Na závěr Febiofestu přijel do Prahy britský režisér Mike Leigh uvést svá dramata Vera Drake, Všechno nebo nic a Tajnosti a lži. Také představil nový snímek Happy-Go-Lucky, který mnohé překvapil svým optimismem a vtipem.
„Pokaždé když točím film, snažím se udělat v mém vlastním žánru něco jiného, takříkajíc nechci vám servírovat stejné jídlo pokaždé, když vás pozvu na večeři,“ vysvětloval režisér, proč vyměnil chmurný tón dramat za komedii o štěstí. „Ale i Happy-Go-Lucky se dotýká podobných témat jako předchozí filmy. Hlavní hrdinka Poppy je velkorysá, starostlivá, vřelá, pomáhá jiným, ale tenhle popis by seděl i na Veru Drake, jenže kontext těch postav je jiný. Dá se i říct, že Poppy je opačná strana téže mince než hlavní hrdina filmu Nahý. Každý žije v jiném světě, ale usilují o podobné věci. Všechny mé filmy jsou součástí stejné cesty,“ říká Leigh.
Učitelský optimismus Nezdolný optimismus hlavní hrdinky pramení podle tvůrce už jen z toho, že je pedagožka. „Učitelé, kteří učí děti, tedy naši budoucnost, musejí být optimističtí, jsou k tomu vlastně nuceni,“ myslí si šestašedesátiletý filmař. Jeho vlastní profesorské zkušenosti z londýnské filmové školy, kterou sám i vystudoval, ho ale podle jeho slov k námětu neinspirovaly.
Stejně jako předchozí filmy, i Happy-Go-Lucky začal Leigh natáčet, aniž by měl předem jasný scénář, a nejprve strávil půl roku zkoušením s herci. „Pro mě je tento styl natáčení přirozený. Jdu na opravdové místo a zkoumám ho, aby se k němu pak hodila akce. Celé to je organické. Mé filmy nejsou jen o postavách, ale i o místech, jsou o světě, který žijeme,“ vysvětluje režisér.
Jak se mu na takto natáčené filmy shánějí peníze? „Financování filmu bylo a pořád je těžké. A zvlášť když lidé nevědí, o čem bude. Ale měl jsem velké štěstí, protože jsem mohl natočit osmnáct celovečerních filmů, k nimž nebyl předem scénář. Můj první film Tísnivé okamžiky z roku 1971 podpořil herec Albert Finney, který si docela vydělal na filmu Tom Jones procenty ze zisku. Pak se rozhodl podpořit začínající filmaře. Sponzoroval můj film a první film Stephena Frearse. Dalších sedmnáct let jsem žádný film nenatočil, protože bylo těžké sehnat peníze. Ale měl jsem opět štěstí, že jsem mohl jít do BBC a natočit šňůru snímků tam. Tehdy tam panovaly liberální časy, kdy jste mohli dělat různé věci, aniž by vám pokládali moc otázek. Apo těch letech jsem si vydobyl nějaké renomé a podařilo se mi získat peníze na další projekt,“ popisuje Leigh.
Dnes už BBC mladým filmařům takové šance nenabízí, podle Leigha ale mají dnešní začínající tvůrci výhodu, že díky novým technologiím snadněji natočí film. „Ale měla by existovat větší podpora pro mladé filmaře a nemyslím jen finanční podporu, ale takovou, která s sebou nenese žádné podmínky. Je důležité, aby filmaři necítili tlak, že musí vytvořit něco podle existujících konvencí, zvlášť hollywoodských,“ říká Leigh.
Hollywood mu sám o sobě nevadí. „Ale odmítám jako evropský nezávislý filmař přijmout názor, že tam musíte jít a stát se jeho součástí. Já patřím sem a všichni evropští nezávislí by neměli dovolit, aby nás Hollywood zkonzumoval.“ Oscarové nominace, jichž má na kontě šest, ale neodmítá. „Nominace jsou fajn, je to zábava. Natočíme tady levné filmy a pak s nimi jdeme na něco tak hollywoodského, jako jsou Oscary, to je určité vítězství.“ Leigh také ví, že podobné ceny jsou dobré pro publicitu. Úspěšné Happy-Go-Lucky získalo oscarovou nominaci za scénář a Zlatý glóbus a Stříbrného medvěda z Berlinale pro Sally Hawkinsovou, představitelku Poppy. Režisér na svou úspěšnou novinku ale slyšel i negativní reakce. „Existují lidé, kteří ten film nenávidí a nemůžou Poppy vystát. Tomu nerozumím a zdá se mi hrozné, že mají takový názor. Většinou to jsou muži ve středním věku,“ dodává Mike Leigh.
***
„Nominace na Oscara jsou fajn, je to zábava,“ říká Leigh. „Natočíme tady levné filmy a pak s nimi jedeme na něco tak hollywoodského, jako jsou Oscary.“ Happy-Go-Lucky získalo nominaci za scénář.
