15. srpna 2017 10:38 Lidovky.cz > Zprávy > Svět

Elitní sniper druhé světové války vrátil vlajku rodině znepřáteleného vojáka

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 28Diskuse
„Myslím, že ten voják chtěl, abych ho našel z nějakého důvodu,“ dodal tiše... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy „Myslím, že ten voják chtěl, abych ho našel z nějakého důvodu,“ dodal tiše... | foto: Don Ryan/AP

GARAPAN/HIGASHISHIRAKAWA Marvin Strombo byl během druhé světové války americký námořník a elitní sniper, který bojoval na tichomořském ostrově. V roce 1944 nervózně prozkoumával terén. Spatřil mrtvého japonského mladíka, jemuž z bundy vypadlo něco bílého. Sedmdesát let poté se Strombo navrací do Japonska, aby hedvábnou vlajku vrátil rodině mrtvého muže.

Strombo si v roce 1944 k muži klekl a zdvihl bílou hedvábnou vlajku, uprostřed níž bylo jasně červené císařovo slunce, kterou objímal bílý prostor vyplněný elegantní kaligrafií. Nejdříve zaváhal, poté vlajku vzal a odnesl.

O více než sedmdesát let později se Strombo vrátil do Japonska, aby hedvábnou vlajku vrátil rodině padlého japonského protivníka. Třiadevadesátiletý muž nedávno dorazil do Tokia, do cíle, které je od jeho současného bydliště šestnáct tisíc kilometrů daleko. Poté putoval do odlehlých hor, za bratrem a dvěma sestrami, kterým zemřelý Japonec nikdy nemohl dát sbohem.

Od chvíle, kdy se Strombo objevil na tokijském letišti, byl v hledáčku japonských médií.

„Uvědomil jsem si, že není postřelen a nemá žádné šrapnelové rány. Věděl jsem, že byl zabit minometem,“ řekl před týdnem o svém osudovém životním momentu z roku 1944 Strombo. „Myslím, že jsem ho měl najít z nějakého důvodu,“ podotkl tiše.

Vlajky pro štěstí

Japonské vlajky, které se s kaligrafickými nápisy darovávaly vojákům, jim měly přinést štěstí. Podepisovali je vojákovi nejbližší. Některé z nich byly podepsány stovkami spolužáků, sousedů a rodinných příslušníků.

Vojáci spojeneckých vojsk je často od mrtvých Japonců brali, a to jako suvenýry. Pro pozůstalé japonských bojovníků ale znamenají mnohem více. Nesčetně mnoho rodin se nikdy nedozvědělo, jak jejich blízcí zemřeli a nikdy nedostali nic, co po nich zůstalo.

Stejně tomu tak bylo i v případě Američana Marvina Stromba. Nalezenou vlajku uchovával ve svém domě ve státě Montana. Zasklil ji a pověsil na stěnu. Po mnoho let tak byla vlajka tématem rozhovoru s návštěvníky nebo kuriozitou, na kterou se vyptávaly jeho čtyři děti. Nikdy o své roli v bitvách na Saipanu, Tarawě nebo Tinianu, které připravily cestu pro americké vítězství nad ostrovy v Pacifiku, nemluvil.

Napsal několik dopisů, aby se o vlajce dozvěděl něco víc, ale nakonec to vzdal. Neznal žádného Japonce a v předinternetové éře bylo pro něj obtížnější dozvědět se něco víc. V roce 2012 ale díky synovi tehdejšího velícího důstojníka narazil na neziskovou organizaci, která rozpohybovala sled událostí.

Přes sto navrácených vlajek

Organizace Obon Society se sídlem v Oregonu pomáhá veteránům USA a jejich potomkům v navrácení japonských vlajek rodinám padlých vojáků.

Během týdne pracovníci organizace zjistili, že vlajka nalezená Strombem patří Yasue Sadaovi. Zjistili to při čtení kaligrafických skript na vlajce. Stopu rodiny vysledovali až do malé vesnice, ve které se pěstuje především čaj a která leží vysoko v horách zhruba 340 kilometrů západně od Tokia. Vlajku podepsalo 180 lidí, z nichž 42 bylo příbuzných. Sedm z původních signatářů je stále naživu, včetně téměř devadesátiletého bratra a dvou sester.

Rozluštění a identifikování vojáka, kterému vlajka patřila.

Se zmíněným bratrem se telefonicky spojili. „Ihned se zeptal, zdali je Američan ještě naživu a zda je to stejný muž, který vlajku před 75 lety našel,“ popsal Rex Ziak, spoluzakladatel Obon Society, navázání kontaktu s japonskou rodinou. „Pak se mě zeptal, zdali mám představu o tom, jestli ten muž ví, jak jeho bratr zemřel,“ zmínil Ziak. „A tehdy jsme si uvědomili, že tato osoba je v rodině stále živá a tajemství toho, jak zesnul, rovněž,“ podotkl.

Organizace Obon Society již do rukou japonských rodin vrátila okolo 125 vlajek. Každý den dostává v průměru pět dotazů ohledně vlajek, jež Američané mají i sedmdesát let po válce na půdách. Dotazy posílají staří veteráni, kteří litují toho, co udělali, a vlajku by do rukou původních majitelů chtěli vrátit ještě před smrtí.

Pracovníci organizace věří, že v podkroví amerických domků jsou ještě tisíce podobných vlajek, které by mohly poskytnout odpovědi na nezodpovězené otázky nespočtu japonských rodin.

Marvin Strombo byl jediným člověkem, který mohl na dotazy odpovědět. Výlet do Japonska byl pro něj cestou odpuštění a uzavření událostí druhé světové války. A to ve chvíli, kdy pomalu dokončuje poslední kapitolu svého života. Stal se prvním veteránem z druhé světové války, který prostřednictví organizace vlajku vrátil osobně.

Z jeho čtyřicetičlenné čety jsou jen další dva muži naživu a on ví, že kapitola o bojích na vlhkých japonských ostrovech, kde bojoval celé týdny, je v dějinách války jen poznámkou pod čarou. „Dostal jsem se tam, chtěl jsem se seznámit s jeho rodinou. Vím, že to pro ně tolik znamená,“ sdělil Strombo televizi ABC News.

  • 28Diskuse




SOUTĚŽ: Vyhrajte naší redakcí otestovaný výkonný a tichý vysavač PURE D9
SOUTĚŽ: Vyhrajte naší redakcí otestovaný výkonný a tichý vysavač PURE D9

Prach, drobky, chuchvalce vlasů všude po bytě – zažíváme to všechny. Dennodenně svádíme boj se šňůrou, špatným ovládáním a především hlukem. Nepořádek vítězí. Tomu je díky vysavači Pure D9 od Electroluxu konec!

Najdete na Lidovky.cz