Sovětský svaz byl teoreticky právě tímhle - Svazem sovětských socialistických republik. Kyrgyzstán, Uzbekistán a Tádžikistán byly tři z nich. Ale bez ohledu na teorii o samostatných republikách jim Stalin nehodlal dovolit stát se životaschopnými ucelenými jednotkami ani potenciální mocenskou základnou jeho rivalů. Proto osobně zasáhl a nechal těmto republikám záměrně promíchat hranice, které předělily přirozené ekonomické jednotky a přeťaly kulturní i etnická pojítka.
Rozděl a panuj
Názvy Kyrgyzstán, Tádžikistán a Uzbekistán by mohly budit dojem, že středoasijské republiky jsou etnickým domovem Kyrgyzů, Tádžiků a Uzbeků. Nejsou - záměrně. Například převážně uzbecké město Oš ve Ferganském údolí je za hranicí v Kyrgyzstánu.
Dlužno podotknout, že v malém hornatém Kyrgyzstánu mají velké základny jak ruské, tak americké vzdušné ozbrojené síly. Obě velmoci vnímají Kyrgyzstán jako zemi zaujímající strategicky klíčovou pozici severně od Afghánistánu na cestě ze Střední Asie do Číny. Ale ani Rusko ani USA zřejmě neberou v potaz, že by jejich bezpečnostní strategii mohla vylepšit nejen jejich vojenská přítomnost, ale také snaha zmírnit úděsnou bídu a špatnou vládu, které obyvatele Kyrgyzstánu trápí.
Askar AkajevStejně jako další středoasijské země i nově nezávislý Kyrgyzstán padl pod diktaturu místního sovětského vůdce, ale v Askaru Akajevovi dostal ještě to nejlepší z neuvěřitelně špatných možností a také toho jediného, který nebyl bývalým členem politbyra. Kyrgyzstán je těžce znevýhodněn svou geografií. Velká vzdálenost od trhů, špatné komunikace a chybějící infrastruktura jsou překážkou využití přírodních zdrojů, ale Akajev tady v 90. letech minulého století zavedl nejvíce uvolněnou ekonomiku ve Střední Asii a nepochybně i nejméně utlačovanou společnost. Bohužel čas a opojení mocí ořezaly Akajevovy demokratické principy. Cenzura znovu získala prostor, zesílila korupce a Akajev se nakonec zapletl i do širokého falšování hlasů. Nakonec ho v roce 2005 svrhla "tulipánová revoluce", Akajev utekl a vrátil se k vědecké kariéře v Moskvě. |
Akajevův nástupce v Kyrgyzstánu, prezident Kurmanbek Bakijev, se ukázal ještě horší než jeho předchůdce v týchž problematických oblastech - falšování hlasů, kontrole sdělovacích prostředků a korupci. Bakijevovo znovuzvolení v roce 2009, kdy údajně získal 83 procent hlasů, se dočkalo všeobecného odsouzení. O dva měsíce později jej svrhla lidová revoluce.
'Příliš liberální' prozatímní vláda
Prozatímní prezidentka Roza Otunbajevová oznámila konání voleb, ale její vládu zaskočila vlna násilností. Požádala proto Rusko o vojenskou pomoc, ale z Kremlu se jí dostalo mrazivé odpovědi. Otunbajevová je na vkus ruského premiéra Vladimira Putina příliš liberální a Rusko doufá, že budoucnost v Kyrgyzstánu vynese silnějšího proruského vůdce.
Čtěte více |
Bylo by chybou charakterizovat násilí v Kyrgyzstánu jako politicky motivované. Na povrch se tu dostaly dávné etnické tenze a stereotypy a jejich kořenem je bída. Ovšem zároveň je povšechně pravda, že Uzbekové na jihu všeobecně podporují Otunbajevovou, zatímco jejich jižní kyrgyzští útočníci ne; Bakijevovi stoupenci tak při rozdmýchávání násilí sehráli jistou úlohu.
V důsledku toho se desetitisíce Uzbeků nahrnuly na uzbecko-kyrgyzskou hranici, na níž nechal Karimov zničit většinu mostů, zaminovat ji a po celé délce obehnat ostnatým drátem. Nakonec se uzbecká vláda podvolila a nechala na své území projít alespoň ženy a děti. Ty byly nahnány do uprchlických táborů, které nesmějí opustit.
