Natascha Kampuschová, kterou její únosce držel více než osm let v zajetí ve sklepě v dolnorakouském Strasshofu, je přesvědčena o tom, že jí prožité martyrium příliš na kvalitě života neubralo. Vyplývá to z jejího oficiálního prohlášení, které včera na tiskové konferenci ve Vídni přečetl psychiatr Max Friedrich. Jedná se o vůbec první veřejné prohlášení nyní 18leté dívky.
„Jistě, v mnohém ohledu se mé dospívání od běžného života mých vrstevníků lišilo, ale v principu si nemyslím, že by mi něco zvláštního uniklo. A na druhou stranu jsem se navíc neučila kouřit, pít a nenavazovala pochybné známosti,“ napsala nyní osmnáctiletá dívka, jež byla v březnu 1998 unesena cestou do školy. Se svým věznitelem, čtyřiačtyřicetiletým technikem Wolfgangem Priklopilem, si prý mohla povídat, někdy s ním snídala či mu pomáhala s domácími pracemi a vařit. „Metaforicky řečeno, nosil mě na rukách, ale také mě pošlapával. Každopádně jsem mu nemusela říkat .můj pane', jak se někde objevilo," odmítla některé informace z tisku.
K údajnému sexuálnímu vztahu se svým věznitelem odmítla cokoliv říct. „Zasáhnu proti těm, kteří překročí hranice soukromí a vkročí na půdu voyeurismu. „Dospěla jsem v mladou ženu se zájmem o vzdělávání a s lidskými potřebami,“ uvedla pouze ve svém prohlášení. Ze zajetí Kampuschová unikla až minulý týden ve středu. Únosce se do rukou policistů nedostal; ještě před jejich příchodem uprchl ze svého domu v automobilu a později spáchal sebevraždu skokem pod vlak. „Stal se součástí mého života, proto jsem pro něho truchlila. Jeho smrt nebyla nutná,“ uvedla. I v tomto ohledu ale odmítla spekulace médií - když se o smrti svého únosce dozvěděla, tak prý nebrečela, jak tvrdila některá média.
Odborníci soudí, že Kampuschovou patrně postihl takzvaný stockholmský syndrom, což je stav, kdy po dlouhodobém zajetí vznikne ze strany oběti k pachateli zvláštní emocionální vazba a oběť straní únosci. Ani „celu“ v prostorech bez oken pod garáží o rozměrech necelých devět metrů čtverečních, v níž byla držena, nepovažovala mladá dívka za nic ponižujícího. „Byl to můj pokoj, nebyl určený k tomu, aby si ho prohlížel někdo jiný. Sám mě tam odvezl, měl to už všechno připravené. A společně jsme ho zdobili,“ konstatovala.
Natascha Kampuschová požádala média o určitou dobu na to, aby se přizpůsobila nové situaci. „Každý po mně chce rozhovor, ale dejte mi, prosím, čas, abych se s tím mohla srovnat hlavně sama v sobě. Možná přijde čas, kdy se budu chtít o všechno podělit, možná se tak nestane nikdy. Chtěla bych ale o tom rozhodnout sama,“ zdůraznila.
Zájemci o její dramatický příběh se už ale začínají ozývat. Podle rakouského novináře Christopha Feursteina již dívka dostala nabídku ve výši 10 000 eur (zhruba 285 tisíc korun) za to, že své zážitky vylíčí v televizním rozhovoru. Pětinásobek této sumy jí pak byl prý nabídnut za práva ke knize, v níž by bylo její osmileté martyrium popsáno.
„Jistě, v mnohém ohledu se mé dospívání od běžného života mých vrstevníků lišilo, ale v principu si nemyslím, že by mi něco zvláštního uniklo. A na druhou stranu jsem se navíc neučila kouřit, pít a nenavazovala pochybné známosti,“ napsala nyní osmnáctiletá dívka, jež byla v březnu 1998 unesena cestou do školy. Se svým věznitelem, čtyřiačtyřicetiletým technikem Wolfgangem Priklopilem, si prý mohla povídat, někdy s ním snídala či mu pomáhala s domácími pracemi a vařit. „Metaforicky řečeno, nosil mě na rukách, ale také mě pošlapával. Každopádně jsem mu nemusela říkat .můj pane', jak se někde objevilo," odmítla některé informace z tisku.
K údajnému sexuálnímu vztahu se svým věznitelem odmítla cokoliv říct. „Zasáhnu proti těm, kteří překročí hranice soukromí a vkročí na půdu voyeurismu. „Dospěla jsem v mladou ženu se zájmem o vzdělávání a s lidskými potřebami,“ uvedla pouze ve svém prohlášení. Ze zajetí Kampuschová unikla až minulý týden ve středu. Únosce se do rukou policistů nedostal; ještě před jejich příchodem uprchl ze svého domu v automobilu a později spáchal sebevraždu skokem pod vlak. „Stal se součástí mého života, proto jsem pro něho truchlila. Jeho smrt nebyla nutná,“ uvedla. I v tomto ohledu ale odmítla spekulace médií - když se o smrti svého únosce dozvěděla, tak prý nebrečela, jak tvrdila některá média.
Odborníci soudí, že Kampuschovou patrně postihl takzvaný stockholmský syndrom, což je stav, kdy po dlouhodobém zajetí vznikne ze strany oběti k pachateli zvláštní emocionální vazba a oběť straní únosci. Ani „celu“ v prostorech bez oken pod garáží o rozměrech necelých devět metrů čtverečních, v níž byla držena, nepovažovala mladá dívka za nic ponižujícího. „Byl to můj pokoj, nebyl určený k tomu, aby si ho prohlížel někdo jiný. Sám mě tam odvezl, měl to už všechno připravené. A společně jsme ho zdobili,“ konstatovala.
Natascha Kampuschová požádala média o určitou dobu na to, aby se přizpůsobila nové situaci. „Každý po mně chce rozhovor, ale dejte mi, prosím, čas, abych se s tím mohla srovnat hlavně sama v sobě. Možná přijde čas, kdy se budu chtít o všechno podělit, možná se tak nestane nikdy. Chtěla bych ale o tom rozhodnout sama,“ zdůraznila.
Zájemci o její dramatický příběh se už ale začínají ozývat. Podle rakouského novináře Christopha Feursteina již dívka dostala nabídku ve výši 10 000 eur (zhruba 285 tisíc korun) za to, že své zážitky vylíčí v televizním rozhovoru. Pětinásobek této sumy jí pak byl prý nabídnut za práva ke knize, v níž by bylo její osmileté martyrium popsáno.
