Lidé opět zaplnili pražskou náplavku. Respirátory vytahují jen před policisty, pak z obličejů rychle mizí |
Také pardubické Pernštýnské náměstí těsně před devátou večerní tak žije. Popíjí se z kelímků ve stoje před restauracemi a hospodští hostům diskrétně přistaví plynový ohřívač. Pak se razí domů nebo na párty v bytech či ubytovnách. Když je člověku dvacet, je mu nějaký koronavirus ukradený a noční zákaz taky, protože ho „benga“ kontrolují hodně sporadicky.
  |
Ostatně ani skupinka osmi dělníků z východu Slovenska si ze zákazů nic nedělá, ve vlaku si posedá vedle sebe a sundá si roušky, protože prostě „Mame v p…“ a „ať si žandári klidně prídú a zoberú ma“. Pražské náplavky pak v sobotu praskají ve švech. Mezi hloučky procházejících se lidí se proplétají běžci, je tu hlava na hlavě a mnozí by raději vyjeli na hory, kde by měli sněžné pláně sami pro sebe. Jenže se bojí kontrol na hranici okresů anebo prostě je jim hloupé porušovat vládní nařízení.
Kde jsou sociologové!
Jiní si kondiční procházku či běh za takových podmínek rozmyslí a zůstávají doma u filmů či televizí. Náruživými diváky i hráči videoher se stávají i děti zavřené u domácí výuky, které ztrácí kontakty s vrstevníky a přicházejí o pohyb venku. Majitelé obchodů a hospod sedí doma, mohou nadávat nebo jít dobrovolně pomáhat na covidovou jednotku. Jistota je prakticky jediná – večer se vylít pár skleničkami vína a na ten marast zapomenout. Alespoň že nám vláda nezakázala alkohol.
Raději si zakrýt oči při myšlence na to, jak se to všechno odrazí na zdraví populace i celé společnosti. Marketingový tým Andreje Babiše si nedávno naběhl na hrábě, když na premiérově facebookovém profilu apeloval na Čechy, aby netloustli. Hned mu diskutéři otloukli o hlavu, že to byla jeho vláda, kdo před půlrokem zavřel sportoviště a hází sportu klacky pod nohy dalšími omezeními.
Jsme v úplném lockdownu, lidé už jsou unavení. Vláda však dala plán uvolňování, říká Česka žijící v Anglii |
K trvalému nedostatku pohybu se přidávají stresy z nákazy, které někteří kompenzují kouřením či alkoholem. Vzniká tak slušný základ pro civilizační nemoci typu cukrovky, hypertenze a různého druhu mrtvic, kdy lidé budou umírat nikoli na covid, ale kvůli strachu z něj. Vzorce chování jsou popsány zběžně a amatérsky, protože společnost za koronaviru vyžaduje sociologického zkoumání. To se sice v určité míře děje, přesto ale jsou ve srovnání s epidemiology či ekonomy sociologové vidět daleko méně.
Určitě by měl někdo z nich radit vládě a říci své stanovisko, k čemu její opatření odkoukaná premiérem Babišem v zahraničí povedou. Třeba jen připomenout, že pustit národ na chaty a chalupy, tradiční české specifikum, je v podstatě dobrá věc, protože přispívá k všeobecné psychické pohodě (a tím i zdraví) populace.
Sociologové by také zřejmě dokázali odhalit negativní trendy a varovat před nimi. Připomeňme první polovinu zimy, kdy lidé i přes zákaz hotelového ubytování hromadně vyráželi na hory i s rodinami „na služební cesty“. Možná by právě sociolog dokázal včas zapnout varovné světélko, že opatření nefungují a je třeba je změnit tak, aby byla efektivnější.
Před budovou ministerstva zdravotnictví v Praze se zastřelil 50letý muž. Motiv zatím není známý |
Pak jsou tu i některé procesy, na které ukazuje několik případů demonstrativních sebevražd či nápisy hanobící vládu a premiéra. Toto „tiché bublání“ a vzdor může vyústit do vln nenávisti, netolerance a volebních zisků extremistických stran už třeba hned v podzimních parlamentních volbách.
Vláda se ale nemůže divit, že společnost vře, když řídí zemi chaoticky, zavírá to, co by mohlo zůstat otevřené, a slibuje nemožné. „Věřím, že je to cílová rovinka, pak se už projeví očkování,“ prohlásil na konci února při vyhlašování posledního a zatím nejpřísnějšího lockdownu vicepremiér a předseda ČSSD Jan Hamáček.
Zdaleka není vyhráno
Jenže zkušenosti ze světa ukazují, že opatření se musí po čase opakovat, jinak čísla nakažených a mrtvých zase poskočí nahoru. K lockdownu se tak vrátilo i třeba Chile, která má proočkováno alespoň jednou dávkou skoro třetinu obyvatel, zlá situace je v poslední době i v Maďarsku s bezmála pětinou (i alespoň částěčně) vakcinovaných.
Boj s pandemií tak bude zřejmě ještě běh na dlouhou trať. Bude to možná trvat ještě několik let a je pravděpodobné, že koronavirus ani poté nezmizí. Podle toho je třeba se zařídit a dívat se na nákazu i z jiného pohledu než epidemiologického či ekonomického.
