... a zbývá otázka, proč tomu tak je
... a zbývá otázka, proč tomu tak je. My, co si pamatujeme dobu vzniku Ústavy a její klíčové tvůrce (pan Studýnka samozřejmě do této skupiny patří), víme, že původně jí nedali výrazně explicitní kontury proto, aby život sám ukázal, jaké prostředky, jaká forma ústavních omezení, v našem kulturním kontextu, hodnotách, tradicích a historické zkušenosti lidí nejlépe povede k účinkům, které si autoři Ústavy slibovali. I tehdy už pár právních vědců, ekonomů a politologů mimo hlavní proud hlásalo, že stejná znění právních úprav a jiné regulace vedou v různých společnostech k různým účinkům. Dnes je to součást hlavního proudu ve všech uvedených disciplínách a součást základní zkušenosti posledních dvou dekád z celého světa. Potud tedy otcové Ústavy ČR jednali původně racionálně. Zbývá otázka, proč k upřesnění Ústavy, polopatickému výkladu a výčtu příkladů, co se nesmí, nedošlo v posledních mnoha letech, kdy už se ze zkušenosti ví, že její gumový charakter a fakt, že v Česku vycházíme z tradice normalivního, ne zvykového práva 1) inspiruje mnoho koumáků, vč. ústavních činitelů, k tomu, aby ji napínali, až kam to jde. Odpověď: "Nebyla politická vůle". Bohužel považuji za nepravděpodobné, že taková politická vůle se najde teď a s tím prezident Zeman jistě počítá. Uvnitř ČSSD je jen malá skupina senátorů, která po upřesnění volala, a její pozice rychle slábnou. Mezi komunisty může být vůle, ale faktory, které by u nich hovořily pro a proti, jsou asi vyrovnané. Z vládnoucích stran by asi TOPka byla pro upřesnění Ústavy, ale nemá sílu je prosadit. Pozici ODS si vůbec netroufám odhadovat, protože v jejím vnitřním zmatku a krizi už dnes může řada (většina?) jejích poslanců přelaďovat svou osobní hru na budoucí "opoziční smlouvu II" (ať explicitní, nebo skrytou), nebo přeběhnutí do SPOZ, a "Zemanova prezidentská republika" jim může vyhovovat.Souhlasím, že bychom urychleně potřebovali podstatně explicitnější Ústavu, ale dojít k tomu bychom v současnosti mohli snad jen v důsledku bílého šumu. Neekorelované a nepředpokládné, náhodné indispozice u většiny zákonodárců i u prezidenta, které by vyprodukovaly takový výsledek. ----1) Dnes už víme, že ani pokus o posílení role precedentů jako "norem", který ve společnostech s vyspělejší demokracií a pevnějším etickým kodexem funguje, by asi nepomohl. U příkladů týkajících se mocenské sféry u nás nefunguje, jak vidíme na důsledcích některých odvážných a průlomových rozsudků několika odvážných soudců, které jiné soudy nenásledují, příp. je i soudy vyšší instance zvrátí.