V závěsu za Komedií jsou Městská divadla pražská s Králem Learem (11. září), titulní roli hraje Jan Vlasák a režíruje Petr Svojtka. Do zářijových premiér se tlačí z konce minulé sezony odložená Fidlovačka aneb Kde domov můj (21. 9.) na Vinohradech v režii Jiřího Havelky, který tak debutuje ve velkém kamenném divadle. I další titul, Kafkův Proces, bude režírovat mladší generace - Natálie Deáková. Zahostuje si opět Vladimír Morávek, uvede Cyrana (v jeho domovském Brně se do něj opustí Zdenek Plachý) a pan šéf Stropnický si pro sebe vybral hodně náročné sousto - Shakespearova Caesara.
Divadlo Na zábradlí, které potřebovalo nového šéfa jako sůl, ho má už od loňska, ale zatím pracoval skoro v utajení. David Czesany nechtěl sdělovat své představy, a tak dramaturgie první sezony pod jeho vedením vznikala celkem bez publicity, a kupodivu není úplně marná. Na úvod to bude Nebe nepřijímá, což je projekt Centra současné dramatiky, na němž se podílí Divadlo Letí a Divadelní ústav. Tématem prvního ročníku bude životní tempo dneška a jeho symbol - letiště.
Vznikl tak seriál krátkých her s tématem letiště, které pro Letí napsali evropští dramatici - Viliam Klimáček, Falk Richter, David Drábek či David Gieselmann. Premiéra bude na pražském letišti 21. září. Dále je na programu nová hra Radky Denemarkové Spací vady, Schimmelpfennigova Ambrózie, variace na antickou Oresteiu Orestés material a Bambuškova autorská inscenace o třetím odboji Česká válka.
Národní divadlo, respektive činohra, má jako první premiéru očekávanou Věc Makropulos v režii Roberta Wilsona. Předvede-li slavný Američan aspoň půlku toho, co ukázal při efektně chladné, ale dokonale secvičené Brechtově Žebrácké opeře, máme se na co těšit. Zatím se po vlastech hlavně drbe o tom, kolik Wilsonovy režie „Národní stojí“. Asi dost, ale jestli si někdo myslí, že u nás budou evropské režijní špičky hostovat za hubinku jenom proto, že jsme přece takoví chudáčkové, tak se šeredně plete. Jestli Wilsona zaplatí zmíněná talentovaná kráva, tak spánembohem. Další zajímavý titul nastuduje Daniel Špinar, bude jím inscenace podle slavného filmu Ernsta Lubitsche Být či nebýt z roku 1942 s Carole Lombardovou a Jackem Bennym. Sezonu stylově uzavře J. A. Pitínský s Topolovým Koncem masopustu. Na Nové scéně se pak odehraje rozsáhlý projekt ve spolupráci s Unií evropských divadel (kam bylo ND konečně po letech přijato). Zatím má název Nouzový východ a za českou stranu se ho účastní Viktorie Čermáková
Národní divadlo Brno poutá pozornost dvěma tituly. Jako jedno z mála českých divadel vzpomnělo stého výročí Františka Hrubína a uvede jeho drama Oldřich a Božena v režii Pavola Juráše. Dále Zdenek Plachý a Marek Hladký vyplodili „autentickou love story“ Jiřího Štaidla a Hany Maškové, kterou v lednu uvedou pod názvem Lásko, mně ubývá sil. Tvůrci slibují „sentimentálně vyprávěný životní příběh krasobruslařské legendy Hany Maškové a textaře Jiřího Štaidla plný nestárnoucích hitů a neopakovatelné atmosféry šedesátých let.“ Uvidíme, zda z toho nebude jen krotké retro podle osvědčeného mustru Hvězd na vrbě. Konec masopustu uvede i Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě v režii Janusze Klimszy. Divadlo vedle provozních komediálních titulů připravilo například dramatizaci SzczygieBova Gottlandu (režie Jan Mikulášek) či znovuobjevenou Congrevovu komedii mravů ze 17. století Velkolepost vyvolených aneb Setrvalý stav světa.
Na první pohled se dramaturgie nadcházející sezony jeví neotřele: dost původních her i autorských projektů s jasným tématem. Ovšem jsme teprve na začátku, a teprve až se plány z papíru přenesou do reálu, uvidíme, nakolik byly skvělé...
