Během sto hodin mají lidé pod troskami šanci přežít, pak už naděje klesá, říká záchranář vyslaný do Bejrútu
Členové týmu USAR se chystají k odletu do Bejrútu.
| foto: Reuters
Premium
Rozhovor
PRAHA -
Ve středu v půl deváté ráno mu volali z dispečinku. Jiřímu Kubešovi v tu chvíli skončila dovolená. Coby člen týmu USAR (z anglického Urban, Search and Rescue – pozn. red.) se musel okamžitě začít připravovat na záchranářskou misi do Libanonu.
Dvaačtyřicetiletý styčný důstojník pražských hasičů jen pár hodin před odletem pro Lidovky.cz přiblížil práci svého týmu. Sám se už v minulosti podílel na záchranných operacích v Alžírsku, Pákistánu a Nepálu. Co čeká, že na místě uvidí? Nebude už po tolika hodinách od výbuchu na záchranu lidí vlastně pozdě? Jak se o svém nasazení dozvěděl?
Lidovky.cz: Trosky jsou po explozi rozesety na obrovské ploše. Jak se určí, kde přesně se zásah odehraje?
Nejprve se provádí hodnocení, ve kterých lokalitách je největší šance na přežití většího počtu lidí. Když vidíte dům kompletně na zemi, z něhož zbyly jen drobné úlomky, je jasné, že v něm nikdo nemohl přežít. Ale pokud je to škola se 300 osobami uvnitř, kde je jen ohnutá konstrukce a máte od místních potvrzené nálezy s tím, že ještě všichni venku nejsou, prioritou číslo jedna je v tu chvíli škola. Proto se nejprve dělá průzkum.
Pokud budou lidé 20 metrů pod betonem, tak je jasné, že než bychom se k nim dostali, tak můžeme být úspěšní jinde. Jako první proto chodí odborníci na hodnocení. Ti zanechávají na místě speciální značky s čísly a písmeny, jež odrážejí prioritu. Následně se určí, v jakém sektoru bude zasahovat konkrétní tým.
Lidovky.cz: Co čekáte, že na místě uvidíte?
Určitý přehled máme. Něco víme z médií, něco z informačních portálů pro záchranáře. Máme také informace od naší ambasády a od partnerů v Libanonu.
Lidovky.cz: Nebude už po tolika hodinách od výbuchu na záchranu lidí vlastně pozdě?
Platí pravidlo zlatých sto hodin. Během nich máte největší šanci na přežití. Každou další hodinu to rychle padá dolů. U všech nasazení, k nimž nás vyslali, platilo, že nejvíce práce odvedou místní záchranáři. Na speciální práce jako například na výškových budovách, na které nemají prostředky, jsou pak nasazeny mezinárodní týmy.
Lidovky.cz: Už víte, kde přesně budete na místě pomáhat?
To se určí až po našem příletu. Záchranné týmy nejprve provádějí průzkum. Nebudeme tam totiž sami, do Bejrútu míří Holanďané, už tam jsou Řekové. Místo se následně rozdělí do sektorů. Podle kapacit a možností týmů, které dorazí, se následně hledá nejlepší místo pro nasazení. I proto nyní nevíme, kde přesně budeme pracovat.
Lidovky.cz: Jak vypadá skladba týmu?
Jsme certifikovaný tým. K tomu musíte splnit předpoklady, obsahují řadu úkolů. Musíte umět prorazit čistě zeď. Umět se slanit či pohnout materiálem. Dále potřebujete mít záchranáře z výšek, hloubek a na první pomoc. To jsou standardy záchranářských týmů, které splňujeme.
Lidovky.cz: Co obnáší čistý průraz zdi?
Když víte, že se pod vámi nachází zavalený člověk, nemůžete udělat do stropu díru a ohrozit ho sutinou, která by se na něj zřítila. Díky speciální technice jsme schopní zajistit, že se k němu dostaneme, aniž bychom ho ohrozili úlomky betonu, stropu a podlahy.
Lidovky.cz S čím lze podle vás situaci po výbuchu srovnat?
Lze to připodobnit k následkům zemětřesení. Struktury a konstrukce budov budou vypadat úplně jinak, ale práce to bude stále stejná – zachránit lidi z trosek.
Lidovky.cz: Co bylo nejdůležitější při záchranných pracích po zemětřesení v Alžíru v roce 2003?
Tehdy jsme tahali už jen mrtvé. Pozitivních nálezů bývá málo. Nejvíc lidí, křičí-li o pomoc, zachrání místní záchranáři. Když nestíhají, požádají o mezinárodní výpomoc.
Lidovky.cz: Co je nejefektivnější cesta k záchraně – vyhledávací psi, technika, anebo záchranáři?
Vždy jde o kombinaci více věcí. Jestli jeden pes hlásí pozitivní nález, jde tam druhý, aby to potvrdil. My pak máme echolokátory, kamery a další vyhledávací metody.
Místo, kde došlo k explozím.
Lidovky.cz: Co všechno s sebou vezete?
V první řadě platí, že musíme být soběstační. Nemůžete přijet na místo a chtít po nich vodu, jídlo a podobně. V tom jsme nezávislí na týden dopředu. Vezeme si zázemí včetně kuchyně, toalet, sprch a spaní. Nevezeme jen benzin a naftu, to letecky nelze přepravovat. Máme s sebou nářadí, lezeckou, bourací, vyhledávací a zabezpečovací techniku, věci na zpevnění i poskytnutí první pomoci.
Lidovky.cz: Jak jste se o svém nasazení dozvěděl?
Volali mi v půl deváté na dovolenou. V jedenáct dopoledne jsem už byl na Generálním ředitelství Hasičského záchranného sboru. A zabalený.
© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.
