No není. Přitom já vím docela určitě, že nakažlivá je. Náš tatínek ji kdysi měl, maminka ji od něj chytla a my děti jsme nákaze unikly jen proto, že jsme koukaly být co nejvíc z domu. Zajímavé na tom bylo, že jakmile se nakazila maminka, tatínkovi se trochu ulevilo. Jako by se ten náklad naředil nebo rozložil na víc nosičů.
Můj zájem o depresi a mechanismus jejího startování zesílí vždycky, když se mi psychicky přitíží, tedy většinou po večerních televizních zprávách. Tuhle jsem si říkala, že zjistím, proč tomu tak je, a vzala jsem si ke sledování Událostí tužku a papír.
Poslední slovo Radky Kvačkové: Pohlednice z Krkonoš |
První informace by mohla dostat titulek „Nakažených covidem přibývá a lepší to nebude“, další dokumentovala, že v Jihočínském moři se stupňuje napětí, které může skončit konfrontací mezi velmocemi. Následovalo konstatování, že z Řecka do Severní Makedonie přicházejí pašeráckými stezkami tisíce běženců, které pak policisté chytají.
Pak tu máme (čtu ze zápisků) znásilnění dívky v Německu, vraždu novináře na Slovensku, desátý vlak, který tento měsíc projel na červenou, takže cestujícím šlo o život, jeden zmanipulovaný tendr a jednu připomínku holokaustu, přesněji trest pro třiadevadesátiletého dozorce v koncentráku, který mu udělil soud pro mladistvé.
To proto, že souzenému za války ještě nebylo osmnáct. Za jediný pozitivní pohled by snad bylo možné považovat záběr na takzvanou Chudobínskou borovici vzdorující času, živlům a lidem na skalnatém výběžku a připomínající zatopenou vesnici pod sebou. Dendrologové připustili, že stav tři sta let starého stromu je sice vážný, nikoliv však kritický. Aspoň tak. Jako vzpruha ovšem málo.
Poslední slovo Radky Kvačkové: Půl bilionu |
Já dobře vím, že pozitivními zprávami musejí média ve vlastním zájmu šetřit, protože ve vyšším množství by mohly nudit, ale předávkování špatnými by asi měl taky někdo hlídat. Z hygienických důvodů, kvůli těm depresím. Podle toho, co slýchám, začínají se šířit snad ještě rychleji než covid-19 a roušky na ně nezabírají.
Vidím to tak, že by třeba Rada České televize, která má dohlížet na takové věci, jako je rozpočet a objektivita, jmenovala taky svého hygienika (optimálně psychologa nebo přímo psychiatra), který by si tak jako já dělal u zpráv poznámky a občas doporučil, nebo dokonce zavelel: Tohle těm divákům radši ani neříkejte. Nebo s tím aspoň počkejte, až se zase v zoo narodí nějaké mládě a bude ty jobovky čím vyvážit. Protože jak říkám, deprese je nakažlivá. A kdo šíří nakažlivé choroby… (viz výše).
