Krátce před mistrovstvím světa totiž konečně odstranil zdánlivě niterný problém PRAHA Pouhých 1,5 centimetru nejspíš poslalo Ondřeje Synka ve všech třech závodech Světového poháru v této sezoně mimo stupně vítězů. Včera připustil, že mu dosavadní závody pokazila do značné míry jeho vlastní laxnost.
„Na jaře jsem do nové lodi nastavoval délku pro nohy a trefil jsem to jen tak od oka. Řekl jsem si, jo, tak je to dobrý. Jenže ono to moc dobrý nebylo,“ vykládá.
Záběr na vodě se elitnímu skifaři sice zdál poněkud krátký, jenže přijít na to, proč se mu nejezdí lehce jako dříve, nedokázal.
„Každé jaro se totiž jakoby znovu učím veslovat, protože v zimě na vodu nelezu,“ vysvětluje Synek. „Takže zpočátku jsem si říkal, že všechno chce čas a pocity se určitě vylepší.“
Jenže Synek se Světovými poháry spíše protrápil a mezi tři nejlepší ne a ne se prodrat.
Přehmat odhalila olympijská loď „Až po posledních závodech v Lucernu jsem vytáhl loď, na které jsem jel loni v Číně, a zjistil, že při vyměřování jsem se sekl o 1,5 centimetru. Ono to vypadá jako malichernost, jenže spočítal jsem, že na dvoukilometrové trati přijdu asi o tři metry. Tedy o půl lodě a o tolik jsem víceméně prohrával...“ Synek v nové lodi rychle ožil a konečně má zase z jízdy požitek a celým tělem vnímá lehkost svých záseků.
Což je pár dní před mistrovstvím světa v Poznani potěšující poznání.
„Faktem je, že letos zatím neslyším moc optimistické vize, které kolem mě poletovaly před olympiádou,“ baví se. „Mně jsou ale tyhle věci víceméně fuk, pokaždé se soustředím jen na svůj závod a neřeším, kdo co říká či neříká,“ mávne rukou. „Teď se mi ale jezdí hodně dobře, takže v Poznani se může stát víceméně všechno,“ naznačí, že by na medaili mohl reálně dosáhnout.
Jen to místo, kde se již o tomto víkendu začne zápolit o světové medaile, šestadvacetiletému vytáhlému skifaři k srdci jaksi nepřirostlo. „Kanál v Poznani má kolmé betonové břehy a od nich se voda nepříjemně odráží,“ mračí se.
Typická Poznaň: vlny a vítr „Za veslaři pokaždé jede motorový člun, který samozřejmě vlny dělá, a voda se pak dost mele, což je docela nepříjemný. Jenže všichni to budou mít stejný, to je taky pravda.“
Poznaňský areál je proslulý i svým nevypočitatelným větrem, což veslaři nikdy zrovna dvakrát nevítají.
„Tady fouká ze všech možných směrů,“ kroutí Synek hlavou. „Je to fakt zvláštní kanál... Nedá se tam ani říct, která dráha je výhodná a která ne. I pět minut před startem se vítr může totálně otočit...“
***
Nastavení v lodi jsem trefil jen tak od oka. Řekl jsem si, jo, tak je to dobrý. Jenže ono to moc dobrý nebylo.
