Poslední slovo Radky Kvačkové: Pohlednice z Krkonoš
Premium
Názor
Po roce zase na pár dní do Krkonoš. Nádhera. Kolem Svobody nad Úpou ani náznak po zničených lesích. Naopak, zeleň bují jako zběsilá, zarůstají i cestičky. Nějaké změny ale pozoruju. Například noviny se nekupují v trafice, ale v zelenině, a když si dáte v Janských Lázních rande u sochy Krakonoše, nenajdete ji. Nechcete věřit, protože to je, jako kdyby zmizel z pražského Staroměstského náměstí Jan Hus i s podstavcem.
Pak se ale záležitost vysvětlí. Autobusy potřebovaly místo na otáčení, tak tu horu kamení, ze které vystupuje mohutná hruď a impozantní hlava vládce živlů, přemístili nad zatáčku. Bůh ví, jak to dokázali.
Zastavují se hlavně rodiny. „A kdo je to ten Krakonoš?“ ptají se dívenky asi tak osm devět let tatínka čtyřicátníka. Ten se diví: „Přece pán zdejších hor, copak vy neznáte Krkonošské pohádky?“ Děti se dívají nechápavě. „No tak holky, vzpomeňte si, Anče, Kuba, Trautenberk, to vám nic neříká?“ Ne, neříkalo. Čtyřicátník kroutí hlavou: „… a my na tom vyrostli.“
Nikoliv úplnou novinku představují klíšťata. „Já sekám kolem domu trávu zásadně v holinách, a přesto jsem jich letos chytla už aspoň deset,“ konstatuje švagrová. Švagr má teorii: „To je tím, že odešli mravenci. Dokud jsme tu měli mraveniště, neměli jsme klíšťata.“
Odešli ale nejen mravenci, kteří možná drželi klíšťata dál od lidských těl, ale i cizinci, kteří drželi ekonomiku lázní. Viditelní bývali zejména muslimové se svými více či méně zahalenými ženami. Většinou doprovázeli dítě postižené obrnou, kterou jsme u nás naštěstí vymýtili očkováním.
Jeden muslim, Íránec, co kdysi přijel do Československa studovat, tu ale žije dlouhodobě, vlastně už přes třicet let. Pokud vím, neměl rád nebožtíka šáha, snad se i nějakým způsobem podílel na té revoluci, která ho svrhla. Sám ale z rodné země odešel nedlouho po svržení, tedy onom vítězství. Známe se léta, ale teprve letos jsem se ho zeptala, jak dlouho mu trvalo, než zjistil, že šáh představoval pořád lepší alternativu než to, co přišlo po něm. Prý několik dní. (Dosti poučné.)
Taky mě zajímalo, proč si po Francii, kam odjel původně a kde strávil několik let, vybral jako svou novou vlast Česko, přesněji tehdejší Československo. Stipendium mu totiž nabízel taky někdejší Sovětský svaz, Bulharsko a tuším Maďarsko. Odpověď toho někdejšího revolucionáře, nyní před důchodem, mě pobavila. Prý díky babiččině šicímu stroji. Jako malý kluk se motal kolem babičky, která držela rodinné finance tím, že po nocích šila, a pamatoval si, že na šicím stroji byla destička, na níž stálo „made in Czechoslovakia“.
Někoho napadne – ale stejně, proč zrovna Krkonoše? Inu, někdy se zkrátka přihodí, že si holka z hor nabrnkne na vysokoškolské koleji v Praze studenta z ciziny, vezmou se a hledají, kde hnízdit. V Krkonoších to šlo. A pak, je tam opravdu krásně.
© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.
