Dosavadní kampaně boje proti korupci – například Zemanova kampaň Čisté ruce či vrcholné období nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešové – měly spíš charakter okázalého stranického zastrašování. Ale pokud vůbec tehdy stát něco dotáhl k soudu, zpravidla prohrál.
ČTĚTE TAKÉ: |
Jen slepý by si nevšiml, že současná vlna zatýkání, jež jde po velkých případech s účastí velkých ryb, spadá v jedno s výměnou garnitury na vrchním státním zastupitelství. Zatímco dřív často státní zástupci excelovali ve zdůvodňování, proč něco nejde, nyní se nebojí používat zákon jako nástroj boje s kriminalitou.
Samozřejmě kardinálním testem bude, jak tyto případy nakonec obstojí před soudem. V téže době se naše politická scéna chová čím dál tím iracionálněji. Ne v reakci na vlnu zatýkání – ta je plus minus taková, jakou lze očekávat. Logické vysvětlení postrádá urgentní snaha shodit vládu. Jako by někdo stůj co stůj potřeboval, aby právě tento kabinet padl – bez ohledu na chatrnost argumentů i nejistotu, co má být dál.
Co když tím motivem je zájem, aby se ty případy k soudu nikdy nedostaly a žádná další zatýkání se nekonala? Je to paranoidní? Jistě, ale ne nemožné. Hrozba vězení dokáže udělat spojence i z lidí, u kterých bychom to nečekali.
