RECENZE: Když je zle, bude i hůř! Šváb je skvělá obrana proti zhovadilé realitě

Ta kniha, v originálu vydaná loni, začíná povědomě: „Když se Jim Sams (…) jednou ráno probudil z nepokojných snů, shledal, že se v posteli proměnil v jakousi nestvůrnou obludu.“ To je přece Kafkova Proměna. Jenže dál už je všechno jinak: transmutace proběhla naopak. Sams byl šváb, který se proměnil v člověka – a rovnou v ministerského předsedu Velké Británie. Proměna byla jasně cílená: on a jeho druzi se nakvartýrovali do ministerských těl proto, aby odvedli špinavou práci. Prosadili zákon o „reversalismu“, uvedli do praxe bizarní, na hlavu postavenou ekonomickou teorii, která převrací finanční toky: peníze už se nevydělávají, ale rozdávají, aby mohl člověk od rána do večera vesele utrácet.

Není divu, že Sams, jehož předobrazem je samozřejmě Boris Johnson, získá pro svou potrhlou myšlenku jako hlavního spoluhráče Archieho Tuppera, prezidenta Spojených států, bytost, která ani nemusela být původně švábem, aby světový obrat k „temnotě“ nadšeně podpořila.

Karikovány jsou samozřejmě i další politické hlavy, jako třeba zženštilý prezident Francie Sylvie Larousse, ale karikována je hlavně samotná politika: absurdní brainstorming, který bere všechno, zoufalý spektákl s mizernou dramaturgií, ale zato bohatý na podrazy a sviňárny všeho druhu, nehorázné lži a účelové manipulace. Samse zajímá jediné a za jakoukoli cenu: prosadit svou vůli.

Záliba v temnotě

Ta výše zmíněná „temnota“ hraje v příběhu důležitou roli. Kniha totiž není jenom pádnou satirou, povedeným výkresem jednoho směšného snažení, portrétováním fiktivních šašků, kteří se nápadně podobají reálným figurám. Ve finále se povaha vyprávění dramaticky mění: komiku střídá úzkost, místo zábavy jsou najednou na scéně chmury, vlastně dost kafkovské úzkosti a strachy. Mluví hlavní šváb: „Poslední dobou (…) žijeme po boku lidí a naučili jsme se jejich zvláštní zálibě v temnotě, jíž však nejsou tak plně oddáni jako my. Ale kdykoli v nich převládne, my vzkvétáme. Kdekoli si osvojí chudobu, špínu, nečistotu, my nabýváme na síle.“

Ne náhodou se Samsova idea jmenuje „reversalismus“: v tom slově je zakletý převrat, obrat, zpátečka. Švábi chtějí zvrátit poměr sil, získat svět pro sebe. A je jim jasné, že mají výhru v kapse, protože člověk své obranné mechanismy vesměs nevratně poničil. Ztratil vztah ke skutečnosti, k druhému, k sobě. Motá se na kraji útesu a čeká na příkaz shůry, aby se vrhl dolů. S vědomím, že to dělá pro své vlastní dobro. O brexit tu nakonec moc nejde. McEwanův Šváb je víc kafkovský, než se zdá. Ale až v druhém plánu, v podtextu, mezi řádky. Navenek satira, jako obrana před zhovadilou realitou, uvnitř pak surová existenciální zpráva: Je zle, a bude hůř. Skvělá kniha!