Kůrovec už se úplně vymkl kontrole, od roku 2015 situace jen eskaluje, říká expert z ochrany lesů
Premium
Rozhovor
Praha -
Účet za škůdce je 50 milionů kubíků dřeva, tedy v podstatě 50 milionů stromů. Nejhůř je na tom nyní Vysočina. „A problém je, že z Vysočiny se šíří jak na sever, tak na východ i západ,“ říká v rozhovoru pro LN Petr Zahradník z Útvaru lesní ochranné služby Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti (VÚLHM). Od roku 2015 kůrovcová kalamita permanentně eskaluje a s každým rokem zasahuje zhruba dvojnásobek toho, co rok předtím.
LN: Sucho je letos jedno z nejhorších. Využívá toho i kůrovec?
Letošní vývoj je zatím trochu překvapivý. Očekávali jsme, že po teplém březnu se kůrovec začne rojit. Ne že by se nerojil, ale tím, že došlo k ochlazení, se všechno zpozdilo. To hlavní ale nastává až nyní, přichází hlavní vlna. V předchozích letech se lýkožrout rojil už kolem desátého dubna. Až doteď byly v nižších polohách relativně vysoké odchyty ve feromonových lapačích, porostní stěny až dosud moc napadené nebyly, což je poměrně zajímavé.
 Petr Zahradník. |
LN: Proč?
Když dojde k rojení, je lýkožrout obvykle jak ve feromonových lapačích, tak i na stojících stromech, především na porostních stěnách. Zatím nedovedeme přesně říct, proč tomu tak je. Může to být způsobené tím, že kůrovec na stojících stromech začíná nálet na rozhraní zelené koruny. Teprve pak napadá strom směrem dolů a nahoru. Je tak možné, že brouky v této fázi napadení ještě na kmenu nevidíme.
LN: S kolika rojeními letos počítáte?
Stále je to trochu věštění, hodně bude záležet na tom, jaké bude léto. Dvě rojení budou určitě, předpokládám, že třetí bude započato, ale zřejmě už se brouci nedovyvinou. Záleží na tom, kdy se koncem léta nebo počátkem podzimu ochladí.
LN: Kolik nám kůrovec už spořádal od roku 2015 lesů?
Zhruba padesát milionů kubíků dřeva, otázkou zůstává, co se do evidence zahrne, jestli pouze vytěžené dřevo, nebo i stojící kůrovcové souše. To může údaj velmi rozkolísat. Kůrovcová kalamita ale začala už v roce 2003, který byl také abnormálně teplý a suchý. Když se podařilo lýkožrouta dostat po dvou až třech letech pod kontrolu, přišel v roce 2007 orkán Kyrril, který umožnil další nárůst populace. I to se dařilo dostávat pod kontrolu, ale přišel teplý a suchý rok 2015 a od té doby kalamita permanentně eskaluje a s každým rokem máme zhruba dvojnásobek toho, co rok předtím. Dalo by se říct, že kůrovec už se úplně vymkl kontrole.
LN: Co si má člověk představit pod padesáti miliony kubíků? Kolik plochy lesa to je?
Nejlépe se to dá vyjádřit v hektarech. Rozloha lesů je 2,6 milionu hektarů a v současnosti máme asi padesát tisíc hektarů holin. Současně si lze velmi zjednodušeně představit, že jeden kubík rovná se jeden strom.
LN: To vlastně nezní jako úplná zkáza...
Rozdíly jsou regionální. Velice intenzivně je postižena severní Morava a Slezsko, Vysočina a pak část Plzeňského a Jihočeského kraje. Zbytek republiky relativně odolává.
Je třeba si uvědomit, že smrkové porosty dnes tvoří zhruba padesát procent druhové skladby, což je zhruba 1,3 milionu hektarů smrkových porostů. Z toho je asi 300 tisíc stromů ve stáří do dvaceti let, které jsou pro kůrovce více méně neatraktivní.
LN: Koronavirus ovlivňuje všechna odvětví, hlavně pak přísun zahraničních dělníků, kteří pracovali v lesích. Které profese chybí nejvíc?LN: Když jsme spolu mluvili naposledy, říkal jste, že odrazem zdraví lesů celé země je Českomoravská vrchovina. Nejhůř je na tom nyní Vysočina, dá se tedy předpokládat, že se kůrovec rozšíří i do regionů, které nyní odolávají?
Vysočina byla hodně lesnatá a zároveň měla vysoké zastoupení smrku. Momentálně jsou tam obrovské holiny a stále se rozšiřují. Lýkožrout už tam napadá i ty dvacetileté stromy. Sebevraždu hladem kůrovec nespáchá, takže se pouští i do těch mladších. Na severní Moravě už smrk skoro zmizel, takže Vysočina je na tom skutečně nyní nejhůř. A problém je, že z Vysočiny se šíří jak na sever, tak na východ i západ.
Problémy s pracovní kapacitou byly už před pandemií a teď se ještě prohloubily. Hodně pracovníků bylo například z Rumunska nebo Ukrajiny a naprostá většina z nich se z různých důvodů vrátila domů. Značná část stromů se těží harvestory, kterých je k dispozici relativně dost. Jenže dřevo se musí po vytěžení ještě asanovat, postříkat insekticidem nebo odkornit. Na to vůbec nejsou lidé, absolutně se to nestíhá a je to ten zakopaný pes. Najdeme napadený strom, vytěžíme ho, ale neasanujeme, takže brouci vylétnou a napadnou další stromy. Právě asanace je pro likvidaci kůrovcové kalamity zásadní. Problémy budou i při zalesňování holin, na čemž se také podílelo značné množství zahraničních dělníků. Kvůli pandemii budeme kůrovce hůř zvládat, protože nestihneme všechno včas pokácet a ošetřit. Navíc třeba na chemickou asanaci musí být pracovník proškolený, je to poměrně nákladné a ne každý to chce dělat. Po dobu nouzového stavu sice platila výjimka a školení potřeba nebylo, ale je otázka, co bude dál.
LN: Nestálo by za to tu výjimku prodloužit i na běžné situace?
Určitě by to pomohlo. V dnešní době se hodně lidí zaměřuje na ekologii a k jakémukoliv používání chemických prostředků mají averzi. Je třeba si ale uvědomit, že lesy zabírají zhruba třetinu našeho území a v lesním hospodářství se používá necelé jedno procento přípravků na ochranu rostlin. Zbylých 99 procent se používá v zemědělství.
LN: Pro ty, kdo příliš nechodí do lesa, jak to v nich nyní vypadá? Leží tam stromy ladem?
Část se podaří pokácet, zpracovat a prodat. Část leží na ohromných hromadách, až tři metry vysokých, třeba i rok, protože pro dřevo není odbyt. Navíc platí opatření, že lesníci souše, tedy stromy, které už lýkožrout opustil, nemusí kácet, aby se uvolnily kapacity na vyhledávání, těžbu a asanaci stromů, které jsou ještě hrozbou pro další porosty.
Krok je to určitě pozitivní, ale chtělo by to ještě něco intenzivnějšího.
LN: Co si mám pod tím představit?
Testujeme další různé asanační metody. Objevila se firma, která vyrobila postřikovač přímo na harvestorovou hlavici, takže když se strom harvestorem kácí, zároveň se při tom chemicky ošetřuje. To by ohromně pomohlo, protože by nemusel po těžbě chodit už žádný dělník, aby dřevo ještě ošetřil. Jenže vybavení jedné harvestorové hlavice stojí asi půl milionu korun, navíc to vymyslela malá firma, která nemá takové finanční prostředky, aby jich dodala víc. Rádi bychom to odzkoušeli aspoň na šesti harvestorech.
Aby to někdo rychle zafinancoval, naráží na různé předpisy a je to vlastně strašně komplikované a téměř nemožné. Podobně se podařilo upravit harvestorovou hlavici, která stromy při kácení rovnou odkorňuje, ale také se to neprosadilo. Nápady jsou, ale těžko se dostávají do praxe. Nikdo do toho nechce investovat.
LN: Ani stát nebo Lesy ČR?
Lesy ČR nevlastní harvestory, takže se o to nezajímají. Zajímat by to mohlo těžařské firmy, ale proč by do toho investovaly peníze, když jejich hlavní náplní je těžba.
LN: Lesy ČR hledají nové trhy, dřevo se začalo vozit například do Číny. Pomohlo to?
Pily absolutně nezvládají nápor dříví a netýká se to jen jich, ale třeba i firem, které zpracovávají dřevo na papír. Nedávno někdo spočítal, že zpracovatelská kapacita v Česku je mezi 12 a 13 miliony kubíků. Těžba je ale 25 milionů. Kůrovec je i v okolních zemích, ty tak mají svého dřeva dost. Pár tisíc kubíků, jež jsme vyvezli do Číny, nehraje v tom ohromném množství významnou roli. Z mého pohledu to byla spíš propagace. Nechci to ale shazovat úplně, protože některým středně velkým vlastníkům to pomohlo, protože prodali aspoň něco.
LN: Proč se vyvezlo do Číny tak málo?
Naráželo to na řadu technických problémů s tím, jak chtěla mít Čína dřevo ošetřené. Pro všechny země platí, že dřevo by mělo být prosté škůdců, s Čínou to ale bylo komplikovanější, naše metody jim nevyhovovaly. Možná i kvůli tomu, aby tlačili cenu dolů. Nejvíc na to doplácí vlastníci lesů. Aby se to vyplatilo, potřebovali bychom do Číny vyvážet aspoň pět nebo deset milionů kubíků a to je nereálné. Vyvezli jsme maximálně půl milionu.
LN: Opatření je spousta, s kůrovcem jsme na tom pořád hůř. Jak to?
Promítá se do toho několik faktorů. Stromy jsou oslabené suchem, i když jen na to se všechno svést nedá. Zcela jistě ale hraje sucho významnou roli, je to vidět na stavu lesů nejen v okolních státech. Uvádí se, že když jsou stromy vitální, až sedmdesát procent populace lýkožrouta smrkového jsou schopné zahubit samy stromy tím, že je zalijí pryskyřicí. V současnosti je ta schopnost možná kolem deseti procent. Zbytek musíme zvládnout my, lesníci. Jenže propad cen, rozpadlý trh, kdy dřevo nikdo moc nechce, nedostatek pracovních kapacit a nedostatečná asanace jsou faktory, které se spojují dohromady. To vše prohloubil koronavirus.
Některá opatření jsou dobrá, ale do budoucna mohou být problematická. To, že se netěží souše, aby byla kapacita zasahovat tam, kde to má smysl, je dobré opatření. Každým rokem ale ta souš ztrácí nejen kvalitu, porosty jsou ale hlavně čím dál méně stabilní. Stromy budou padat a kolem cest, cyklostezek a silnic to bude ohromné riziko.
Má to širší dopady, než si laici uvědomují.
LN: Jak jsme na tom s novou výsadbou? Pomáhá větší vysazování listnáčů lesnímu ekosystému?
Zvyšování podílu listnáčů je dobré, ale má to několik ale. V současnosti je nedostatek osiva pro jejich napěstování. Když vysejete, trvá až tři roky, než jsou k dispozici vhodné sazenice. Druhý aspekt je ekonomický. Zpracovatelský průmysl v Česku je více méně zaměřený na jehličnany. Když si lidé budou stavět dům a budou chtít udělat krov, z buku nebo dubu to nikdo neudělá. A i kdyby udělal, bude to stát i pětkrát víc než ze smrku. Ekologové leckdy říkají, ať se sází buk a jedle, jenomže to jsou dvě dřeviny, které jsou stínomilné. Když je vysázíte na mýtinu, všechno uschne.
Musíme stále trochu spoléhat i na ten smrk, nejen z ekonomických důvodů, měl by být brán v potaz i jako přípravná dřevina. Na bříze, osice nebo vrbě vlastník prodělá a nebude se mu to ekonomicky vyplácet. Takové dřevo neprodá. Zdaleka to není tak jednoduché.
LN: A řeší se právě ten komplexní obrázek?
Ano, padají různé návrhy, ale realizace zatím není optimální. Přetrvává tu určitý konzervatismus, střetávají se zájmy různých skupin, a pokud se všichni nedohodneme, nevidím to úplně pozitivně. Musíme všichni táhnout za jeden provaz, protože jinak se nikam nedostaneme. Ekonomické a ekologické cíle se musí propojit. Někdy se lesníkům vyčítá, že hledí jen na peníze. Ale říkají to lidé, kteří lesníky málo znají. Troufnu si říct, že naprostá většina lesníků to dělá srdcem. Přemýšlí o tom, jak to udělat lépe, a hledají cesty, aby lesy byly hezké. Často jsou ale svázaní legislativou nebo penězi, ne aby vydělali, ale mohli investovat, a pak to prostě nejde.
© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.
