Nikoliv ovšem ve významu „kvasiti – hody míti, panket držeti“, jak jej ve svém slovníku Silva quadrilinguis vocabulorum et phrasium definuje Daniel Adam z Veleslavína, už proto ne, že by se spíše než o hodokvas muselo jednat o nehodokvas. Těch nehod, jež by nám tato novela způsobila, kdyby zůstala v podobě schválené Poslaneckou sněmovnou, je totiž hned několik – ale jsou všeobecně známy, tak necítím potřebu je vyjmenovávat.
Spíše jen poznamenám, že pofňukávání poslanců, aby Senát nesmysl, který vyplodili, dal do pořádku, ukazuje, která z parlamentních komor je tomuto státu užitečná, a která – když by měly být vyslyšeny hlasy volající po úspornějším uspořádání zákonodárného sboru – by mohla být zrušena.
Poslední slovo Karla Olivy: Mezinárodní dny |
Leč problém je širší než „pouhá“ výše daňových příjmů. Vtrhla k nám morová rána, což kromě životů, svobod a požitků rozkolísalo i peníze: například jsou vyšší výdaje na zdravotnictví a nižší příjmy z velmi lecčeho. A hlavně: mnoho lidí dočasně ztratilo možnost výdělku. Protože to však nastalo v obecném zájmu, tak je zcela fér, aby byl takový výpadek těm, jež postihl, z obecních peněz kompenzován. Otázka ovšem je, kde ty peníze vzít.
V zásadě tu totiž máme souběh dvou faktorů: návrhy na snížení daňových příjmů a požadavky na zvýšení státních výdajů. To vypadá jako problém bez možnosti dobrého řešení – jímž zcela jistě není nápad stát bezprecedentně zadlužit. Pokud ty peníze na potírání pandemie a jejích následků potřebujeme teď – a zřejmě je to tak – měli bychom je také teď dát dohromady, nikoliv si je půjčit čili – obrazně řečeno – zastavit stát bankám či bůhvíkomu, a zkomplikovat tak sobě či dokonce dalším generacím budoucnost. Prostě pokud jsou nutné vyšší výdaje, je potřeba zvýšit příjmy – což se snižováním daní příliš nesouzní, naopak by bylo logické je zvýšit.
Poslední slovo Karla Olivy: Hyperami |
Ostatně je potřeba vidět, že tu nejsou jen ti, jimž pandemie rozvrátila byznys, ale i nemálo těch, jejichž příjmů se nijak nedotkla – například státních zaměstnanců, a dokonce i těch, jimž přinesla vyšší než obvyklé zisky: třeba výrobcům zdravotních či ochranných pomůcek nebo producentům herního softwaru. A vadná je i mantra, že „snížením daní zůstane lidem víc v peněžence“. Některým jistě. Avšak těm, jejichž ekonomická činnost možná bude i napřesrok pandemickými opatřeními omezena nebo budou odpisovat letošní ztráty, to nepřinese naprosto nic, prostě proto, že z nulového zisku jsou i nulové daně.
Prostě, racionální (a také spravedlivé) by bylo těm, kdo vydělávají, teď na přechodnou dobu – třeba na ty prezidentovy dva roky – daně zvýšit: „zaplatili“ by tak za zvýšenou ochranu před onemocněním danou tím, že ti méně šťastní museli svůj byznys omezit. Ale chápu, je necelý rok před volbami, to jde racionalita pravidelně stranou…
