Volný pohyb mezi Švýcarskem a EU zůstane, vyplynulo z referenda. Voliči schválili nákup bitevníků |
Švýcarsko nemá centrálně určený minimální příjem, ale v roce 2020 se k tomuto kroku přihlásily už čtyři kantony. Ženeva tak bude čtvrtý z 24 kantonů, kde je státem garantovaná minimální mzda. „Jde o historické vítězství, které se pozitivně dotkne přes 30 000 zaměstnanců, z nichž více než dvě třetiny jsou ženy,“ uvedly švýcarské odbory pro CNN.
Těžké časy v bohaté zemi
Švýcarsko patří mezi nejbohatší země světa. Průměrný plat byl v zemi podle OECD v roce 2019 127 500 Kč. Jde tak o třetí nejvyšší průměrný plat na světě, který je více než 4 krát větší než průměrný plat v České republice. Nedá se však říct, že by na zemi neměla vliv koronavirová krize. Švýcarská ekonomika podle CNN zaznamenala v roce 2020 pokles HDP o 6,2 %, jde o největší propad od roku 1975.
Ženeva je podle The Economist 10. nejdražším městem na světě. Půl litr točeného piva si zde v hospodě koupíte za 8 franků (cca 200 Kč), litr mléka v obchodě stojí asi 40 Kč, nájmy jsou v průměru o 156 % dražší než v Praze, třípokojový byt stojí průměrně 3 418 franků (cca 85 450 Kč) za měsíc, uvádí server Numbeo.
Minimální mzda přichází v pravou chvíli, jelikož koronavirová krize má své ekonomické důsledky. Část obyvatel Ženevy si podle CNN ve městě nemůže nadále dovolit žít. V průběhu krize se často objevovaly obrázky, které ukazovaly stovky lidí čekajících ve frontách na jídlo od charity, psalo se o rostoucí chudobě. Minimální mzda by měla Ženevanům pomoci vyrovnat se s nastávající ekonomickou krizí a zajistit takové podmínky, aby nemuseli město opouštět.
Kancléř Ženevy Mauro Poggia uvádí, že jde krok směřující k „boji s chudobou, sociální integraci a k zajištění respektu k lidské důstojnosti.“ Podle Charlemagne Hernandeze, který založil startup, který umožňuje na základě darů distribuovat po městě jídlo, je minimální mzda v současnou dobu „nutností“. Dále říká, že v Ženevě s koronavirovou krizí roste solidarita.
Přímá demokracie
Ve Švýcarsku má veřejnost velkou moc. Politický systém nese prvky přímé demokracie. Občané mohou o závažných tématech rozhodovat v místních referendech. K spuštění hlasování je třeba iniciativa lidu s určitým počtem podpisů. Tímto způsobem se prosadila i minimální mzda.
O té se v Ženevě hlasovalo již dvakrát, a to v roce 2011 a 2014, v obou případech ji občané odmítli. V roce 2014 se dokonce uskutečnilo celostátní referendum. Proti minimální mzdě se vyslovilo 76 % občanů.
Covid-19 je pohroma, ale může nás připravit na to, co přijde v budoucnu, říká český lékař žijící ve Švýcarsku |
Objevují se názory, že na výsledku hlasování se podepsala pandemie a nebýt jí, mohlo to dopadnout úplně jinak. Například švýcarský ekonom z Deloittu Michaela Gramppa, říká: „Není to tak, že by všichni v Ženevě pracovali v bankách či čokoládových továrnách. Ve městě je poměrné velké zastoupení v sektoru služeb, který byl tvrdě zasažen lockdownem.“ „To určitě pomohlo posunout hlasy k téměř 60 % souhlasu.“ dodává Gramppa.
Kancléř Ženevy Mauro Poggia však s ekonomem nesouhlasí, tvrdí, že koronavirová krize na hlasování vliv neměla. Domnívá se, že ekonomické dopady krize Švýcarsko prozatím zvládlo a že schávlení minimální mzdy je pouze pozitivní krok směřující k dlouhodobějšímu boji s chudobou.
„Ve srovnání s jinými zeměmi máme ve Švýcarsku silný sociální systém, ekonomické dopady covidu jsou v současné době pokryty, a to i přesto, že mnoho lidí ze sektorů, které byly přímo zasaženy krizí, jako jsou pracovníci v turismu, přišli o práci.“ říká Poggia.
