Já té žábě půjčím hrábě...
Dnes se mi zdál krásný sen. Diskutoval jsem s paní Bobošíkovou o tom, kdo z nás dvou by byl lepší prezident. Ona poukazovala na to, že já nejsem zdaleka tak hezký, jako ona, že nemám ten potřebný lesk v oku a že nemám praxi z Evropského parlamentu. Já jsem jí namítal, že jsem vnitřně mnohem zralejší, než si ona vůbec dokáže představit a že mám ve srovnání s ní mnohem ucelenější životní zkušenost.Usmívala se a kroutila hlavou, jako by tomu nemohla uvěřit. Tvrdila mi, že nemůžu nic vědět o životě, pokud se pravidleně neúčastním setkání personálních expertů na zámku Štiřín. Na to jsem reagoval tak, že jsem ji honil dvě minuty kolem stolu, abych si ověřil její motorickou způsobilost. Jak jsem očekával, v tomto parametru jsem na tom také o dost lépe. Pak jsme spolu seděli na bobcích na pískovišti. Ona měla hráškově zelené šortky a růžové tričko s potiskem "I am a nice girl. And you?". Půjčil jsem jí lopatičku a díval se, jak pracuje. Když jsem se na to už nemohl dívat, tak jsem se probudil a zjistil jsem, že jsem prezident.