Lék na koronavirus? Vývoj antivirotik je dnes jen otázkou času a peněz, říká vědec Konvalinka
Molekulární biolog Jan Konvalinka koronavirus nezlehčuje. Zmiňuje ale, že jsou tu i optimistické statistiky, a sice, že s hromadou mrtvých neskončíme.
| foto:
Petr Kozlík,
MAFRA
Premium
Rozhovor
Praha -
Máme dost důvodů k optimismu a málo k panice, říká docent biochemie Jan Konvalinka, který kromě práce v Ústavu organické chemie a biochemie je prorektorem Univerzity Karlovy pro vědu.
Lidovky.cz: Jistý kanadský stevard sám nakazil asi dva tisíce svých partnerů virem HIV, čímž zavlekl infekci do New Yorku a celé Severní Ameriky. Následná epidemie začala decimovat USA a přispěla k tomu, že se farmacie vrhla na antivirotika. Neměli bychom mu dnes vlastně poděkovat?
Svým způsobem máte pravdu, až na pár drobností. Dotyčný nebyl jediný, kdo HIV přinesl. Těch cest bylo víc. Další větví byla homosexuální komunita na Haiti, která přinesla virus do San Franciska. A nebýt Dr. Antonína Holého, v jehož ústavu dnes pracuji, tak toho víme o virech a zejména o látkách proti nim účinným daleko méně.
Lidovky.cz: Ten příběh léků proti HIV a hepatitidě je fascinující...
On se často vypráví jen jako příběh geniálního a trochu podivínského profesora, který studoval viry, které nikoho nezajímaly. Ale ta story je mnohem barvitější. Kupodivu nejpřesněji to vypráví Dejvické divadlo. A víte, kdo je hlavní postavou té divadelní hry?
Lidovky.cz: Řekl bych, že samozřejmě Holý, ale tuším, že je to chyták.
Hlavní postavou je John C. Martin, americký chemik a podnikatel. My rádi říkáme, že náš vědec Holý dejme tomu ještě s přispěním belgického lékaře Erika De Clercqa objevili lék – a ti vychytralí Američané na tom pak jen strašně zbohatli. Ale je to mnohem složitější, Holý a De Clercq by to sami nezvládli. Převést objev do léku vyžadovalo velikou byznysovou odvahu a vizionářství. John Martin kvůli tomu opustil svůj skvělý job, zastavil veškerý rodinný majetek, prostě riskoval vše. A jen tak mimochodem přemluvil ke spolupráci Donalda Rumsfelda, bývalého a budoucího amerického ministra obrany.
Když se podařilo přesvědčit americkou společnost Bristol-Myers, aby začala lék vyvíjet, tak firma zfúzovala s jiným gigantem Squibb a nějaký manažer rozhodl, že antivirotika nemají žádnou budoucnost a vývoj komplet ukončil. Úplně ho zařízl.
Lidovky.cz: Takže teď přijde na scénu hrdina Martin.
Přesně tak. John Martin věřil Holého a De Clerqovým látkám, odešel z královsky placeného místa, vstoupil do maličké firmy Gilead Sciences vedle San Franciska, vypůjčil si stovky milionů dolarů a rozjel to s několika spolupracovníky sám. Tak strašně tomu léku věřili. Respektive ještě předtím se Martin potkal v baru s jakýmsi americkým chemikem, který měl doslova garážovou firmou jménem Gilead, na ubrousek mu napsal strukturu léku. Dali se dohromady, firmu Gilead koupil a dnes je z toho jedna z nejúspěšnějších farmaceutických firem jménem Gilead Sciences, díky které máme léky na HIV, hepatitidu C a dost možná časem i na koronavirus SARS-CoV-2.
Jen pozor, v žádném případě nesnižuji práci profesora Holého, jen v odborných kruzích se prostě říká, že ty léky pro lidstvo zařídila „Holy Trinity“, Svatá trojice: Holý, De Clercq a Martin.
Lidovky.cz: Izraelský ministr pro vědu tento týden ohlásil, že jejich firma Migal bude mít do tří týdnů vakcínu.
Myslím, že je to nesmysl. Myslím, že mohou mít do tří týdnů něco, co začnou testovat. Ale mít schválenou vakcínu takhle rychle není podle mne možné. Ono obecně je strašně těžké vyvinout lék, to trvá deset až patnáct let a stojí to jeden až dvě miliardy dolarů. A v případě náhlé epidemie, jako byla ebola nebo teď Covid-19, je to ještě horší: než stačíte lék vyvinout, je epidemie pryč.
Lidovky.cz: Takže se léku nikdy nedočkáme?
Dříve či později asi ano. Možná v tom zase bude hrát důležitou roli firma Gilead. Ta před několika lety vyvinula takřka zázračný, ale extrémně drahý lék na hepatitidu C (jménem Sofosbuvir). Byli za cenu toho léku kritizováni a možná i proto se pustili do vývoje „léku dobré vůle“ (goodwill drug) proti ebole. To je mimořádně smrtící virus, jehož letalita čili smrtnost je 60–90 procent. Naštěstí pro nás ostatní virus ebola není příliš infekční, například i proto, že zabíjí své hostitele příliš rychle, a tak ta poslední epidemie ustala dřív, než se rozšířila do světa.
Každopádně zrovna tihle z Gileadu se rozhodli vyvinout lék proti ebole. Tým, který na vývoji toho preparátu pracoval, vedl dnešní viceprezident firmy pro virologii, náš kolega a kamarád Tomáš Cihlář, absolvent VŠCHT, který úspěšně dotáhl do konce vývoj preparátu.
Lidovky.cz: Souvisí to nějak s léky Antonína Holého?
Ano, koncepčně na něj navazuje, je založen na stejném principu. Oni ho ale nestačili pořádně otestovat, epidemie skončila. Ale když už ten přípravek měli, tak ho otestovali na všechny možné RNA viry včetně SARS a MERS (Middle East Respiratory Syndrome).
Lidovky.cz: Ano, takzvaný druhý SARS...
... což je vlastně také koronavirus a ještě smrtelnější než SARS, má až padesátiprocentní smrtnost, a ono to ve tkáňových kulturách a na zvířecích modelech fungovalo velmi dobře. Jak preventivně, tak jako léčba. Takže teď ten přípravek použili na jednoho pacienta, který onemocněl novou infekcí Covid-19 ve státě Washington a ten pacient se uzdravil – což samozřejmě samo o sobě nic neznamená. Teď právě probíhají klinické pokusy v Nemocnici čínsko-japonského přátelství ve Wu-chanu.
To by bylo možno ještě vykládat jako dejme tomu PR akci, ale minulý týden firma Gilead ohlásila pro mne trochu překvapivě dvě velké mezinárodní studie, to už je veliký projekt, který stojí spoustu peněz. Takže tomu zjevně věří.
Lidovky.cz: Teď edukativně: proč jsme tak dobře vyzbrojeni proti bakteriím a tak špatně proti virům?
To má mnoho důvodů, ale jeden triviální je ten, že viry jsou strašně malinké.
Lidovky.cz: Jak malé?
Většinou desítky až stovky nanometrů. Nano je deset na minus devátou, tedy nanometr je miliontina milimetru.
Cestující přicházejí do haly na letišti v Brně-Tuřanech.
Lidé nakupují roušky v jihokorejském městě Tegu.
Lidovky.cz: Takže zatímco bakterii si mohou v klidu ve škole prohlédnout pod mikroskopem...
... na viry potřebujete elektronový mikroskop, což je vynález poměrně nedávný.
Viry byly přitom objeveny relativně brzo, už na samém začátku dvacátého století, ale technologie na jejich skutečné pozorování přišla až o desítky let později. Nicméně, hlavní důvod našeho „zpoždění“ ve vývoji virostatik je fakt, že viry jsou intracelulární paraziti.
Lidovky.cz: Lze to říci česky?
Vnitrobuněčný cizopasník. Ta paralela s počítačovými viry je vlastně docela přesná. Oni vám vlezou do „počítače“, do buňky a zneužijí ji ve svůj prospěch, stejně jako počítačový virus zneužije operační program vašeho počítače. Viry mají jen několik málo genů, které řídí jejich životní cyklus, a všechno ostatní si vlastně vezmou z té buňky, kterou napadnou. Proto je tak strašně těžké najít to, čemu Paul Ehrlich říkal magická kulka: taková kulka, která zabije patogen, ale nevšimne si jeho nositele.
Lidovky.cz: Jasně, protože buňky, které způsobují bakteriální infekci, jednoznačně odlišíme od našich vlastních buněk a můžeme je zabít.
Přesně. Ale u virů trvalo desetiletí, než jsme přišli na to, jak zablokovat jejich virové enzymy. Je to velmi podobné tomu, když vám virus napadne operační systém – je těžké jej odstranit tak, abyste ten operační systém nepoškodili.
Lidovky.cz: Jak může být něco živé, když to ani není buňka?
Je otázka, zda je virus vůbec živý. Někteří říkají, že je na pomezí mezi živým a neživým, ale většina biologů řekne, že živý není. Peter Medawar napsal docela přesný bonmot: virus je špatná zpráva zabalená do bílkoviny.
Je to fragment genetické informace schopný se replikovat, ale potřebuje na to jinou buňku. Má některé atributy života, ale k fungování potřebuje cizí buňky. A zdá se, že jsou tady s námi skoro stejně tak dlouho jako samotné buňky.
Lidovky.cz: To je velmi zvláštní, máme velmi nízkou proočkovanost proti chřipce, dokonce i mezi lékaři se očkuje jen 15 procent. Čím to je?
Jsem biochemik, ne psycholog. Opravdu máme jednu z nejmenších proočkovaností proti chřipce v Evropě. Mimochodem, zčásti také vinou Václava Klause a jeho naprosto nezodpovědného zlehčování očkování v době pandemie mexické chřipky v roce 2009, tehdy opravdu jen šťastnou shodou okolností to nedopadlo hodně špatně. Čekáme jako na smilování na očkování proti koronaviru, ale fungující očkování proti viru, který zabije ročně 2000 lidí, nevyužíváme. To je kulturní fenomén, jemuž nerozumím.
Lidovky.cz: Všechna čísla o koronaviru, která máme od WHO, jsou z Číny, ale není možné, že bylo nakažených mnohem více lidí, že zejména ty lehčí případy nemáme evidované, takže smrtnost je nakonec nižší? Poslední zpráva WHO říká, že smrtnost je 3,4 procenta. To když jsem četl, tak jsem se vyděsil.
Ale oni vzali počty potvrzených úmrtí a vydělili je počtem potvrzených případů, výsledek je 3,4 procenta. Jenže ta čísla nemusí být přesná. My všichni absolventi páté třídy víme, že zlomek má čitatele a jmenovatele. Čitatele, tedy potvrzená úmrtí, máme asi poměrně dobře. Ale jmenovatel může být ve skutečnosti mnohem větší.
Lidovky.cz: To je dobrá zpráva, ne?
Jak se to vezme. Pokud víme o všech nakažených, tak máme sice vysokou smrtnost, ale zase máme šíření infekce pod kontrolou a můžeme ji izolovat. Pokud o nich nevíme, pak je smrtnost sice nižší, ale zase máme nepodchycené nemocné a šiřitele viru. Viděl jsem matematické modely, podle kterých je smrtnost sice dokonce pod procento, ale to může znamenat, že bude velmi těžké nemoc izolovat.
Lidovky.cz: To by ale znamenalo, že si na virus budeme muset zvyknout a bude z něj „druhá chřipka“, která nás kosí každou zimu?
Tak tohle je opět otázka primárně na epidemiologa, třeba právě na profesora Machalu z Bulovky. Mimochodem, napsali jsme spolu s ním knížku Viry pro 21. století, která na většinu těchto otázek odpovídá. Ale ano, pokud se nám nemoc nepodaří izolovat anebo pokud si jednou nakažený člověk nevyvine celoživotní imunitu, tak to takto může dopadnout. Ale to teď vůbec nevíme.
Lidovky.cz: To některé čtenáře asi nepotěší.
Ale to opravdu nemusí být žádná katastrofa. Jak jsme si povídali na začátku: farmaceutické firmy jsou ve vývoji léků i vakcín velmi daleko, protože jsme se na HIV, hepatitidě B, hepatitidě C, na SARS, na MERS hodně věcí naučili. Takže když opustím půdu exaktní vědy, tak klidně opovážlivě řeknu, že dle mého soudu je vývoj virostatik dnes už jen otázka času a peněz. Jsem si jist, že se dříve či později objeví lék, který bude nemoc potlačovat, nebo dokonce vakcína, která před ním bude chránit.
Lidovky.cz: Takže bojujeme o čas.
Ano, bojujeme o čas. V každé epidemii se bojuje o čas, aby se nezačala šířit jako lavina. Nesmíme dovolit epidemii, aby se rychle rozjela s velkým počtem nemocných najednou. Protože pak by se mohlo stát, že v jisté chvíli nemocní zahltí zdravotní systém a lékaři se nedokážou postarat o ty, které by jinak v pohodě vyléčili. Ale čas pracuje pro nás, nejen z hlediska hledání léku, ale i tím, že přichází jaro. Respirační choroby se většinou (ne vždy) v létě šíří hůře. Takže důvodů k optimismu je dost a k panice strašně málo.
© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.
