Hned při prvním setkání architekta Ivana Palackého z ateliéru SOIP architekti s tehdejším ředitelem Oblastní Charity Brno před třemi lety bylo jasné, že peněz je málo, a i ta trocha byla nejistá. Ivan Palacký to vzal jako výzvu. Vyzval ke spolupráci také kolegu Tomáše Doležala z ateliéru VIZAGE, protože oba ateliéry sdílejí nejen jednu kancelář, ale občas i projekty. Palacký se rozloučil s představou „monumentálního“ sakrálního prostoru a masivního využití přírodních materiálů, především dřeva. Pro jistotu si vznikající projekt pracovně pojmenoval jako „světskou“ kapli.
Ptal se sám sebe, zda může vytvořit liturgický prostor z profánních prvků, z levných průmyslových materiálů, jako jsou sádrokarton, linoleum, bodová světla, LED diodové pásky či textilní vertikální žaluzie. Prostor, který bude natolik „prázdný“, že jej budou nuceni obsahem naplnit až jeho uživatelé.
Realizační delikty
„Zvláštní bylo, že ve chvíli, kdy jsem se vzdal představy dokonalého řemeslně precizního provedení, ulevilo se mi a začal jsem si ,užívat‘ jednotlivé chyby a nedokonalosti,“ svěřil se v eseji ve sborníku nadace Agosto, která se již více než deset let věnuje výstavní a vzdělávací činnosti v oblasti umění.
„Můj promyšlený proporční systém založený na interakci několika stran, rozdělených v poměru zlatého řezu, vzal za své ve chvíli, kdy sádrokartonář odměřil dimenzi světelného kříže z druhé strany, než bylo zakótováno, a celá oltářní stěna najednou začala vypadat, jako by ji někdo ,zdrcnul‘. Něco takového by mě samo od sebe nenapadlo! Stejně mě nadchla instalace vertikální žaluzie, která zakryla část oltářní stěny, a z jasně čitelné světelné ,figury‘ se rázem stal sofistikovaný asymetrický obrazec. Takhle surově bych se nikdy neodvážil do tvaru zasáhnout! Práce tímto způsobem pokračovala po celé dva roky...“
V brněnském domě z roku 1930 architekti adaptovali byt a sociální zázemí na kapli, která slouží klientům domu s pečovatelskou službou. Pomocí levných materiálů vytvořili jednoduchý prostor pro kontemplaci. Interiér je doplněn reliéfem sv. Františka a kropenkou od Milivoje Husáka. „Dá se z běžně dostupných materiálů vytvořit liturgický prostor? Odpovědí na otázku je kaple, která vznikla v jedné místnosti a s téměř nulovým rozpočtem,“ říká o kapli v brněnském domě s pečovatelskou službou editorka ročenky Jitka Ressová.
Jedním z posledních zásahů do realizace kaple svatého Františka z Assisi bylo přání investora, aby abstraktní koncepci neutralizoval umístěním symbolu zakladatele žebravého řádu v kapli.
Boční cesta
Vzhledem k tomu, že Ivan Palacký je nejen architekt, ale také hudebník, který rád improvizuje, bez předchozí přípravy zvládl všechny nástrahy při realizaci svého projektu. Neustále si říkal, že ze své představy nemusí uhýbat úplně, ale udělat jen půlkrok stranou – a třeba zjistí, že boční cesta, na níž se neočekávaně ocitne, může být i uvolněnější a inspirativnější než ta původní dokonalá.
„Přijali klienti vaše řešení?“ ptám se. „Těžko říct. Potěšilo mě, že při svěcení kaple kněz ocenil čistý nezatížený prostor plný bílého světla. Myslím, že i obyvatelé domova – vzhledem k tomu, jak dlouho realizace probíhala – postupně přišli jednoduchému konceptu na chuť a v závěru jej dokonce bránili před zahlcením různými doplňky. Samozřejmě jsou i tací, kteří říkají, že tam ,nic‘ není. Svým způsobem mají pravdu.“
Hlavní výzdobou kaple měla být totiž její nezdobnost. Architekt ji nechtěl zatížit nadměrnou symbolikou. Pro osobní náboženské předměty vyhradil výklenek za vertikální žaluzií, který ovšem věřící hojně využívají.
Věčné světlo
Kaple měla původně vzniknout spojením společenské místnosti a jednopokojového bytu ve čtvrtém patře domu. Oba prostory měla předělovat pouze posuvná stěna. V průběhu adaptace se ukázalo, že by se musela přeložit instalační šachta, což by bylo finančně příliš nákladné. „Myslím, že to kapli neublížilo. Možná dokonce pomohlo. Tím, že se musela vejít pouze do jedné místnosti, je intimnější,“ říká architekt.
Tvarosloví jednotlivých prvků nezbytných pro konání bohoslužby zredukoval architekt na minimum. Těžištěm kaple je pochopitelně masivní obětní stůl z dubové spárovky. „Druhým ukotvením v jinak flexibilním prostoru je oltářní stěna, která je předsazená od stávající stěny místnosti a podsvícená. Působí jako střídmý geometrický obraz, jemuž dominuje zářící kříž, který je skrze LED diodovou štěrbinu spojen se svatostánkem, vyznačeným červeným věčným světlem,“ popisuje Ivan Palacký.
„Nenapadlo vás uspořádat v domově koncert?“ ptám se. „Hudba, kterou hraji, je specifická. Víc než moje architektonická představa ,světské‘ kaple.“
