„Pokud voláte poprvé, stiskněte laskavě jedničku. Voláte li podruhé, zmáčkněte dvojku. Voláte li kvůli minulému telefonátu, volte trojku. Jestliže chcete poradit, zvolte čtyřku, stiskněte křížek a počkejte, až vám některý z našich zaměstnanců bude k dispozici.“
Vyslechl jsem dvakrát Hello, Dolly!, než se ozvala slečna, která mne požádala o několik informací. Nadiktoval jsem jí jméno, adresu a telefonní číslo. Také typ přístroje, datum a místo nákupu. Vyhledal jsem i číslo faktury a datum záruky. Za splněný úkol jsem získal zákaznické číslo a číslo odborníka.
Jeho linka byla stále obsazena. Protože mne nebavilo poslouchat stále Chačaturjanův Šavlový tanec, rozhodl jsem se zavolat druhý den. Program se změnil. Obsazeno bylo stále, ale už od rána dávali píseň Krásné je žít. Po několika reprízách se ozvala nachlazená slečna. Dozvěděl jsem se, že všichni technici jsou zaměstnáni a některý z nich se ozve, jakmile bude volný. Po části Čajkovského klavírního koncertu na mne přišla řada.
Poslední slovo Tomáše Baldýnského: Ed Soukup |
„Podívejte se, jestli je kabel počítače správně zastrčen do zástrčky,“ žádal mne technik. Jméno jsem nezachytil, protože kašlal. Zřejmě to chytil od nachlazené kolegyně. Udělal jsem, oč mne žádal.
„Co to bylo za zvuk?“ ptal se, když jsem se vrátil udýchaný zpod stolu. „Náš pes. Seděl u zástrčky a chtěl se mazlit.“ Technik byl zřejmě rád, že mlaskavý zvuk nevydával počítač. Požádal mne, abych ho zapnul. Udělal jsem to, ale přerušili nás. Když jsem se znovu dovolal, řekla mi žena, jež se omlouvala, že se musí vysmrkat, že linka je přetížena. Jestli volám kvůli minulému telefonátu, mám volit trojku.
Jiná, zjevně zdravá slečna mi sdělila, že počet telefonátů kvůli minulým je bohužel tak velký, že není možno mne spojit. Mám stisknout čtyřku a křížek. Ne na čele, na telefonu. Udělal jsem to a dozvěděl jsem se od nějaké Angličanky, že „my call is registered“ a mám mít „very nice day“. Promačkal jsem všechna čísla a křížek a měl jsem štěstí. Svěží nová slečna chtěla, abych jí řekl své jméno, adresu, značku a typ počítače, datum a místo nákupu, číslo výrobku a záruky. Řekl jsem jí, že tyto informace jsem už sdělil její kolegyni. Překvapilo ji to, nenašla o tom záznam. Přesto mne přepnula do technického oddělení. Technik žádal, abych opět zkontroloval kabely. Když jsem to udělal, dal mi další úkol.
„Klepněte…“ začal. Dál se nedostal. Znovu nás přerušili. Odhodil jsem telefon a šel k sousedovi. Ačkoli odborník určitě neměl na mysli tohle zaklepání, mohu ho každému, kdo nechce ztrácet čas s horkou linkou, vřele doporučit. Klepněte na sousedovy dveře. Při troše štěstí vám otevře inženýr, technik nebo někdo podobný. Pokud nemá zrovna problém se svým vlastním počítačem, určitě vám pomůže.
Tomáše Baldýnského ve středu zastupuje spisovatel Ivan Kraus - pozn. redakce.
