Ekonomičtí experti nyní řeší otázku, jak trvalé následky pro světové hospodářství, a zejména světový trh s ropou bude mít vpád Iráku do Kuvajtu. Běžně se už hovoří o třetím ropném šoku – první byl v letech 1973-74 po izraelsko-arabské válce, druhý v letech 1979-80 po pádu šáchova režimu v Íránu. Svět se bude muset opět na nějaký čas smířit s drahou ropou. Přesně za týden, který uplynul od vstupu iráckých vojsk do Kuvajtu, skočily ceny ropy z 20 až 21 dolarů za barel na 26 až 29 dolarů podle druhu dovážené ropy. V některých zemích už i zdražil benzin na čerpacích stanicích.
Nahradit přibližně čtyři miliony barelů ropy denně – tolik činil irácký export – nepředstavuje teoreticky žádný problém. Ve světě je řada producentů, kteří měli v minulosti odbytové problémy. Naftaři by ovšem mohli dát přednost i jiné odbytové strategii, která se jim v letech slávy Organizace zemí vyvážejících ropu na určitou dobu vyplatila. Přestali by totiž zveřejňovat čísla o přísunu ropy na trh, aby udržely nynější vysoké ceny. Po prvním ropném šoku západ potřebovali několik let na to, aby takovéto strategii dokázal čelit.
Na rozdíl od dvou předchozích naftových šoků však nahrazení bojkotované irácké ropy není jen otázkou volby určité marketingové strategie, ale problémem vojensko-politickým. Zeměmi, které by mohly suplovat výpadek na trhu, jsou Saúdská Arábie a Sjednocené arabské emiráty. Jenže jejich představitelé dobře vědí, že pokud se k něčemu takovému odhodlají, musejí počítat s tím, že budou příštím terčem iráckého útoku.
Ekonomiky hlavních západních států jsou však naštěstí v poměrně dobré kondici, takže krátkodobé zvýšení cen ropy až 25 procent nemůže vyvolat ekonomickou recesi. Západ si také uvědomuje, že nyní je v sázce opravdu hodně, takže na situaci reaguje rezolutně, a hlavně jednotně. To dává naději, že „loupež století“ Iráku jen tak neprojde. Lidové noviny 9. 8. 1990
