Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Teror na agrofarmě

Česko

Měla jsem pocit, že ve městě už nemůžu dýchat. A tak jsem se vypravila na agrofarmu. Představovala jsem si, jak budu ležet v houpací síti a kolem mě budou bzučet včelky. Jak jsem se mýlila!

Bydlíme v činžácích, ve kterých je teplo, světlo, voda, až na výjimky celoročně. O nic se nemusíme starat, stačí, když na to všechno vyděláme dost peněz. Možná nám chybí nějaký ten pocit opravdovosti, občas si v celém tom pohodlném světě připadáme malinko neuchyceně. A protože není kam vyrazit zabít mamuta, začali jsme si sepjetí s matkou přírodou připomínat jinak. První vlaštovkou návratu k opravdovosti bylo zavedení povinnosti uvádět na styrofoamovém tácku kompletní zvířecí CV. Na mase prodávaném v supermarketech se tak můžete dočíst, že dnes večer pozřete svíčkovou z kravičky Blanky, která běhala na louce v Konstantinových Lázních, narodila se v červnu loňského roku a popravena, promiňte, poražena byla před dvěma týdny ve dvě odpoledne. Rozumějte, nemám nic proti informacím tohoto druhu, je skvělé, že už můžeme vědět, odkud jsou potraviny, které jíme, krom toho kravička z Konstantinových Lázní je mi mnohem bližší než kravička z Argentiny. Jen nevím, jestli to časem nepřeroste v nechuť pojídat maso vůbec. Jestli mi náhodou normální kus anonymního hovězího na tácku nechutnal tak nějak lépe než kravička Blanka.

Nebo si vezměte marketingový trik zvaný bio. Platíme několikanásobně vyšší částky za to, že si můžeme koupit jablko, které vyrostlo na stromě, nebylo hnojené a do jeho genotypu nezasáhl nikdo tak, aby

Nevím, jestli mi náhodou anonymní kus hovězího nechutnal lépe než kravička Blanka z Konstantinových Lázní...

se všechna jablka rodila o hmotnosti 250 gramů přesně, s dokonalým tvarem a vždy stejným žíháním v poměru 2 : 3 žluté ku červené. Prostě jablko, které nechal někdo vyrůst tak, jak to pánbůh původně vymyslel.

Úplně největší podlost ovšem je fenomén zvaný agroturistika.

Houpací síť, motýli, včelky...

Je celkem přirozené, že se nám občas zasteskne po matce přírodě. Nejrozumnější by ovšem bylo jít si lehnout do nejbližšího sadu, chvíli se poválet v trávě, pořídit si nějakou prima vyrážku a další týden se zuřivě škrábat.

Ale když chcete dělat věci poctivě a zároveň toužíte porozumět trendům, optáte se Googlu, co při vložení dotazu na víkend v přírodě doporučuje. A protože zřejmě nechcete vyrazit s usárnou vlakem na Sázavu s lidmi, kteří si říkají Stopař, Tulák nebo Zajíc, nosí širák, kytaru, trochu smrdí, a navíc se na vás jejich vlčák dívá dost nepřátelsky, hledáte nějaký ten pěkný penzionek na venkově.

Představujete si teď, jak si odpočinete, dobře a dlouze a v tichu se vyspíte, v poledne poobědváte na zahradě, odpoledne proklimbáte s knihou v houpací síti a večer si ugrilujete nějakou tu krmi? Okolo vás budou lítat motýli, bzučet včelky, vše bude krásně zelené a modré a vy se do města vrátíte posilnění, odpočatí, uklidnění a další týden zvládnete v klidu, v pohodě, zkrátka s dobitými baterkami?

Pak dobře zvažte, kam na víkend pojedete. A když na stránkách vybraného penzionu uvidíte slovo agroturistika, okamžitě je opusťte. V touze po odpočinku v lůně přírody jsem totiž na takovou farmu na webu narazila. Díky galerii jsem i v reálu čekala velký, krásně opravený kamenný statek v širých lánech, postele s bílým povlečením, dobrou krmi, a dá-li pánbůh, snad i dobré víno. Cena totiž odpovídala tomu, že o nás bude celý víkend skvostně pečováno – nebo aspoň mám pocit, že za 3500 korun by mělo být. Jenže ne. Za relativně nenápadným termínem agroturistika se v praxi totiž skrývá víkendový teror na poli, za který ještě zaplatíte. Otrokem v 21. století Statek byl ve skutečnosti podobný tomu z fotografií, jen jsem měla pocit, že jsem se v reálném čase ocitla v podobě „před rekonstrukcí“, zatímco model „po rekonstrukci“ existuje jen na webu. Časovou smyčkou jsem se ovšem neměla šanci zabývat příliš dlouho, už nám šla naproti paní domu, paní statku. „To jste se dobře obula,“ pronesla dřív, než mi mohla potřást pravicí, kterou mi nakonec ani nepotřásla, stejně udivený pohled věnovala i mému kufříku na kolečkách. Mého partnera si prohlédla od hlavy k patě, zvláštní pozornost věnovala jeho mnohočetnému tetování, a zatímco u mě ji zaujala obuv, jemu věnovala otázku jinou: „Jíte vůbec někdy?“

Pak nás uvedla do čistého, ale velmi skromně zařízeného pokoje, a ač jsem čekala, že odejde a nechá nás v klidu vybalit, stála mezi dveřmi a čekala. Prý se snad oblečeme do něčeho normálního a půjdeme s ní. Tady mi došlo, že jsme si zaplatili jakousi formu pracovního tábora. Žádná četba na čerstvém vzduchu, žádné zírání do nebe, žádné procházky, a už vůbec ne „z pravého na levý bok“. Agroturistika je normální tvrdá dřina, akorát za ni nedostanete zaplaceno, naopak zaplatíte vy majiteli za to, že vás tam pracovat nechá. Ráno se vstává s kohoutem, tedy kolem páté. Pak se dojí kozy, krátce se snídá, nato je čas na sekání trávy, nepochopitelné vytrhávání malých salátů z řady větších salátů, přičemž ty malé se vyhodí, pak se řeže dřevo… V jednom kole jste až do osmé večerní, kdy totálním vyčerpáním padnete do postele (to je asi to „se slepicemi“) a poslední, co vás zajímá, je grilování nebo lahev vína. Druhý den to pokračuje podobně, snad jen s tím rozdílem, že vás všechno po předchozím dni bolí a že si zvolna začnete připomínat, že v neděli se vlastně nemá pracovat, ale odpočívat. Zkrátka zapomeňte na to, že byste si odpočali, zpátky domů pojedete v neděli večer sice úplně hotoví, zato moc rádi.

Myslím, že tohle je přesně to, co si zasloužíme. Prahneme po přírodě, chceme žít bio, a přitom jsme se posledních pár desítek let zabývali tím, jak vyrobit rovnější banány, oranžovější mrkev a pravidelnější jablka. Cesta zpátky ke kořenům bude bolet. A dobře nám tak.

Autor:

Zvolte jméno roku 2024 a vyhrajte Nutrilon a Hami v celkové hodnotě 130.000 Kč
Zvolte jméno roku 2024 a vyhrajte Nutrilon a Hami v celkové hodnotě 130.000 Kč

Každý týden můžete získat zajímavé balíčky od značek Nutrilon a Hami v celkové hodnotě 130.000 Kč. Hrajte s námi a získejte hlavní výhru, balíček s...