Lidovky.cz: Absolvoval pod vedením Ronyho Plesla ateliér Skla na pražské UMPRUM. Co nejdůležitějšího jste se od něj naučil?
Rony je vizionář, nejednou nám kladl na srdce, že pokud chceme být špičkami českého i světového umění a designu, nestačí se pouze inspirovat v trendech, ale musíme je udávat. Když jsem nastoupil na pražskou UMPRUM, bylo to pro mě jako nastoupení do rozjetého vlaku. Rony nás na prvním ateliérovém setkání všechny přivítal a spustil, co vše nás v následujících měsících čeká. A nebylo toho opravdu málo. Největší motivací pro nás bylo, že za rok pojedeme vystavovat do Londýna a budeme mít velkou výstavu skla v Praze a ať se snažíme, že to bude stát za to. A stálo!
  |
Jeho slovy se stále řídím, za poslední rok jsem vytvořil čtyři nové kolekce, začal spolupracovat s berlínským studiem RADIAN, založil značku TAKAVETE s Kristýnou Lovasovou, vyhrál mezinárodní soutěž TALENTE, vystavoval jako čestný host na JOYA Barcelona. Dále byla má práce vystavena na Czech Design Weeku a Art District Vyšehrad. Do toho pracuji ve studiu Dechem a působím jako pedagog na střední umělecké škole ve Světlé nad Sázavou. Domnívám se, že toho za jeden rok není málo a to je Ronyho škola a to, co mi předal, vize, kterých se snažím skrze neustálý zápřah dosáhnout.
Lidovky.cz: Za projekt, jehož cílem bylo vytvořit „nepřírodní“ kameny pomocí experimentů s barevným sklem a oxidy kovů jste získal ocenění v mezinárodní soutěži. Jak dlouho jste na Lapis philosophorum pracoval?
To se těžko definuje. Technicky vzato rok, ale některé myšlenky si nosíme v podvědomí, aniž bychom o nich věděli už dlouhou dobu, tato práce je tomu příkladem. Tyto mnou vytvořené objekty mají podobné struktury jako kameny nalezené v přírodě, jejich vznik však není podmíněn časem, ale experimenty s různými barevnostmi skla a oxidy kovů. Ačkoliv jsou tedy přírodním kamenům velmi podobné, jsou dílem člověka, nikoliv přírodních procesů. Zabývám se zde myšlenkou, jestli to však znamená, že jsou umělé? Tímto projektem se snažím poukázat na křehkost hranic a pojmů, které máme tendenci vytvářet. Inspirací mi je fakt, že jsme všichni tvořeni ze stejných elementárních částic, hvězdného prachu a tedy se vším na tomto světě propojení, což je myšlenka, kterou v sobě nosím už několik let.
Lidovky.cz: Můžete laikovi vysvětlit, jakou technikou jste „nepřírodní“ kameny vytvořil?
Jako základ jsem použil vysekané kusy skla z pánve, které jsou považovány za odpad. Jedná se tedy o upcyklaci, což je v dnešní době opravdu důležité. V první fázi se kusy skla opět zahřejí v peci a aplikují se na sklářskou píšťalu. Pak lze na objekt nanést další vrstvu skla z pánve a ještě před vychladnutím posypávat směsí oxidů kovů. Dalším způsobem je posypat kameny neobalené. Hotové a vychlazené kameny seřezávám na místě uchycení píšťaly, dále brousím a leštím, abych docílil výsledné podoby. Jedním z hlavních faktorů, které určily tvarosloví objektů, byla samotná náhoda, což znamená, že každý kus je originál. Mým záměrem bylo přeměnit vzniklý odpad na vizuálně přitažlivé objekty vycházející z estetiky drahých kamenů.
Lidovky.cz: Kolekce váz s názvem CUT je v podstatě také takovým experimentem. Vázy jsou vyrobené tak, že jim unikátní podobu dává až následné seřezání. Navíc je každá originálem díky přidání slídy. Můžete popsat, jak vázy vznikaly?
Téměř všechny mé doposud vytvořené práce jsou spíše exponátní kusy. Proto jsem se tentokrát přiklonil jít do více užitého designu, který bude cenově dostupnější, tak, aby ho mohla mít doma širší veřejnost, takže i velikost a praktičnost je odvozena od potřeb uživatelů. Zároveň jsem však vázy neochudil o unikátnost každého kusu, ať už v podobě seřezání tak především dekoru vytvořeného slídou. Použití slídy vygradovalo z experimentů s oxidy kovů, které jsem aplikoval na kameny Lapis philosophorum. Slída byla jedna z variant povrchových úprav, ale esteticky jsem to v tomto projektu necítil, ale hned mi byl jasný potenciál tohoto materiálu, tak jsem jí využil pro další kolekci CUT váz.
Lidovky.cz: Slída je tak trochu pozapomenutý materiál. Proč si podle vás zaslouží pozornost?
Se slídou a i oxidy kovů, které poslední dobou využívám, skoro žádná z českých skláren nechce moc pracovat, protože si tím zanášejí pánev. Jsem vděčný za to, že sklárna, ve které má díla realizuji, je otevřená těmto experimentům. Není to ale jen tak. Vytvořili pro mě speciální mix oxidů kovů pomocí kterých vytváříme vázy pro TAKAVETE. Z počátku ji měli pojmenovanou Vlastova směs. Po nějaké době jí přejmenovali na Vlastova pomsta, protože po mé návštěvě je vše zanesené, špinavé a nemohou se toho zbavit. U slídy je to o něco lepší, ale stejně jako oxidy kovů znečišťuje rozžhavenou pánev. To je důvodem, proč jsou tyto techniky pozapomenutý materiál.
Lidovky.cz: Dají se koupit?
Ano, dají. CUT vázy postupně zařazuji do prodeje do různých galerií a showroomů. V současnou chvíli jsou dostupné v galerijním obchodě Dox by Qubus v DOX Centru Současného umění nebo na osobní vyžádání ode mě.
Lidovky.cz: Z vaší práce je jasné, že s materiálem rád experimentujete. Kde vás nejčastěji napadají další inovativní způsoby...? Co vás inspiruje?
Nejsem žádné médium, ale nápady přicházejí samy. Nechávám tomu volný průběh. Dospěl jsem k tomu v rámci studií na FDULS v Plzni už asi před sedmi lety, kde jsem tehdy začal studovat magisterské studium na ateliéru Design. Měli jsme hodně práce, blízké deadliny a byl jsem z toho tak moc ve stresu, že jsem nemohl spát a začaly se mi klepat končetiny. V tu chvíli mi došlo, že tudy cesta nevede, protože mě práce netěšila. Studium jsem ukončil a odjel jsem na čtyři měsíce pracovat do Ameriky do rodinného Bagel shopu, abych si srovnal priority. Tato práce byla opravdu stěžejní pro můj život. Nutili nás pracovat šest dní v týdnu 10 hodin denně bez nároku na přestávku a za minimální mzdu. Práce začínala v 5:30, takže jsem vstával ve čtyři ráno.
Když už jsem byl opravdu vyčerpaný, říkal jsem si, že pokud do něčeho v budoucnu zainvestuji tolik času a energie, musí to být něco, čemu věřím. Po návratu do Česka jsem nastoupil na dva magisterské obory opět na FDULS , ale tentokrát na Kov a šperk a Keramiku. Když mě práce netěšila a opět se mi začaly klepat ruce, řekl jsem si, že jsem si slíbil, že pokud mě práce nebaví, tak jí prostě dělat nebudu. Sebral jsem se a šel jsem se bavit ven s přáteli, samozřejmě s obavami z nezvládnutí úkolu a následného vyhození ze školy. Zábava s nimi byla tak báječná, že když jsem šel spát, tak jsem se usmíval a měl jsem dobrou náladu. Ráno jsem se probudil a bylo to tam. Vylétl jsem z postele a naskicoval, co mě v průběhu večera a noci napadlo a vždy to dopadlo dobře. Inspirují mě veškeré aspekty okolo mě, nejpodstatnější ale stále je, že musím práci dělat tak, aby mě bavila a pokud tomu tak není, tak to prostě nedělám.
Lidovky.cz: S jakými materiály pracujete nejraději?
Zbožňuji sklo a nepřeberné možnosti, které má. Baví mě, že téměř pokaždé, když tvořím novou kolekci, přijdu většinou díky náhodě na další způsob techniky, která mě inspiruje pro následné navrhování. Pracuji také s porcelánem a různými druhy silikonů a plastů. V každodenním životě se snažím zminimalizovat spotřebu těžko rozložitelných materiálů, ale v rámci tvorby některých kolekcí není prozatím možné tyto materiály nahradit něčím ekologickým a zároveň, aby pracím zůstala stejná podoba a životnost.
Lidovky.cz: Vaše tvorba je v současnosti k vidění v Barceloně, ale také na pražském Vyšehradě. Co je z vaší tvorby k vidění?
Období Vánoc a počátek nového roku v umění trochu stojí. Vše ze rozjíždí s akcemi spojené především s Designblokem či Czech Design Weekem, na které mám v plánu se přihlásit. Jedná se ale spíše o podzimní události. Vše je hodně zkomplikované díky současnému COVID 19, kdy se vše neustále zavírá. Pokud se však situace rozvolní, byl jsem osloven, abych vystavoval na jaře v Praze společně s ještě jedním umělcem.
Lidovky.cz: Se svou snoubenkou, módní návrhářkou Kristýnou Lovasovou, jste založili značku Takavete. Co spolu tvoříte? Čím se zabýváte nejčastěji?
Tato značka vznikla díky našemu společnému zapálení. Každý den jsme rozebírali naše pracovní záležitosti, až jsme jednoho dne dospěli k tomu, že bychom měli vytvořit něco společného. A tak jsme založili značku TAKAVETE. Tvoříme spolu to, co chceme, pro radost. V uměleckém světě to je nevšední. Nemáme cílovou skupinu, neděláme to pro někoho, je to pro nás a naše potěšení. Buď se to uchytí nebo ne. Nechceme být v této spolupráci svazováni tím, jak by se měl tvořit brand dnešní doby.
V současnou chvíli jsme stále v procesu tvorby kolekce EPIC, kdy vytváříme fashion doplňky a vázy a panákové skleničky ze skla, vše inspirované již zmíněnou prací Lapis philosophorum. Rozhodli jsme se využít potenciál této práce a rozvést jí do dalších podob. Letošní rok bychom se rádi pokusili přihlásit na módní přehlídku WRN 2021, kde bychom spolu vytvořili fashion kolekci včetně doplňků. Tak uvidíme.
Lidovky.cz: Jak se vám daří spojit soukromí a práci? Nedělá to někdy neplechu?
Skloubení osobního a pracovního života nám činí velký problém. Snažíme se s tím pracovat, ale neustálé deadliny a nové projekty nás nutí trávit náš společný čas prací. I když se domluvíme, že si odpočineme, za pár hodin stejně začneme rozebírat projekty, protože pokud vás práce baví, sklouznete do toho opravdu rychle. Dlouhodobě to však není možné a oba dva si to uvědomujeme. Poslední dobou o tom hodně mluvíme a snažíme se vymyslet takové kroky, abychom měli čas i pro sebe. Pokud se nám to podaří, věřím, že skloubení osobní a profesní roviny bude skvělé!
Lidovky.cz: Čím jste se chtěl zabývat v dospívání? Vždy jste prahnul potom navrhovat, hrát si a tvořit? Čím byste byl, pokud byste se nestal designérem?
Tančil jsem závodně latinsko-americké tance a hrál jsem na piáno. V rámci jednoho půlroku jsem zaměnil tanec za kurzy kreslení a piáno za keramiku. Bylo mi 11 a tehdy jsem se rozhodl, že se budu věnovat umění. Když se nad touto volbou ohlédnu zpět, nelituji. Cením si podpory mých rodičů, kteří akceptovali tuto volbu v tomto věku. Díky tomu jsem ale na sobě pracoval ne z donucení, ale protože jsem chtěl. K čemu mám dále blízko je botanika a psychologie.
Lidovky.cz: Co vás na světě nejvíce fascinuje?
Propojenost všeho se vším, což je také mé oblíbené a nevyčerpatelné téma. Jak jsem již zmínil, všichni jsme tvořeni ze stejného hvězdného prachu. Nepochybuji o tom, že některé podobnosti nejsou pouhá náhoda. Jako například lidská duhovka, která se tolik podobá přírodním útvarům či vesmíru samotnému. Nejedná se ale jen o propojení fyzické. Kolem nás se odjakživa dějí věci, které nedokážeme pochopit ani vysvětlit. Pokud to člověka zajímá a je schopen se na tyto aspekty soustředit, ani je vlastně vysvětlit nepotřebuje, protože najednou je to jasné i beze slov.
Lidovky.cz: A jak zvládáte současnou pandemickou situaci?
Snažím se jí využívat nejlépe jak dokážu, ale občas je opravdu náročné nepropadat skepsi. Mám se výborně, mám skvělá zaměstnání, spoustu skvělých lidí okolo sebe, ale mám toho, asi jako všichni ostatní, občas po krk. Trvá to již téměř rok a nedokážeme určit, kdy se vše vrátí do starých kolejí, jestli vůbec. S Kristýnou jsme společenští a impulzivní. Potřebujeme měnit prostředí, stýkat se s lidmi, chodit za kulturou, cestovat. To vše není možné. Na světě jsou důležitější věci, hlavně zdraví, ale pro lidi, kteří se věnují umění a designu je tato situace náročná také díky tomu, že nám není umožněno vystavovat a prezentovat náležitým způsobem naše díla, což je pro nás zároveň obživa.
