Svíčková s domácími knedlíky. | foto: Tomáš Krist, Lidové noviny
Obecně platí, že čím víc se omezí živočišné produkty, tím je planeta spokojenější. Třeba vynechání tvarohu z žemlovky udělá v dopadech zásadní rozdíl. Uhlíková stopa spadne o 75 procent, plyne ze specializované kalkulačky, kterou vyvinul tým při Univerzitě Karlově.
Evropská unie aktuálně rozviřuje debatu nad tím, jak „jídelní emise“ snížit. Minimálně prozatím se na špici úvah drží budoucí vyznačení údaje o emisních dopadech na obalu potraviny, případně v jídelníčku, podobně jako je to už s alergeny. Strávník se sám rozhodne, nakolik ho to zajímá.
Konečným cílem není udělat ze všech chroupače mrkví, ale přimět k zamyšlení. První krok by mohl být snazší, protože v Evropě se miliony tun nakoupeného jídla vyhodí. Takže pro začátek stačí neplýtvat.
Obyvatelé Evropské unie ročně vyhodí zhruba 88 milionů tun potravin; nestihnou je sníst, než se zkazí, či už na ně nemají chuť. Poslední šetření vyčísluje český podíl na plýtvání více než 80 kilogramy ročně na osobu.
KUNC: Stop plýtvání i asijské vlivy. Jaké gastronomické trendy nás neminou? |
Co může v motivování k redukci tohoto čísla pomoci zřejmě nejvíc, je dopad na peněženky, aby za všechno to jídlo, co skončilo v koši nebo záchodě, domácnosti zaplatily. Pořízené boty nebo telefon by lidé těžko hodili nepoužité bez lítosti do smetí. Evropská unie doufá, že popularizací tématu dosáhne toho, aby nahlíželi stejně na zbytečné potravinové výdaje.
Mezitím už se po internetu rozhojnily motivační kalkulačky, které umějí spočítat uhlíkovou i vodní stopu pokrmu, případně i jeho celkové environmentální dopady. Na sklonku roku 2017 začala v Česku fungovat jedna taková specializovaná elektronická kalkulačka, dostupná je na adrese www.nutristopa.cz a podílel se na ní tým vědců z Univerzity Karlovy v Praze za podpory Technologické agentury.
Zaměřuje se na celou nutriční stopu jídla, jinými slovy zohledňuje vedle planety i dobrou kondici člověka, jenž by na zelené uvědomění neměl doplatit podvýživou. Na první místo v tom, co znamená udržitelná potrava, klade toto počítadlo lidské zdraví, ostatní aspekty následují v závěsu.
„Současný systém výroby a spotřeby potravin není dlouhodobě udržitelný. Celosvětově rapidně přibývá lidí trpících obezitou a zároveň je každý devátý člověk na Zemi podvyživený. Z environmentálního pohledu je současná produkce potravin jedním z hlavních důvodů závažného poškozování životního prostředí, ať už se jedná o produkci skleníkových plynů, změnu ve využití území s obrovskými dopady na ztrátu biodiverzity, či spotřebu a znečištění vody sladké i mořské,“ vypočítává Dana Kapitulčinová, hlavní řešitelka projektu, v článku, který na toto téma vyšel v odborném časopisu Envigogika.
MACHÁČEK: O nástupu zelených a kam to může vést |
Domácnosti se na nepříznivých environmentálních vlivech hodně podílejí, protože jsou to nakonec z velké části ony, kdo je koncovým zákazníkem. Kde je vysoká poptávka, nabídka si přirozeně libuje v chrlení. Zrovna na jídle člověk může svoje dopady a svědomí významně pročistit. Potraviny se na celkové produkci skleníkových plynů evropských domácností podílejí čtvrtinou, z toho za polovinou emisí stojí živočišné produkty. Především maso, mléko a výrobky z nich. „Nepřátelský“ potenciál vajec či medu je o poznání menší.
Kilo snědených vajec přijde planetu na 4,8 kilogramu oxidu uhličitého. Stejné množství sýra udělá 13,5 kilogramu plynů, které vystoupají vysoko do atmosféry vybudovat skleníkový poklop.
Další aspekt, který může uvědomělý spotřebitel na svém talíři zohlednit, je, odkud jeho jídlo pochází. Dramaticky jinak vypadá konečný uhlíkový účet rajčete, jež vypěstoval farmář odnaproti, a toho, které cestovalo ze Španělska. Upřednostnění domácích, českých pěstitelů a chovatelů je optikou hrozby globálního oteplování lepší.
Sportovní oblečení z recyklovaných PET lahví? Je to ekologičtější způsob, říkají zakladatelé značky Abraka |
U zmíněných rajčat to vychází takto: kilo španělských ve zdejších obchodech za sebou nechalo zhruba 199 gramů oxidu uhličitého. Kilo tuzemských, jež to měla, řekněme, třicet kilometrů daleko, vyjde ovzduší desetkrát lépe.
Paradoxně vycházejí tuzemské potraviny dráž, třebaže nepotřebovaly palubní lístek, což u Čechů chladí ekologický zápal. Od toho mohou pomoct dva souběžné efekty: čím víc lidí bude kupovat zdejší potraviny, tím víc může klesat jejich cena. A je také rolí státu, aby domácí hospodáře a odbyt jejich výrobků podpořil.
Papriky, rajčata a okurky (ilustrační foto)
V tom si zajistily lepší pozici zakládající státy EU, třeba Francie a Německo, které ke svým farmářům přistupují s víceméně otevřeným protekcionismem. Manévrovací prostor mladších členů EU, kam spadá i Česká republika, je omezenější, ale existuje.
