A kdyby nešlo o film o donu Quijotovi, s nímž Gilliam nemá nepodobný osud.
To, že se musí zastavit natáčení filmu, je režisérova noční můra. Když se to u stejného projektu stane podruhé, je to filmařovo nejhorší déja vu. Terry Gilliam, někdejší člen Monty Python, by mohl vyprávět.
O natočení vlastní verze příběhu o donu Quijotovi se pokouší už deset let. V jeho scénáři exekutivec z reklamky bez vlastního přičinění cestuje časem a pendluje mezi současným Londýnem a oblastí La Mancha 17. století, kde si ho potulný rytíř don Quijote splete se svým zbrojnošem Sanchem Panzou. Film se měl s rozpočtem přes 32 milionů dolarů stát největší produkcí z kontinentální Evropy.
Poprvé musel Gilliam výrobu přerušit v říjnu 2000 po pouhých šesti dnech jednoho z nejkatastrofičtějších natáčení v dějinách kinematografie. Tuto zkušenost zaznamenali Kanaďané Keith Fulton a Louis Pepe v dokumentu Ztracen v La Mancha. K projektu se opatrně začal vracet v roce 2008. Film byl přeobsazen, dosavadní záběry se měly přetočit. Francouzského herce Jeana Rocheforta v roli dona Quijota nahradil Robert Duvall, Johnnyho Deppa coby Sancha Panzu vystřídal Ewan McGregor. Tentokrát se však Gilliam k samotnému natáčení ani nedostal; projekt nazvaný Muž, který zabil dona Quijota, šel k ledu před půldruhým měsícem, což režisér prozradil až nyní.
Ztracen v La Mancha je vskutku tragikomická podívaná. Dokument, který proběhl i tuzemskou distribucí, by mohl mít podtitul „Murphyho zákony o filmování“. Plac hned první den smete průtrž mračen. Štábu nad hlavou přelétávají stíhačky z nedaleké vojenské základny, na zemi záběry kazí neposlušné zvíře. Rochefort, vybraný pro roli speciálně pro své jezdecké schopnosti, nemůže kvůli dvojité kýle na koně ani vylézt. O to obdivuhodnější je sledovat Gilliama, jak se s každým dalším nahlédnutím do „kukru“ kamery dokáže oprostit od pozemského zoufalství a nadšeně se přenést do říše filmové fantazie.
Jenže nadšení většinou nestačí a právě Gilliamovi se při pracích na jeho filmech stalo víc špatných náhod a nespravedlností, než by statistika dovolovala. Z dlouhé řady lze připomenout například smrt herce Heathe Ledgera, která zkomplikovala výrobu snímku Imaginárium Dr. Parnasse. V tomhle případě režisérova invence pomohla vytvořit dílo ještě lepší, než byl původní záměr. Jindy producenti Gilliamovi během pražského natáčení Kletby bratří Grimmů vyhodili jeho oblíbeného kameramana Nicolu Pecoriniho. Tady už filmař nic nezmohl.
Ztracen v La Mancha začalo jako běžný dokument o natáčení. Snímek dvojice Kanaďanů skončil v úplně jiném žánru – jako svědectví o síle ducha a imaginace těch nejlepších filmařů i o absurditě průšvihů. Postavil se tak do čestné společnosti například dokumentu Hearts of Darkness: A Filmmaker’s Apocalypse, který zaznamenává legendárně komplikované natáčení Coppolovy Apokalypsy. Figurují v něm mimo jiné hurikány, rozvody, infarkty, občanská válka, zbytnělá ega a bizarní detaily včetně toho, že štáb italského kameramana Vittoria Storara dostával těstoviny speciálním letadlem přímo z Itálie.
Jiným případem je snímek Burden of Dreams o výrobě filmu Wernera Herzoga Fitzcarraldo. Oba tituly vrcholí scénou, v níž Brian Sweeney Fitzgerald, posedlý myšlenkou postavit operu uprostřed džungle, a Herzog, posedlý myšlenkou natočit film o něm přímo v terénu, v pralese ručně přetahují parník přes hřeben oddělující dvě vodní koryta. Není třeba dodávat, jak výmluvně tato trojice filmů ukazuje společné charakterové rysy slavných režisérů a postav, jejichž příběhy se rozhodli převést na plátno.
Smutné nicméně je, že zatímco Coppola a Herzog své majstrštyky točili na vrcholu sil a hlavně je dokončili, Terry Gilliam v listopadu oslaví sedmdesátiny a osud jeho vysněného projektu je pořád ve hvězdách. Režisér však prý navzdory všem překážkám odmítá uvěřit, že existuje něco jako „prokletí dona Quijota“, a na další pokusy se těší.
„Don Quijote mi dává něco, na co se pořád můžu těšit. Možná by tou nejděsivější věcí bylo doopravdy ten film natočit,“ řekl Gilliam. Ještě děsivější by ale bylo, kdyby po vzoru filmu Počátek vznikl snímek, v němž by Gilliam točil sám sebe, jak točí film o Gilliamovi, jak se snaží natočit film o donu Quijotovi. Nebo by to byl jen logický důsledek dosavadního úsilí?
***
DIAGNÓZA: REŽISÉR
Podle jednoho průzkumu je filmový režisér druhým nejvíce stresujícím povoláním – hned po pracovníkovi řízení leteckého provozu. I takový machr jako Francis Ford Coppola při přípravě hitu Apokalypsa skončil kvůli stresu v nemocnici.
Kinematografie si tyto tragikomické situace užívá v žánru filmu ve filmu. Po bok děl jako 81 či Americká noc se postavil i nový tuzemský snímek Největší z Čechů.
