Ředitelka památníku Martina Lehmannová řekla, že kvůli citlivosti tématu a po dohodě se zřizovatelem památníku, kterým je ministerstvo kultury, vydají památník a ministerstvo společné stanovisko příští týden.
Reportáž odvysílaná v červnu v pořadu Reportéři ČT informovala o jedné z lidických žen, která údajně udala židovskou ženu. Vystupuje v ní historik z Historického ústavu Akademie věd ČR Vojtěch Kyncl a jako pramen informací posloužil zápis v památníku četnické stanice v Buštěhradu. V reportáži se vyjadřuje také ředitelka památníku Lehmannová.
‚Česká televize nám neříká pravdu.‘ Aktivisté chtějí protestovat proti ČT, prý se málo věnuje klimatu |
Některé děti, které přežily lidickou tragédii, byly po vyhlazení obce v sirotčinci Praze-Krči a například Marie Šupíková byla na převýchově v německé rodině. Zhruba z 500 lidických obyvatel válku nepřežilo 340. Po ukončení války se do vlasti vrátilo 143 lidických žen a 17 dětí.
Lidické děti podaly kvůli reportáži stížnost Radě pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) a nechtějí se už vyjadřovat do médií. Před několika dny zaslaly dopis s vyjádřením o přerušení spolupráce s památníkem ústavním činitelům. Kritizují v něm i reportáž v České televizi. Podle nich byla nevyvážená, neobjektivní a neověřená.
„Jsme přesvědčeny, že rozložení příspěvků v průběhu dne 77. výročí vypálení Lidic, jejich zařazení do jednotlivých pořadů a hlavně volba tématu pro připomenutí vypálení Lidic německými nacisty v pořadu Reportéři ČT v příspěvku V předvečer tragédie, obsahujícího nepravdivé a nedoložené výroky, značně poškodila občany Lidic, zejména přeživší lidické děti a potomky nacistických obětí,“ uvádí stížnost lidických dětí pro RRTV.
Česká televize nebude minimálně do roku 2021 žádat zvýšení poplatku |
RRTV podnět po projednání odložila s tím, že zdroje použité v reportáži jsou doložené a spor je na úrovni historicko-vědeckého zkoumání. V případě, že bylo poškozeno dobré jméno konkrétních osob nebo byla šířena pomluva, je podle rady možné se obrátit na soud. S tím pamětníci nesouhlasí a chtějí, aby ústavní činitelé „zjednali ve státní organizaci Památník Lidice nápravu.“
Historik Kyncl prohlásil, že prameny, které byly v reportáži použity, má za autentické. „Když ten zápis četník napsal, tak ho napsal jednou do četnické stanice do památníku, což už samo o sobě má právní validitu,“ uvedl Kyncl. Dodal, že k tomu četník napsal ještě vlastní protokol, který vložil do vyšetřovacích spisů, když se ještě nevědělo, proč přesně Lidice nacisté vypálili. Protokol má z druhé strany signatury jeho nadřízených. Navíc sám četník nemohl zjistit židovský původ zatýkané ženy, podle Kyncla se dal vyčíst z přihlášky k pobytu, k níž ale neměl přístup.
Neobvyklé podle Kyncla také bylo, že se po válce nikdo o osud jedné z obyvatelky Lidic nezajímal. „Nebyla uvedena nikde v žádném seznamu,“ řekl.
Úprk z Památníku Lidice. Zaměstnanci odcházejí kvůli atmosféře i klipu thrash metalové kapely |
Kdo bude mít zájem se setkat s lidickými pamětníky, musí podle otevřeného dopisu kontaktovat starostku, která domluví jednání s nejmladším z lidických dětí, Pavlem Horešovským, který pak bude jednat se zájemcem, například kvůli besedě.
Vyhlazení Lidic bylo součástí německého teroru rozpoutaného po atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha. V Lidicích žilo za druhé světové války kolem 500 obyvatel, 10. června 1942 zastřelili nacisté 173 lidických mužů. Ženy a děti nejdříve strávily tři dny v tělocvičně kladenského gymnázia, poté byly děti od matek odděleny. Ženy nacisté převezli do koncentračních táborů. Děti, které nebyly vybrány k poněmčení nebo přesáhly jeden rok věku, skončily v polském Chelmnu, kde je nacisté s největší pravděpodobností hromadně zavraždili plynem. Obec byla zcela srovnána se zemí.
