Z modrých popelnic umístěných na levém břehu Vltavy navezou popelářské vozy do chrášťanské třídící linky 60 tun papíru denně. Zde je odpad v průběhu dne separován na tři základní komodity – lepenku, noviny a časopisy, smíšený papír – které se následně lisují do zhruba 500 kilogramových balíků.
Vězni jako popeláři i metaři. Pečlivě vybraní si v Praze zkusí práci na svobodě |
Zaměstnancům odpadové společnosti v tom již přes rok pomáhají i trestanci z nedaleké vazební věznice Ruzyně. Od běžných pracovníků jsou rozlišeni právě žlutou reflexní vestou a u třídící linky se střídají ve dvou směnách – ranní (od 6 do 14) a odpolední (od 14 do 22). Ačkoliv linka funguje v nepřetržitém provozu, vězni v noci dělat nesmějí. Během pracovní doby mají nárok na půlhodinovou přestávku, k dispozici je jim mimo jiné i samostatná převlékací místnost.
Do Chrášťan za zaměstnáním dojíždí zpravidla deset odsouzených. Někdy jsou na směně tři, jiný den pět, ne vždy se totiž mohou dostavit všichni. Další desítka mužů pak obsluhuje druhou třídící linku v sídle společnosti v pražských Vysočanech. Ti už ovšem dojíždí z nápravného zařízení na Pankráci.
Výplata čtyři a půl tisíce korun
Mimo prostory věznice pochopitelně nemůže pracovat každý. Trestanec, který o takové zaměstnání projeví zájem, musí splňovat hned několik podmínek. „Například být zdravotně způsobilý, projevit chuť pracovat a mít osobnostní předpoklady. Vězeňská služba si proto jednotlivce vytipovává,“ říká Petr Bednář z oddělení výkonu trestu ruzyňské věznice.
  |
Jak zástupci káznice, tak i společnosti třídící odpad si vzájemnou spolupráci pochvalují. S vězni, kteří se v areálu pohybují volně a nejsou nikým střeženi, dosud žádný incident řešit nemuseli. Pražské služby proto uvažují, že by jim v budoucnu umožnili pracovat rovněž v centru metropole. „Projekt momentálně připravujeme. Šlo by třeba o úklid města či péči o zeleň,“ nastínil mluvčí podniku Radim Mana.
Spokojeni jsou s prací mimo mříže a betonové zdi i samotní vězni. „Každý chce ven, celý trest pak utíká lépe. Stereotyp uvnitř je hrozný,“ líčí dvaadvacetiletý Lukáš T., jenž u třídící linky pracuje měsíc. „Dřív jsem rok a půl dělal skladníka. Takhle práce je náročnější, ale také o něco lepší finančně,“ říká s tím, že si měsíčně vydělá čtyři a půl tisíce korun.
Vyšší peněžitá odměna pro něj ale prý nebyla tím hlavním důvodem, proč na osmihodinovou šichtu v papírovém šílenství přistoupil. Zaměstnání zpoza vězení totiž trestaným může výrazně pomoct při žádání o podmínečné propuštění.
„Je lepší, když se dostanete ven. Utíká to špičkově, než se otočíte, půlka dne je pryč,“ říká pětapadesátiletý Aleš L.
O něco déle, přesněji půl roku, se v prostředí odpadové haly pohybuje pětapadesátiletý Aleš L. „Pracuji tam, kde je třeba. Někdy na lisu, někdy na pásu. Není to náročné, jen musíte být zodpovědní. Je to fičák, ale já se toho nebojím,“ popisuje. Stejně jako jeho kolega, ani on si práci venku nemůže vynachválit. „Je lepší, když se dostanete ven. Utíká to špičkově, než se otočíte, půlka dne je pryč,“ pokračuje Aleš.
Kdyby chtěl, může v třídícím centrum zůstat i po uplynutí svého trestu, z něhož mu v současnosti zbývají dva roky. Pražské služby totiž pracovníkům z věznice nabízejí možnost dlouhodobější spolupráce. „U nás mají dveře otevřené. Jsme tomu velmi nakloněni. Jedna z věcí, proč to děláme, je, abychom připravili odsouzené na práci po výkonu trestu,“ říká mluvčí Mana.
Vězně nabídka těší, pro svou budoucnost ovšem spřádají poněkud odlišné plány. „Chtěl bych si založit vlastní malou třídící linku ve Vysokém Mýtě,“ uzavírá Aleš.
