Poslední slovo Karla Olivy: Papoušci a pštrosi
Karel Oliva
| foto: Lidovky.cz
Premium
Nejčastěji používaná jména domácích zvířat – třeba Voříšek pro psa nebo Stračena pro krávu – se postupně stala i podstatnými jmény obecnými, tedy výrazy vyjadřujícími druh zvířete, psanými pak samozřejmě s malým počátečním písmenem. Každý vesnický pes tak byl voříšek, i když neměl hnědou srst, a všechny krávy byly stračeny, a to i v případě, že byly jednobarevné.
Nezůstalo samozřejmě jen u toho: prasata se tak stala pašíky (podle rozšířeného pojmenování vepřů Paša, jež bylo jakousi verbální pomstou za turecké nájezdy; v dnešní atmosféře politické korektnosti se to zdá téměř vyloučené, ale v jiné době nebyl takový pojmenovávací postup nijak vzácný, stačí si vzpomenout na Sultána z Babičky či na všechny Alíky a Aminy, tedy pojmenovávání psů jménem Alí a fenek jménem Mohamedovy matky), a neušli tomu ani papoušci, jejichž typické jméno znělo Lóra – což se s malým počátečním písmenem, tedy v podobě „lóra“, stalo i synonymem druhu ptáka.
Co má s papoušky společného strana Václava Klause mladšího.
Za co by chtěl Karel Oliva autorům programu Trikolóry poděkovat.Možná jsem měl minulý odstavec začít od těch papoušků: jejich pojmenování výrazem „lóra“ bylo totiž to první, co mne napadlo, když jsem zaregistroval název nejnovějšího subjektu na naší politické scéně. Jen doteď váhám, zda si tento název jako celek mám vykládat jako papouška v tričku, nebo jako papouška schovávajícího si pod křidélkem nějaké triky.
Spíše se kloním k tomu druhému, protože při pročítání programu Trikolóry jsem dostal docela silný pocit, že je napsán hlavně tak, aby se zalíbil, jak se říkalo za mých mladších let, „širokým masám“: vcelku obratně totiž tematizuje řadu problémů, které mnoho lidí v této zemi trápí, ale na úrovni návrhů jejich řešení zůstává značně nekonkrétní, a tedy vlastně nenapadnutelný. (A už vůbec nemluvím o tom, že se jen dvěma velmi stručnými a zcela mlhavými body věnuje oblasti vědy a výzkumu, která je pro budoucnost této země naprosto klíčová.)
Ale kritiky už zaznělo poslední dny dost, a nehodlám se k ní lacině připojovat. Naopak, chtěl bych autorům programu Trikolóry poděkovat za to, že pojmenovali věci, které v programech mnoha jiných politických stran postrádám: krize hodnot, migrační problematika, reforma fungování EU... A přitom by v nich být měly. Zaprvé prostě proto, že jsou to záležitosti, které voliči pokládají za relevantní.
Netvrdím samozřejmě, že by jejich řešení mělo být shodné s tím, co navrhuje Trikolóra – naopak, svobodná soutěž idejí si přímo vyžaduje, aby byly rozdílné. Hlavně by se o nich ale nemělo mlčet. A zadruhé, trochu pragmaticky, kvůli volebním preferencím. Možná by se po takové změně KDU ČSL, STAN a TOP 09 zase vyšplhaly přes pětiprocentní hranici.
Já Trikolóru volit určitě nebudu, přinejmenším proto, že má na můj vkus příliš blízko například k amnestii z 1. ledna 2013. Jenže pokud strany poněkud samozvaně „demokratického“ bloku budou pokračovat ve své pštrosí taktice, bude ji možná volit spousta jiných.
© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.
