Vzpomínáte si na billboardy s Jiřím Paroubkem, jenž sliboval: Zruším ranní kocovinu, případně Zruším ranní vstávání? Podobně byl v témže volebním roce 2010 terčem anonymní negativní kampaně i Mirek Topolánek. Ale již v roce 2006 se objevila takzvaná Balbínova poetická strana, která, ač bez prostředků a zázemí, vedla billboardovou kampaň proti Miroslavu Kalouskovi.
Když půjdeme ještě hlouběji do historie, kampaň postavená na heslech jako Spálená země či Vláda zlodějů a tunelářů pomohla Miloši Zemanovi v roce 1996. V posledních volbách do tohoto proudu zapadl i billboard zobrazující objímajícího se Andreje Babiše se Zdeňkem Bakalou s doutníky v rukou a heslem Poctivou prací k miliardám ANO?.
ZVĚŘINA: Pohnout nevoličem. Spokojeného lenocha dožene k volbám jen emoce |
Zkrátka tuzemský volič je na špínu a pomlouvání vlastně pečlivě trénovaný, ostatně součástí aktuální kampaně je i skupina Šuman, šířící sestříhané nahrávky s jediným záměrem – ovlivnit volby. Navíc na sociálních sítích vše probíhá podstatně divočeji, protože ty nelze tak snadno kontrolovat.
A jsme asi u nejpodstatnějšího, tedy u účinnosti negativních kampaní. Experti tvrdí, že fungují, a proto se stále využívají (viz sousední Rakousko). Jenže jak si vysvětlit, že dlouhé měsíce trvající protibabišovská kampaň politickým stranám příliš nepomáhá? Leckteří spatřují klíč v tom, že tuzemská média prý nejsou svobodná, protože jsou vlastněná Babišem (či jeho svěřenským fondem) a jinými miliardáři.
Je to, jako kdyby neexistoval internet ani veřejnoprávní média. To by ale asi nebylo nejabsurdnější, daleko zvláštnější je představa, že by se dalo voličstvo přesvědčit tím snadněji, čím by byla hadice na chrlení negativních sdělení objemnější. Volič je v očích zastánců téhle teorie jen nesvéprávný hlupáček odsouzený ke zmanipulování.
