Konec moskviče i před tím volhy přijala ruská veřejnost s lítostí, i když Rusů, kteří by si vůz chtěli zakoupit, v posledních letech výrazně ubylo. I když do 80. let z moskevského „Závodu Leninského Komsomolu (dříve „Komunistické internacionály“) vyjely 4 miliony vozů, nepodařilo se nikdy zbavit je poruchovosti.
Od roku 1994 začala éra velkého úpadku všech výrobců ruských osobních automobilů. Nic nepomohlo, že se do záchrany domácí produkce zapojili i patriotičtí politici. Starosta Moskvy Jurij Lužkov například s nadšením v roce 1997 předpovídal, že nové modely Moskviče nazvané „Jurij Dolgorukij“ a „Kníže Vladimír“, budou jednou bez studu používat i nejvyšší ruští státní představitelé. Ani ti největší vlastenci ale na moskviče nepřesedlali, a i staré vládní volhy začali měnit za audi, mercedesy a fordy.
Postupně v Rusku zbylo už jen málo lidí, kteří si za nemalé peníze chtěli pořídit stroj, jehož hlavními charakteristikami je obrovská spotřeba paliva, těžkopádnost, nevalný vzhled a katastrofální poruchovost. V moskevském závodě Moskvič raději začali Francouzi kompletovat Renault Megan, u Petrohradu si pozemek na továrnu pořídil japonský Nissan a u Moskvy se bude vyrábět Škoda Octavia.
V roce 2004 poprvé v historii utratili Rusové víc peněz za zahraniční značky než za domácí. Přitom ruský automobilový trh je nejrychleji rozvíjející trh s osobními auty na světě. A nadále se bude rozrůstat. Loni Rusové nelenili a utratili za auta 18,3 miliardy eur, což je o 22 procent víc než rok předcházející. Pokud budou pokračovat stejným tempem, brzy nebude platit, že na 1000 rodin připadá 157 aut. Ruské vozy zachraňuje snad jen roztomilé vozítko Oka, hybrid motocyklu a trabantu. Díky jeho nízké ceně a malým rozměrům si ho některé rodiny pořizují jako plnohodnotný rodinný automobil.
Od roku 1994 začala éra velkého úpadku všech výrobců ruských osobních automobilů. Nic nepomohlo, že se do záchrany domácí produkce zapojili i patriotičtí politici. Starosta Moskvy Jurij Lužkov například s nadšením v roce 1997 předpovídal, že nové modely Moskviče nazvané „Jurij Dolgorukij“ a „Kníže Vladimír“, budou jednou bez studu používat i nejvyšší ruští státní představitelé. Ani ti největší vlastenci ale na moskviče nepřesedlali, a i staré vládní volhy začali měnit za audi, mercedesy a fordy.
Postupně v Rusku zbylo už jen málo lidí, kteří si za nemalé peníze chtěli pořídit stroj, jehož hlavními charakteristikami je obrovská spotřeba paliva, těžkopádnost, nevalný vzhled a katastrofální poruchovost. V moskevském závodě Moskvič raději začali Francouzi kompletovat Renault Megan, u Petrohradu si pozemek na továrnu pořídil japonský Nissan a u Moskvy se bude vyrábět Škoda Octavia.
V roce 2004 poprvé v historii utratili Rusové víc peněz za zahraniční značky než za domácí. Přitom ruský automobilový trh je nejrychleji rozvíjející trh s osobními auty na světě. A nadále se bude rozrůstat. Loni Rusové nelenili a utratili za auta 18,3 miliardy eur, což je o 22 procent víc než rok předcházející. Pokud budou pokračovat stejným tempem, brzy nebude platit, že na 1000 rodin připadá 157 aut. Ruské vozy zachraňuje snad jen roztomilé vozítko Oka, hybrid motocyklu a trabantu. Díky jeho nízké ceně a malým rozměrům si ho některé rodiny pořizují jako plnohodnotný rodinný automobil.
