Obrovské oči jako temné lucerny, plné rty a nespoutaná energie. Rana znamená „krásná“ a hlavní hrdinka reportáže VICE News dělá svému jménu čest – když se usměje, její obličej září. Není to ale tak dávno, kdy její krásu mohl obdivovat jen málokdo. Ještě loni v létě žila Rana v Saúdské Arábii, zemi, jíž vládne jeden z nejrigidnějších – a nejkrutějších – režimů světa.
Rana pochází z hluboce věřící syrské rodiny, která vyznává fundamentalistickou formu islámu, a jejím příbuzným se v prostředí wahhábistické Saúdské Arábie daří. Mladičká žena se od svých nejbližších nemohla lišit víc. Měla totiž jedno nebezpečné tajemství: zoufalá z přísných pravidel, která jí svazovala život, zapudila nejen své náboženství, ale i samotnou víru v Boha.
„Snila jsem o tom, že půjdu ulicí, sama, jako normální člověk. Jít jen sama se sebou, nezahalená, bez hidžábu, bez nikábu. A beze strachu, že mě někdo zabije jen proto, že jsem ateistka,“ říká.
Rana v nikábu: hluboké hnědé oči a na zápěstí černé A v kruhu, symbol jejího ateismu.
Ateistka mezi miliony muslimů
Ve slavné mešitě v Mekce se Rana odhodlala ke vzdornému gestu. Do ruky vzala papír s anglickým nápisem Atheist Republic, zacílila objektiv telefonu a zmáčkla spoušť. (Atheist Republic neboli Ateistická republika je iniciativa zaměřená na pomoc a podporu lidem, kteří z nejrůznějších důvodů ztratili či vědomě opustili svou víru, tedy nejen islám, ale také další náboženství - pozn. red.)
Amerika je se zvrácenými Saúdy v posteli, zlobí se Hříšník v Mekce |
Vznikl hluboce působivý snímek: otevřené vyznání bezvěrectví, obklíčené davem věřících v samém srdci islámu, na vůbec nejposvátnějším místě muslimů, které navíc střeží bedlivé oko saúdských bezpečnostních jednotek. „Obklopovaly mě tak dva, tři miliony muslimů. Hrozně jsem se bála. Kdyby zjistili, co dělám, zabili by mě,“ vzpomíná Rana. Přesto fotku pořídila. A nejen to, důkaz své odvážné vzpoury nechala zveřejnit na facebookové stránce Atheist Republic.
Proč tolik riskovala? „Chtěla jsem vzkázat, že sice nejsem muslimka, nejsem věřící, ale přesto jsem tady. A že jsem (v mešitě), aniž bych měla na výběr. Že se nemůžu svěřit matce ani otci,“ vysvětluje.
„Tento snímek nám byl poslán velmi statečná ateistická dívka v Saúdské Arábii.“
Nedlouho poté utekla Rana z domova. Pohár přetekl kvůli zuřivému záchvatu jejího staršího bratra, který dívce vtrhl do pokoje, obvinil ji, že má přítele, a vyhrožoval jí smrtí. Pak ji surově ztloukl. „Když mě bratr zbil, pokusila jsem se zabít,“ říká Rana a ukazuje zjizvené zápěstí. Jakmile se naskytla příležitost, sbalila si nejnutnější věci a potají opustila jak rodinu, tak i Saúdskou Arábii. Nejdelší zastávkou na její cestě za bezpečným útočištěm se stalo Turecko.
Tančit na ulici...
Právě v západotureckém Izmiru na pobřeží Egejského moře se poprvé osobně setkala nejen s reportérkou VICE News, ale rovněž s člověkem, který obě ženy propojil. Exmuslim Imtiaz Shams v Londýně spoluzaložil organizaci Faith to Faithless (Víru bezvěrcům) a v jejím rámci pomáhá těm, kteří se kvůli odpadlictví od islámu ocitli v nouzi.
Shams jejich kalvárií kdysi sám prošel a to, čím trpí, dobře zná. Pronásledování, emocionální týrání, brutální násilí, lidé vyhození vlastními rodinami, nucené sňatky žen, únosy – a jako důsledek psychická traumata a pokusy o sebevraždu, vypočítává.
O čem sní mladý Írán? ‚O Prorokovi si myslím, že to pěkně podělal‘ |
Veselo nebylo ani Raně. Dny v Izmiru rychle utíkaly a spolu s nimi i ta trocha peněz, která dívce zůstala - nehledě na to, že se pohybovala ve městě přeplněném syrskými migranty a děsila se, že ji někdo pozná a udá její rodině. Aby nevypadala jako typická Arabka, odbarvila a ostříhala si vlasy, ale každodenní strach ji neopouštěl, i když otec a bratr prý pořád netušili, že se z ní stala nevěřící. Co kdyby to zjistili? „Nejspíš by mě zabili,“ odpovídá vážně na novinářčinu otázku. Bojí se, že ji tu bratr vypátrá a ublíží jí.
O chvíli později jí však v očích znovu hrají ohníčky. Na obědě vzpomíná na svůj vůbec první den v Turecku: „Když jsem přijela, jen jsem chodila ulicemi. A dýchala. Konečně!“ popisuje a na telefonu pouští video, kde v krátkých letních šatech tančí na hudbu pouličních muzikantů: „O tomhle jsem v Saúdské Arábii vždycky snila. Tančit na ulici...“
Blond Rana v Turecku.
První den v Turecku. Rana tančí na ulici.
Ničeho nelituji
Jenže s podzimem na Ranu s plnou silou dolehla bezvýchodnost její situace. S penězi jí vypomáhaly Faith to Faithless a Atheist Republic, které zorganizovaly crownfundingovou kampaň Operation Rescue Ex-Muslim Girl (Operace Zachraňte exmuslimku. Zjistit více, případně přispět, můžete ZDE). Snažily se také zajistit dívce zákonnou cestu, jíž by se mohla dostat do Evropy.
„Je to nebezpečná cesta, jenže já nemám na výběr.“
Ale čas plynul a stále zoufalejší Rana už neměla sílu dál čekat. Vím, co mi hrozí, ale rozhodla jsem se pro nelegální plavbu přes Středozemní moře, oznamuje s vyčerpaným výrazem Shamsovi během jednoho z jejich pravidelných rozhovorů přes Skype.
První, říjnový pokus nevyšel – pašeráci důvěru těch, kteří jim svěřili své peníze, zklamali. V listopadu měla Rana větší štěstí. Břehů Řecka, a tedy i Evropské unie, se poprvé dotkla na malém ostrově, odkud pokračovala trajektem přímo do Atén. Celé nebezpečné putování přitom dokumentovala na kameru v telefonu.
Na palubě trajektu Rana znovu září. Prudký vítr jí rve vlasy, ale radost z tváře nevyžene: „Jsem tak šťastná! (Konečně) můžu svobodně dělat a myslet si, co se nám zlíbí!“
Po Aténách mladou ženu čekala ještě anabáze v podobě balkánské migrační trasy. Úspěšně ji překonala a dnes pobývá v uprchlickém centru v Kolíně nad Rýnem, zatímco čeká na vyřízení své žádosti o politický azyl. Do budoucna má konkrétní plány, chce pracovat a vystudovat jadernou fyziku nebo inženýrství.
A pořád má ten široký, odzbrojující úsměv. Zase tmavovlasá se proplétá mezi stánky v centru města, prohlíží si zboží, zkouší klobouky a má jasno: ničeho nelituje. Všechno, čím prošla, ji zavedlo sem, na místo, kde se jí splnil sen. „Znám ten pocit, kdy žijete jako muslimská dívka, ale (ve skutečnosti) jí nejste. Kolik z nás zvažuje, že si vezme život? Ale tady cítím, že žiju. Že jsem normální člověk.“
„Připadám si jak ve snu.“ Rana na tržišti v Kolíně nad Rýnem.
