Film se mi líbil, i když byl o trochu jiném Havlovi, než na jakého se pamatuji já. Pochopitelně mi vadily historické lapsy – proč by se měl někdo učit Chartu nazpaměť, když existoval telefon a další možnosti, jak text předat z Prahy na Západ? Copak by se Václav Havel vydal na soukromý koncert v bílé košili a v obleku? A bylo jich víc.
Jedna má kamarádka poznamenala, že divákovi těžko může být jasné, proč si tolik lidí přálo, aby se ten věčně nerozhodný a váhající člověk stal prezidentem. Něco na tom je – Havel jistě nebyl vůdcem, který třímá prápor a neochvějně kráčí v čele davů, jeho silou byla argumentace a přesvědčování, nikoli provolávání hesel. Jeho jasné politické vymezení a odhodlanost však byly nepochybné.
