Proklamace a skutečnost
Po přečtení článku se nestačím divit. Skutečnost je na hony vzdálená. Patřil jsem k prvním českým diplomatům, kteří jako národní experti, (t.j. zapůjčení MZV) pracovali na Delegacích EU v zahraničí, konkrétně v letech 2006-2010 na Delegaci EU v Saúdské Arábii s působností pro všech šest zemí Perského zálivu (od Kuvajtu po Omán). Relace patřila k těm obtížnějším, úřad byl malý, na počátku jsme byli jen dva diplomaté později již čtyři. Práce bylo dost (jednání o volném obchodu, řada konzultací k politické situaci v regionu, rozvoj občanské společnosti a navazování spolupráce s nevládními organizami, ekologie, vzdělávání, lidská práva, boj proti terorismu, propagace EU apod.) Tři měsíce před ukončením kontraktu mi MZV oznámilo, že v rámci reorganizace MZV budu propuštěn pro nadbytečnost v rámci hesla „padni komu padni“. Žádný argument nebo znalost činnosti EU a kontaktů na ministra K. Schwarzenberga zřejmě nezapůsobily. MZV mi pouze propuštění změnilo na šestiměsíční neplacené volno (tudíž i bez odstupného), abych mohl „dokončit“ plánovaná výběrová řízení v Bruselu. Jelikož mám 18-tiletou zkušenost z práce v arabských zemích, znalosti celého regionu, náboženství a jazyků, a naposledy i z činnosti EU, hlásil jsem se do ESVA (EEAS). Rád podotýkám, že na všechna výběrová řízení, kam jsem se přihlásil, jsem se dostal do užšího výběru, tzv. „shortlisted“ a 11x jsem absolvoval interview v Bruselu. Ukázalo se, že spoléhat jen na své zkušenosti a znalosti nestačí, navíc bez jakékoliv podpory MZV pro mne jako „zamětnance na odchodu“, naděje na úspěch byla více jak limitovaná. Po konečném propuštění jsem ztratil možnost ucházet se o výběrová řízení v Bruselu, navíc mých téměř dvacet přihlášek do výběrových řízení na MZV zůstalo bez odpovědi.Tolik k často proklamované „podpoře českých diplomatů ve strukturách EU“ za bývalého vedení MZV.