalici podporuje. Saúdové mají zájem na dobrých vztazích s Eritreou i kvůli malé vzdálenosti mezi oběma zeměmi.
LN Pojďme k sousední Etiopii. Tamní premiér Abiy Ahmed je nyní na Západě vnímán jako pokrokový demokratický lídr. Na druhou stranu to ale není v politice žádný nováček, dlouho byl součástí nijak demokratického systému. Jak ho vnímáte?
Myslím, že euforii, která se v Etiopii strhla, se dá rozumět. V jistém směru je to stále feudální stát, v němž nebyla demokratická výměna ani diskuse. On to změnil, mluví s mladými lidmi, sestavil vládu, v níž polovinu tvoří ženy, včetně ministryně obrany, země má nyní i prezidentku. Není to něco, co bychom vůbec neznali – v minulosti tu byly etiopské královny –, v moderní éře je to ale obrovský krok dopředu.
Měli bychom být ale zároveň opatrní – v Etiopii je nyní tendence k etnickým sporům a nenávisti. Mladí lidé z kmene Oromů a lidé přicházející z diaspory, kteří byli dlouho odstaveni od moci, nyní cítí, že přišel jejich čas. Tito lidé nenávidí nejenom bývalou vládnoucí stranu, ale i vládnoucí etnikum. Proto bych byla i trochu kritická, premiér totiž nemá tyto věci zcela pod kontrolou.
Máte pravdu v tom, že Ahmed byl součástí autoritářského systému a podílel se mimo jiné na zablokování sociálních sítí pro obyvatelstvo. To se ale teď zdá být zapomenuto a jedinou otázkou je, zda zvládne překonat etnickou nenávist.
LN Před dvěma týdny zahynulo v zemi 44 lidí při etnických střetech. Mohou tyto spory ohrozit pozici premiéra a jeho vlády?
Určitě ano. V posledních měsících byly zabity stovky lidí a stovky tisíc lidí se musely vystěhovat. Jak jsem řekla, premiér to nemá zcela pod kontrolou. Poté, co osvobodil politické vězně, se už ale nemůže vrátit k represivnímu státu, v němž by vše násilím vyřešila armáda. Důležité také bude, jak moc bude naslouchat Oromům, kteří se hlásí o svůj podíl na moci, a zda pohne s nevyřešeným problémem vlastnictví půdy. Právě to vytváří konflikty a závisí na tom i budoucí rozvoj Etiopie. Neslyšela jsem ale, že by se pozemkovými reformami zabýval.
LN On sám je z kmene Oromů. Může být proto lidmi vnímán jako nezávislý arbitr, kdo etnické spory vyřeší?
Myslím, že v tuto chvíli ano. Lidé toužili po změnách, aby jim někdo naslouchal. Etiopie je stamilionová země, v níž většinu tvoří lidé mladší 30 let. Tyto lidi nikdy předtím vládnoucí elita neposlouchala, vládli představitelé starší generace a ve prospěch starších. Lidé Ahmeda nyní chtějí, věří mu a přejí si, aby prováděl reformy. Většina etiopské populace stojí za ním.
