Od nového zákona si slibují zrychlení povolování výstavby, které vyřeší krizi bydlení a přinese hospodářský rozkvět Česka. Zní to přímo idylicky, má to ovšem mnohá “ale”.
HUDEMA: Marná výprava na koronavirovou party |
Vlna kritiky neopadla ani po roce příprav návrhu zákona, který ministerstvo svěřilo Hospodářské komoře, čili podnikatelským odborům, které má zákon de facto regulovat. Zatím poslední pomyslný políček za nestandardní postup ministerstvu uštědřil ombudsman Stanislav Křeček ve svém otevřeném dopisu. V tuto chvíli návrh prochází posledními komentáři připomínkových míst.
Z mnoha stran se stále ozývá, že legislativní paskvil za účelem urychlení výstavby ustupuje mnohým tlakům nejrůznějších zájmových skupin a stane se hrozbou pro velké množství veřejných zájmů životním prostředím a památkami počínaje a způsobem rozložení pravomocí a kompetencí v oblasti územního plánování konče. Pokud současný návrh vláda schválí, nový zákon místo slibovaných přínosů vyvolá chaos a miliardové ztráty pro státní pokladnu.
Kolem problematické přípravy však vyvstává zásadní otazník. Ministerstvo totiž připravuje novou legislativu, aniž by znalo příčiny problémů, které má zákon řešit. K dispozici nemáme data, která by prokázala skutečné důvody pomalého povolování staveb. Dodnes argumentuje pouze žebříčkem Doing Business Světové banky, který v rychlosti výstavby řadí Česko do druhé stovky na světě. Nutno podotknout, že jde o analýzu hypotetické výstavby skladových hal na kraji města sčítající pouze zákonné lhůty stavebního a všech souvisejících procesů. Neodráží tedy realitu a neříká, kde dochází k zádrhelům.
MACHÁČEK: Itálie v nebezpečí a čínské chyby |
Ministerstvo tvrdohlavě odmítá jakoukoliv analýzu pořídit, anebo se alespoň inspirovat studiemi, které v českém prostředí vznikají. Z dílčí analýzy dat získaných od stavebních úřadů, kterou zpracovala ekologická organizace Arnika, vyplývá, že příčiny zdržení často stojí na straně investorů kvůli nekvalitním nebo neúplným žádostem. Ani tento závěr není zdaleka dostačující.
Vliv může mít pravděpodobně i zahlcenost nebo nekompetence úřadů samotných, což se ve vstupních datech neodrazilo. Samostatnou kapitolou je pak schéma českého územního plánování, které může kvalitně připraveným žádostem o územní rozhodnutí klást značné nástrahy.
Tento malý výzkum však jednoznačně představuje směr a potenciál pro vytvoření komplexní analýzy, kterou ministerstvo mohlo mít dávno v rukou, kdyby jen trochu chtělo. Shromáždit data od stavebních úřadů a skloubit je s analýzami územního plánování a klíčových zájmových skupin by stálo mnohem méně, než na kolik vyjde implementace nové legislativy.
Celá situace připomíná kuchaře, který pro své hosty s velmi specifickými chutěmi (a snad i alergiemi) vaří večeři. Má přitom zavázané oči a nevidí, jaké suroviny používá.
Nedostatek dat má podle ministryně Dostálové vyřešit chystaná digitalizace. Jenže světe div se! Podle aktuálního návrhu zákona bude digitalizace úřadů pouze dobrovolná. Je nadmíru jasné, že takový polovičatý přístup je naprosto k ničemu a problém vůbec nevyřeší. Nový stavební zákon se pod rouškou zefektivnění výstavby nejspíš stane dalším pokusem, jak otevřít dveře divokému podnikání, které u nás je stále tím zásadním symbolem svobody.
Václav Orcígr působí v neziskové ekologické organizaci Arnika, jejímž cílem je spojit ty, kteří usilují o lepší životní prostředí.
