Poslední slovo Tomáše Baldýnského: My 2020
Premium
Druhý nejhloupější nápad mého života (první, věřím, už nikdy ničím nepřekonám) ke mně přišel předminulou neděli, kdy jsem si řekl, jestli by nebylo zajímavé vymyslet, napsat a natočit seriál o době korony tak rychle, aby se stihl vysílat ještě během karantény, kdy lidi musejí sedět doma a koukat na příběhy hrdinů, kteří se náhle chovají tak nepochopitelně – dotýkají se, chodí do restaurací a líbají se bez roušky.
Aby mohli na obrazovce vidět i lidi, kteří žijou a řeší to, co my teď. Dokonce si přesně pamatuju na moment, kdy mě to napadlo – když jsem se koukal na ČT3 na Nemocnici na kraji města a byla tam slavná scéna operace, kdy doktorka Čeňková blbě držela háky. Všichni lidi v rouškách a jak to parádně funguje, říkal jsem si, tak jsem navrhl České televizi rychloseriál. Scénář za tejden, za další tejden natočeno a dokončeno a další den premiéra v televizi. A Česká televize místo toho, aby mě moudře pohladila po hlavě a řekla, abych se uklidnil, se rozhodla do toho jít. Takže příští úterý natáčíme, první scénář je hotový sotva pár hodin a na další máme šest dní a hodiny tikaj.
O čem to bude dál, máme jen vágní představu, jak to skončí, víme předem – po natáčení všichni skončíme v nemocnici s totálním vyčerpáním organismu a budeme jen doufat, že na nás virus nepřeskočí, zrovna když budeme v tomhle stavu. Jenže to je trochu vytahování, protože na tom nejsme o moc hůř než učitelé, kteří stejně narychlo jako my vymýšleli karanténní způsob psaní scénářů a natáčení, museli vymyslet karanténní způsob výuky. Mám ve své blízkosti rovnou dva lidi, kteří dokázali přeskočit z naprosté nevědomosti o možnostech moderní techniky k organizaci videotříd, zadávání testů do webových aplikací a natáčení videopřednášek pro studenty.
Lidi na Facebooku si stěžují na nudu, ale po těch hodinách video- a telekonferencí, ve kterých si firmy dělají porady a rozdělují úkoly, během nichž je ten stres mnohem větší než na běžných poradách, kdy lidi bojují nejen sami se sebou, ale i s kvalitou připojení, fungujícími či nefungujícími mikrofony, kdy nemají ani ten komfort pracovního prostředí, takže každou chvíli do nějakého obrázku vejde dítě s tím, že se nudí, pes, že už je čas jít ven, případně partner, že tu svíčkovou bohužel připálil... Jsem na nás pyšný, že to zvládáme. A tím „nás“ myslím nás všechny.
© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.
