Nejnovější hit mezi dietami: přerušovaný půst. Je skutečně účinný?
Premium
Usebrání mysli, starost o chudé a hlavně příprava na nejdůležitější křesťanské svátky v roce. Tak prožívali naši předkové postní období, které začíná 26. února. Dnes letí takzvaný přerušovaný půst nejnovější hit mezi dietami. Je skutečně tak účinný a co má s půstem společného žemlovka?
Svalnaté tělo bodyguarda a trenéra bojového umění krav maga Josefa Tomana na první pohled prozrazuje, že je pro něj pravidelný pohyb samozřejmou součástí života a že svůj jídelníček má pod kontrolou. Přesto se Toman před několika měsíci rozhodl, že zkusí sám na sobě takzvaný intermittent fasting čili přerušovaný půst, na Západě aktuálně velký dietní hit a způsob stravování postavený na mnohahodinových pauzách mezi jídly.
„Jsem v kondici, ale s deseti kily navíc jsem při velké námaze docela funěl, a proto jsem je chtěl shodit. Chtěl jsem zjistit, jak bude moje tělo reagovat na úbytek příjmu energie, i když se nevzdám větších sportovních výkonů,“ popisuje svou motivaci.
Autor:
Ludmila Hamplová
JAK FUNGUJE PŘERUŠOVANÝ PŮSTKolem každé dietní novinky se točí komplexní teorie, která má vzbudit zdání, že tahle dieta je opravdu zaručená. Intermittent fasting čili přerušovaná dieta se označuje i jako dieta antických bojovníků. Rozšířené jsou dva modely: První z nich je tzv. 20/4. Jde o to, že 20 hodin držíte půst a jen pijete vodu, čaj či ovocné šťávy a čtyři hodiny jíte to, na co jste zvyklí, žádná omezení, žádné mučení, žádné kontrolování se. Podle některých zdrojů s modelem přišel Ori Hofmekler, jenž se inspiroval svým působením u izraelských zvláštních jednotek a právě bojovníků z antického Říma. Druhý model – 16/8 – diktuje, že máte držet půst 16 hodin a 8 hodin můžete jíst. Je mnohem mírnější, obvykle spočívá v tom, že vynecháte snídani a jíte od poledne do osmi večer. Existují i varianty, že se postíte dva celé dny v týdnu a po ty zbývající jíte běžně, případně že se postíte obden. Půst vedl k tomu, že lidé jedli odlehčená jídla, jejichž trávení nebylo náročné. Stále přetrvává rigidní důraz na postní praxi pro půst samotný. Aby to působilo atraktivněji, přidávají se údajné zdravotní výhody či zřeknutí se jízdy autem, sledování televize nebo užívání internetu. V důsledku ale jde o mylný přístup, jde jen o jinou formu materialismu, který je spirituálně nalakován nabílo. |
Rozhodl se pro režim označovaný jako 20/4: během jednoho dne 20 hodin nejedl žádné jídlo, pouze pil vodu, kávu a ovocné šťávy, a zbývající čtyři hodiny jedl tak, jak byl zvyklý. „První jídlo dne jsem jedl ve 14 hodin a poslední v 18 hodin a po měsíci jsem přešel na režim 18/6, kdy jsem prodloužil dobu, kdy jsem mohl jíst. Výsledkem bylo, že jsem začal rychle hubnout a zároveň měl hubnutí pod kontrolou,“ říká s tím, že jinak svůj jídelníček nezměnil. Dokonce si pravidelně dopřával i oblíbenou pizzu či burgery. Sice úspěšně shodil deset kilogramů, jak si vytyčil, ale nemá pocit, že by právě intermittent fasting byl nějakou novou „zázračnou“ dietou, po níž zhubne každý.
„Myslím, že průběh bude u každého trochu jiný. Hodně záleží na nastavení psychiky a taky na tom, že nikdo nezhubne, dokud se nebude víc hýbat a zároveň trochu méně a líp jíst,“ usmívá se a vyráží na další ze svých tréninků. Nedávno pokořil hranici 50 kilometrů běhu a nehodlá s velkou fyzickou zátěží přestat. Přináší mu dobrý pocit ze sebe sama.
Jenže valná část těch, kteří se snaží o intermittent fasting, což se do češtiny obvykle ne právě správně překládá jako přerušovaný půst, pohybu nijak zvlášť neholduje. Spíš hledá něco, co jim pomůže po řadě nepříliš úspěšných pokusů zhubnout bez větší námahy.
„V současné době přerušované hladovění nabývá značné popularity díky své jednoduchosti. V podstatě jde o to, že se při něm střídají období bez příjmu potravy s,časovým oknem‘, kdy je jíst povoleno,“ vysvětluje Miloslav Šindelář z Institutu moderní výživy, kam přicházejí klienti toužící zlepšit svou postavu a konečně najít něco, co v jejich případě zařídí, že nejenže zhubnou, ale hlavně si hmotnost udrží. „Klienti za námi často přicházejí s přesvědčením, že se jedná o nějaký nový převratný postup, který má spoustu benefitů, ale tak to bohužel není. Přerušované hladovění nefunguje na žádném magickém principu, jeho pozitiva spočívají v kalorické restrikci. Díky tomu, že omezíme čas ke konzumaci jídla, přijmeme ve finále méně kalorií za den, což může způsobit váhový úbytek a zdravotní benefity, které s tím souvisejí,“ popisuje Šindelář.
Údajných pozitiv je s přerušovaným hladověním spojená celá řada. Člověk má být hubenější, s menším podílem tuku v těle, ale také má mít víc energie, lépe se soustředit, či dokonce zvrátit diabetes 2. typu a další civilizační choroby. I proto se do tohoto stravovacího režimu pouští velký počet lidí. Někteří chtějí jen zkusit, co s nimi udělá, další doufají, že tak konečně zkrotí svou slabou vůli a vyhnou se přejídání, a najdou se i tací, již věří, že tak vyřeší své zdravotní problémy.
Více se hýbat a méně jíst platí pořád
Ale opravdu takové přerušované hladovění stojí za to? A co má společného s půstem, který drželi naši předkové? Ač zní přerušovaný půst velmi lákavě a hlavně jednoduše, což koneckonců není v dějinách všech možný „zázračných“ diet novinka, tak jednoduché to není. Žádná univerzální dieta vhodná pro každého, při níž člověk zhubne „bez práce“, neexistuje.
„Intermittent fasting je jen další dieta. Pokud se k ní nepřistoupí komplexně, tedy s podrobným rozborem jídelníčku a celkového životního stylu člověka, jeho fyzické aktivity, stanovení energetického obsahu, nastavení dietního plánu, který jedinec přijme za své, sledování úspěchů i neúspěchů – včetně psychologické podpory – či možných zdravotnických zásahů, nemůže dlouhodobě fungovat,“ shrnuje základní fakta docent Martin Prázný, který působí na III. interní klinice 1. LF UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a současně je vědeckým sekretářem České diabetologické společnosti ČLS JEP. „Obecně platí, že zvýšení pohybu a snížení a zejména dlouhodobé udržení nižší tělesné hmotnosti je prevencí diabetu 2. typu, ale není důvod, proč by taková dieta měla být lepší než ostatní,“ dodává.
To však neznamená, že by člověk, který se rozhodne pro přerušované hladovění, nemohl zhubnout. S největší pravděpodobností se mu to povede, ale ne proto, že by objevil nějaký dietní svatý grál, nýbrž jednoduše proto, že bude mít méně času na to, aby jedl, a tak na konci dne pravděpodobně sní méně, než kdyby si nedal žádné časové omezení. To může vyhovovat lidem, kteří se bojí, že jinak své chutě neudrží na uzdě.
„Intermittent fasting není přerušovaný půst, ale spíš hladovění mezi jídly, které nemá příliš smysl a pro něž chybí důkazy v podobě spolehlivých studií. Ale jsou lidé, kteří potřebují při hubnutí nějaké rituály, třeba dělenou stravu nebo právě toto, a pokud současně pochopí princip, že se musejí lépe stavovat a přitom se víc hýbat, aby přijali méně energie, než jí vydají, mohou z toho profitovat,“ přibližuje zkušený obezitolog docent Martin Matoulek, který působí na III. interní klinice 1. LF UK a VFN v Praze. Právě do jeho ordinace přicházejí lidé zmožení všemožnými dietními pokusy a současně ti, kteří už v důsledku velkého množství kil navíc mají zdravotní problémy.
„Když se dívám na jednotlivé kazuistiky těch, kteří jsou přesvědčeni o tom, že zhubli díky přerušovanému hladovění, obvykle neuvádějí, co vlastně jedli, což je však klíčová informace. Na druhé straně není nezbytně nutně jíst šestkrát denně. Jsou lidé, jimž vyhovují i několikahodinové pauzy mezi jídly – a současně dokážou mít celkově nižší kalorický příjem, aniž by je přepadaly záchvaty přejídání,“ doplňuje s tím, že velkým rizikem intermittent fastingu, stejně jako dalších diet postavených na poměrně tvrdém režimu, je to, že je člověk dokáže držet jen po omezenou dobu. Dřív nebo později se vrací ke svému zažitému způsobu stravování a může znovu nabrat kila, která předtím pracně shodil. Navíc pro některé osoby může být přerušované hladovění vyloženě nebezpečné. Ublížit si mohou diabetici, těhotné ženy či chronicky nemocní.
„Častou chybou je také to, že se lidé v časovém okně nedívají na kvalitu či vhodnost potravin, ale spořádají vše, co mají zrovna po ruce,“ upozorňuje Miloslav Šindelář s tím, že před zahájením takové změny stravování je zcela namístě zvážit jak možné přínosy, tak negativa. Podle docenta Matoulka by tak bylo rozumnější v případě, že se člověk rozhodne pro nějakou formu „půstu“, vrátit se k tomu, jak se postili naši předkové. Ti nehladověli, a navíc měli jasně určeno, že půst není povinný pro nemocné, staré a těhotné ženy. Výjimku měli také ti, kteří byli na cestách.
„Půst vedl k tomu, že lidé jedli odlehčená jídla, jejichž trávení nebylo náročné. Pokud jíte těžká jídla, jen těžko se po nich budete soustředit – a toto byl způsob, jak dodat tělu víc energie na přemýšlení či modlitbu,“ vysvětluje expert s tím, že se v žádném případě nejednalo o hladovku. Naši předkové totiž na rozdíl od nás museli tvrdě fyzicky pracovat, a pokud by nejedli vůbec, jednoduše by neměli dost sil na práci. Místo toho „jen“ upravili to, co jedli, ale nehladověli.
„Půsty byly různého druhu. Nejčastěji se dodržoval půst újmy, kdy se věřící mohli dosyta najíst postními pokrmy pouze jednou denně, nebo půst zdrženlivosti, kdy se zakazovalo požívat maso teplokrevných zvířat, ale nezakazovaly se živočišné tuky (sádlo, máslo, vejce, mléko a sýry). Maso teplokrevných zvířat nahrazovalo maso rybí, konzumovaly se polévky, kaše, placky, vdolky, různě upravované sušené ovoce a kořenová zelenina,“ vyjmenovává antropoložka a historička Barbora Půtová, která pracuje na Ústavu etnologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.
Mezi typické staročeské postní pokrmy patřilo například pražmo, tedy obilí či hrách opražené nasucho, anebo pučálka – naklíčený a následně taktéž opražený hrách. Dodnes se navíc dochovaly pokrmy, které si s půstem už ani nespojujeme. Jsou to především různé kaše z obilovin, luštěnin, ovoce či brambor, ale také sladká žemlovka nebo jahelník s rozinkami a sušeným ovocem. Součástí postního jídelníčku byly také polévky, například zelná, hrachová, kmínová nebo čočková.
Příprava na Velikonoce
Zásadní je však smysl půstu. Naši předkové nepotřebovali hubnout ani nepřemýšleli nad tím, že by měli „očistit svůj organismus“. Postní doba, tedy 40 dní před Velikonocemi, je čas přípravy na vůbec nejdůležitější křesťanské svátky roku, tedy připomenutí ukřižování a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Tradice půstu jako soustředění se na Boha sahá až do dob Starého zákona.
„Podstata zůstala stejná, tedy zříci se něčeho, abych se mohl soustředit na to podstatné, na Boha. Smyslem je odložit vše, co člověka nějakým způsobem ruší ve vztahu k Bohu,“ vysvětluje teolog Michal Opatrný z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.
Podstatné podle něj je pochopit, že půst se nedodržoval a ani nemá dodržovat jen pro půst samotný, ale má se vzít jako prostředek k pochopení velikonočního příběhu. „Příprava na svátek Kristova umučení a vzkříšení probíhala prostřednictvím půstu jako zřeknutí se vlastního jídla – podobně jako se Kristus zřekl sám sebe. A protože tak Kristus přinesl spásu, otevřel cestu k Bohu každému člověku, měli i křesťané přinést svým půstem něco užitečného, tedy darovat pokrmy, které si odepřou, těm, kdo potřebují pomoc,“ popisuje teolog.
Půst tak do určité míry představoval a dodnes má představovat důležitou životní zkušenost. „Poznání hladu znamená, že snáze pochopíme situaci hladovějících. Ušetření hmotných prostředků dává příležitost k almužně, získání času, přináší příležitost věnovat se sám sobě, zastavení a také poznání vlastní slabosti, což vede k pokání a skromnosti spolu s tím, že by vědomí vlastních chyb a hříchů mělo být příležitostí ke snaze o nápravu. Také přináší schopnost rozlišovat podstatné od nepodstatného,“ vyjmenovává součásti postní zkušenosti antropoložka. „Pokud se postím, vytrhuje mě tato zkušenost z obvyklého způsobu života. Součástí půstu je také omezení společenských aktivit: získaný čas lze pak využít pro sebe, pro dokonalejší poznání sebe sama a vlastních hříchů.“
Mnoho dříve neodkladných záležitostí se tak stává pomíjivými a nepotřebnými. To má být také součástí moderního křesťanského prožívání postní doby. „Bohužel stále přetrvává rigidní důraz na postní praxi pro půst samotný. Aby to působilo atraktivněji, přidávají se údajné zdravotní výhody či zřeknutí se jízdy autem, sledování televize nebo užívání internetu. V důsledku ale jde o mylný přístup, jde jen o jinou formu materialismu, který je spirituálně nalakován nabílo,“ kritizuje nepochopení půstu docent Opatrný.
Za mnohem smysluplnější považuje návrat ke zklidnění a také to, že půst je příležitostí k tomu, pomáhat ostatním – třeba se jako farnost podílet na charitativní činnosti přímo v místě.
Digitální detox
V dnešním ateistickém Česku však může znít křesťanská praxe půstu poněkud vzdáleně. A tak původní postní období nabývá nového významu, byť princip odepření si něčeho zůstává. V moderní době to mohou být všudypřítomné technologie.
„Digitální detox vnímám jako pozvolný proces, kdy se učíme technologie používat tehdy, kdy chceme my, a ne když si to žádají technologie samy. Zároveň se tak učíme trávit čas bez použití svých digitálních miláčků a užíváme si přítomnost přírody, přátel i sama sebe,“ popisuje Matěj Krejčí, lektor, konzultant a autor knihy Digidetox – jak na digitální minimalismus. Klienti jej vyhledávají s tím, že potřebují najít způsob, jak fungovat s technikou „zdravě“, tedy nezříci se jí úplně, ale nenechat se jí ovládat. Nechtějí už mít pocit, že musejí být pořád online, a přesto nic nestíhají.
„K vážnému zamyšlení je, pokud člověk ráno vstane a více než pět minut sleduje, co je nového na internetu. Jde na záchod, mobil má v ruce, snídá – a opět sleduje telefon. V přítomnosti druhých kouká na displej a neudrží pozornost déle než jedenáct minut. Stejně tak když více času tráví online komunikací než skutečným kontaktem s lidmi. Neumí mluvit o ničem jiném než o tom, co zahlédl na sociálních sítích a internetu nebo ve spojení s technologiemi, a tvrdí, že všechno potřebuje pro práci, i když je na sítích více než šest hodin denně,“ přibližuje Krejčí momenty, kdy si člověk má uvědomit, že je zralý pro pomyslný digitální detox.
Základem je pochopení, že tu je problém, a chuť začít ho řešit. Třeba tak, že si člověk vytvoří doma místa, kde nebude telefon používat, určí si čas, kdy bude online, a také zvládne libovolnou hodinu denně, kdy bude offline. A navíc si třeba naplánuje celý den či víkend bez digitálních technologií.
„To může znamenat, že v mobilu vypnete data a necháte si ho na určitém místě jako pevnou linku. A také si naplánujete, co budete dělat místo toho,“ radí lektor digitálního minimalismu. Mimochodem, takovým postním úkolem může být i úplné vypnutí a odpojení, tedy nastavení automatické odpovědi v e-mailu. Nabízí se naplánovat si výlet do přírody s přáteli a telefon nechat doma – s tím, že pro jistotu mám číslo na své nejbližší, kdyby se něco stalo – a pak celý takový pokus zhodnotit. I tak může vypadat půst, kdy se člověk zastaví a konečně soustředí sám na sebe a na to, co považuje za důležité.
© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.
