Stloukalův motivační projev mi s gustem převyprávěla kamarádka do telefonu a já si pak s překvapením ověřil, že ho citovala skutečně přesně, slovo od slova, pravděpodobně proto, že jeho věty znějí tak mluvně a přirozeně, že jakmile je byť jednou zaslechnete, tak nemůžete v těch „kebabech u cikánů smradlavejch špinavejch tam“ udělat chybu.
Kvůli téhle části projevu Dominik Hašek ve stejném pořadu slova nevážil, naopak, říkal, že tenhle člověk nemá u mládeže co dělat a že rasistické výrazy do kabiny nepatří. Podle pana Stloukala šlo o nadsázku, které se kluci smáli, a že takový není. Ale kde jeho srdce leží, si snadno ověříte na jeho Twitteru, na kterém vyzývá, že Německo, kde pouštějí muslimy do luteránských kostelů, by se mělo oplotit a nepouštět nikoho ven.
Že devadesáti procentům hlasujících na serveru Sport.cz připadal Stloukalův projev v pořádku, je pochopitelně na pováženou, což se teď hodně řeší a dokládá jako důkaz o českém rasismu, přestože není možné neuznat, že se nejednalo o projev, jehož cílem bylo rozdmychávat mezirasovou nenávist.
Byl to motivační projev, jehož „forma byla taková, jaká byla“ (© Marián Jelínek), jeho energie působila na posluchače sympaticky a já sám musím říci, že mám v životě momenty, kdy bych potřeboval, aby se přede mě někdo postavil a s takovýmhle gustem mě poslal do „tvarohárny“.
Dokonce jsem přemýšlel o tom, že kdyby nějaký politik předstoupil před národ, ochablý po koroně stejně jako mladí brněnští hokejisti, a začal na něj ječet, že to, že se dva měsíce flákal, je vrchol a že si teď vytřem prdel s tou ekonomikou zasranou, tak by žádná krize nakonec možná vůbec nebyla.
Ale to hlasující samozřejmě neomlouvá. Ani nás, nehlasující, kteří každý z jedné desetimiliontiny ovlivňujeme atmosféru v téhle zemi. Mimochodem, kdysi jsem se kdesi u Jihlavy sešel s jedním Arabem, který si sám dal přezdívkou „Čmoud“ a na jiné oslovení neslyšel. Prý měl pak radost z toho, že ho i neznámí oslovují, jak chce on.
